Vloni se kariéra Hellyeah otřásla v základech a ve vzduchu visela otázka, zda bude tahle groovemetalová parta z Texasu pokračovat. 22. června si totiž zubatá přišla pro bubeníka Vinnieho Paula, aby mu dala jasně na srozuměnou, že je čas zařadit se opět ke svému bratrovi Dimebagovi Darrellovi. Paul sice nebyl pro Hellyeah (stejně jako tomu bylo předtím u Pantery nebo Damageplan) tím nejzásadnějším skladatelem, ale byl to on, kdo byl výkladní skříní Hellyeah a díky svému dlouholetému členství ve slavné Panteře i tím nejviditelnějším členem. Tomu všemu ale bylo najednou učiněna přítrž...
Když Hellyeah začínali, pozornost si vysloužili právě díky Paulovi, ale postupem času dokázali, že jejich existence nestojí jen na osobě bubeníka, ač sebeslavnějšího. Jejich desky sice nebyly nikdy žádným zázrakem, šlehou mezi oči jako "Cowboys From Hell" nebo "Vulgar Display Of Power", ale v rámci groovemetalového ranku patřili za poctivé dělníky, od kterých se nemohla čekat přelomová díla, ale na zbytečná zklamání rovněž nedocházelo. Svého dosavadního vrcholu kapela dosáhla na deskách "Band Of Brothers" a "Blood For Blood", aby pak s předchozí "Unden!able" trochu ze svých pozic ustoupila. Kdyby po Paulově smrti došlo přece jen ke konci Hellyeah, nebyla by to úplně ideální tečka. Na bubenické místo však nastoupil Roy Mayorga, bývalý člen Soulfly a současně i hráč hardrockových Stone Sour.
Vypadá, že Hellyeah nabrali s "Welcome Home" druhý dech. Samozřejmě nelze mluvit o tom, že by se jednalo o výjimečnou desku, která se uhnízdí v uších fanoušků jako největší klasika (a opět jsme u té Pantery), ale přece jen dokázala tahle pětice přijít s dost dobrým materiálem, kterým si může napravit reputaci po "Unden!able". Stylově sice "Welcome Home" Hellyeah nikam neposunuje, stále se jedná o typický groove metal, kam sem tam problesknou vlivy klasického metalu, ale v rámci stylu se jedná určitě o jednu z těch lepších desek, které jsou letos ke slyšení.
Přitom singl "333" z března letošního roku tolik naděje nedával. To lepší se ukrývá až za ním. Trojice věcí "Oh My God", titulní "Welcome Home" a "I`m The One" patří pravděpodobně k tomu nejlepšímu, co kdy Hellyeah vypotili a titulní věc může dokonce svou atmosférou evokovat slavnou "Cemetery Gates" od Pantery. Tak dobře sice není na celé desce, ale když se přenesete přes slabou a utahanou "The Wick`s End", dostane se vám výborné "Perfect", která svým úvodem slide kytary může dokonce evokovat Cinderellu, ale brzy opět rozjede důvěrně známá groovemetalová kolečka a nabídne silný refrén. Emotivně pak působí samotný závěr desky, který obstará sentimentální balada "Skyy Ad Water", kde dojde i na použití smyčců a finiš "Irreplaceable" (komu je asi tak položka s tímto názvem věnována...), kde po třičtvrtě minuty ticha (za zesnulého) dojde k útržku Paulova mluveného slova...
Jjak si Hellyeah povedou bez Paula, na to "Welcome Home" odpověď nedává. Skladby byly vytvořeny ještě za bubeníkova života a ze všech zní Vinnieho bubenické umění. Hellyeah tedy stále stojí na začátku nové cesty. "Welcome Home" představuje slušný krok k novému startu.
|
