U "Them" se potvrdila teorie o důležitosti třetí desky, přestože bylo jasné, že King Diamond se svou kapelou ve zkoušce, zda bude i po rozchodu Mercyful Fate patřit do světové heavymetalové extraligy, obstál už dávno. "Them" ukázalo, že na to King Diamond dokáže jít i jinak než u "Abigail" a stejně jako zmíněná předchozí deska slavil i počin z roku 1988 úspěch u fanoušků na obou stranách Atlantiku. I když to zdánlivě vypadalo na klid v Diamondově ležení, atmosféra uvnitř kapely znovu začínala houstnout. Přestože oba nováčkové, jak kytarista Pete Blakk, tak basista Hal Patino, odvedli na "Them" výborný kus práce, turné ukázalo, že to s nimi tak jednoduché nebylo. Nejasná byla i pozice bubeníka Mikkeyho Dee...
Zejména Blakk se na turné ukázal jako docela problémový hráč, který sice koncerty odehrál, ovšem zákulisní radovánky a večírky plné drog, kterých se účastnil i Patino, nesl Diamond velice nelibě. Stejně tak musel pomalu začít řešit bubenický post, protože Dee neskrýval svou náklonnost k americkému hair metalu, obdivoval kapely jako Mötley Crüe, Poison, Guns N`Roses či Ratt a stále více inklinoval k tomuto druhu hudby, který Diamond vyloženě nenáviděl. Dee nakonec souhlasil, že odjede turné a nakonec i s tím, že s kapelou ještě jednou nastoupí do studia, ovšem pak si chtěl jít už vlastní cestou. Ta ho později zavedla do doprovodné kapely Dona Dokkena... Na konci roku 1988 Diamond předložil svým spoluhráčům nový koncept, tématicky navazující na "Them". V další hrůzostrašné povídce byl opět hlavním hrdinou, ovšem už ne jako třináctiletý chlapec, ale jako mladý muž, vracející se po osmnácti letech z psychiatrické léčebny...
... tam pobýval za vraždu své babičky, jež v podkroví jejich domu pila s duchy čaj, připravovaný z krve Kingovy matky. King se vrací zpět do domu, který mu znovu připomene malou sestru Missy, jež v minulém díle skončila svůj krátký život v rozpáleném kotli. Kromě toho musí docházet na terapie k doktorovi Landauovi, jehož sice nenávidí, ale který mu sdělí, že přišel čas, aby se znovu setkal se svou matkou. Té noci má King sen, kde se zjevuje Missy a vyjeví mu Landaův plán o tom, že si chce vzít jejich matku. Druhý den doktor s matkou stojí na prahu starého domu, ovšem King je odmítne pustit dovnitř a tvrdí, že Landau je jedním z NICH. "Oněch" duchů, kteří hráli hlavní roli v minulém příběhu. Nikdo mu ale neuvěří a Landau s matkou navštěvují kněze, jemuž se svěří s Kingovým podivným chováním. Kněz rozhodne o odplatě. Nechá Kinga spoutat, uložit do rakve a spálit.
Album "Conspiracy" je v podstatě dvojčetem předchozího díla, i když hudebně je o trošičku pestřejší, neboť dochází k většímu využívání akustické kytary na úkor tvrdosti. To je patrné jak v největším hitu alba, skvělé "Sleepless Nights", tak třeba v "A Visit From The Dead". Album neobsahuje tradiční intro, kterými se pyšnila jak "Abigail", tak "Them", a vtáhne posluchače rovnou do děje gradující věcí "At The Graves". Oproti "Them" je "Conspiracy" pestřejším a melodičtějším dílem, které sází více na barvitost než na údernost, zejména ve zmíněných "Sleepless Nights" a "A Visit From The Dead" vynikají melodické refrény, pod nimiž své ornamenty kreslí stále více se zdokonalující (jestli to v té době ještě šlo) Andy LaRocque. Ten pak exceluje i v progresivní "The Wedding Dream", kterou uvede zmutovaný svatební pochod, aby se pak skladba zvrhla až někam k progresivnímu metalu.
Druhá polovina desky pak hudebně nabízí zajímavou směs úderné "Amon Belongs To Them", jenž opět střídá rychlejší a pomalejší pasáže a dá se označit jako start k závěrečnému šílenství, kde se Diamond pohybuje snad už na hranici příčetnosti. Vydechnout mu dá skoro až neoklasická instrumentálka "Something Weird" a trochu nenápadná "Victimized", aby vše vrcholilo v minutové hrůzostrašce "Let It Be Done", která svými podivnými zvuky připomíná tanec duchů, a v závěrečné "Cremation", hvězdné chvilce Andyho LaRocquea, jenž v ní prstolamy zahanbil snad i Yngwieho Malmsteena a na jejímž konci se Diamond za zvuku zvonů loučí s posluchači v plamenech hořící rakve.
"Conspiracy" ukazuje, že Diamond byl na konci osmdesátých let na uměleckém vrcholu, po třech zásadních albech nasazuje další dílo, které snese nejpřísnější kritéria a ukazuje, jak moc byl tehdy tento Dán plodným umělcem bez toho, aby tím trpěla kvalita materiálu. "Conspiracy" je však také definitivně posledním dílem pro Mikkeyho Dee, který už nejel ani propagační koncerty, kde jej zastoupil jistý Chris Whitemeier. Jeho místo nakonec obsadil multiinstumentalista Snowy Shaw, který v minulosti působil pouze v obskurních lokálních spolcích a angažmá u Diamonda pro něj znamenalo vstup do velkého světa.
|
