Od debutové desky „Katharis“ domácích Ereley uběhlo téměř pět let. Kapela se potýkala s personálními problémy, ale jak se zdá, usmálo se na ně konečně štěstí. Nejenže se povedlo dotočit desku „Diablerie“, ale podařilo se ji vydat i u velkého labelu Massacre records. Hudba Ereley se tak dostane do světa.
Album pokračuje v podobném stylu jako debut, na němž kapela představila svůj poměrně osobitý progresivní metal, v němž měly prostor melodie, ale také death metal. Někdy mohl projev Ereley připomínat Cynic, jindy zněli jako tvrdší Anathema. V každém případě bylo album „Katharis“ velice pocitové. „Diablerie“ je žánrově stejné, ale tentokrát se Ereley zaměřili daleko více na kontrasty. Melodické pasáže jsou procítěnější než dřív a tvrdší daleko více vyzývají k headbangingu. Ve výsledku je „Diablerie“ řezavé, tvrdé metalové album. Kapela dala o mnoho větší prostor riffování, ponejvíce v death/thrashovém stylu. Například v „Nephilim“ jsou pasáže, které evokují i groove/thrash metal starší tvorby Maxe Cavalery.
Ereley pořádně šlápli na metalový pedál. Zvuk i hudba zní velkolepě. V produkci se kapela vyrovná světovému standardu, i přes tvrdost materiálu není posluchač ochuzen o všemožné progové koření, které spočívá v zajímavé práci s klávesami, jež nejsou příliš výrazné, ale velice povedeně dokreslují celé dění. Někdy v podobě varhan, jindy zase v modernějších elektronických zvucích. Velká pečlivost je samozřejmě věnována i kytarovým vyhrávkám a sólům. S přitvrzením oproti debutu se váže i pěvecký projev zpěváka a kytaristy Lukáše Rédy. Nahrávce sice stále vévodí jeho příjemný čistý zpěv, ale mnohem více řve, křičí a growluje, jeho zpěv je mnohem pestřejší než dříve.
Myšlenka alba vychází z teze, že když se narodíme, je naše duše čistá a není poznamenána žádnými dobrými nebo špatnými skutky. Ale jak procházíme životem, děláme někdy dobrá a jindy špatná rozhodnutí, kroky a činy Příběh alba je o duši, která se postupně z neposkvrněné změnila na démonickou.
Moderní prog metalová deska "Diablerie" se šikovně pohybuje mezi melodikou a technickými extrémně metalovými pasážemi. Ereley vědí, jak složit chytlavé melodie, stejně jako pořádně posluchači zamotat hlavu. Výtkou může být jedině to, že díky svému přitvrzení není nahrávka tak emotivní, jako byl debut „Katharis“. V každém případě jsou Ereley dostatečně osobití, aby nezapadli a vysloužili si pozornost každého fanouška progresivního metalu.
|
