V jistých kruzích si užívá americký zpěvák Paul Shortino až kultovního statutu, přitom nikdy nepatřil k pravému rockovému mainstreamu. Na scéně ale působí už od začátku osmdesátých let, což je dost dlouhá doba na to, aby dokázal, že je dobrým zpěvákem, kterému sice chybí trochu více charismatu, ale přece jen vše dožene výbornou technikou a schopností obklopovat se výbornými muzikanty. Poprvé na sebe strhl pozornost jako frontman hairmetalových Rough Cutt, se kterými nazpíval první dvě desky. Průlom se však nekonal a tak Shortino zkusil štěstí jako náhradník Kevina DuBrowa v Quiet Riot. Jejich společná deska „QR“ z roku 1988 ale zoufale propadla a epizoda s druhdy slavnými rockery skončila velice rychle.
Trochu lépe se Shortinovi vedlo v novém tisíciletí, když nastoupil do vracejících se King Kobra, se kterými vydal dvě slušná alba a nakonec spojil síly i s bubeníkem Carminem Appicem (rovněž členem King Kobra), aby přispěl na desku, kterou Carmine nahrál se svým bratrem Vinniem, někdejším bubeníkem od Black Sabbath a Dio. Jenže jak se zdá, King Kobra jsou v současné době u ledu a proto Shortino znovu najíždí na vlastní dráhu, kterou odstartoval už v devadesátých letech. Ta sice nikdy nebyla komerčně na výši, ale vykazovala slušný potenciál, protože Shortino ani sólově nikdy neklesl úplně do průměru. A to se neděje ani v případě „Make A Wish“…
Pro novou desku dal Shortino dohromady znovu pěkně silnou sestavu, která se postarala o instrumentální složku. Hlavního Shortinova spoluhráče sice tentokrát tvoří nepříliš známý japonský kytarista Nozomu Wakai, ale ostatní jména už jasně září na poli klasického hard rocku. Jsou zde kytaristé Doug Aldrich (The Dead Daisies, ex-Whitesnake), Carlos Cavazo (ex-Quiet Riot, Ratt), Rowan Robetson (ex-Dio), basisté Marco Mendoza (ex-Whitesnake), Phil Soussan (ex-Ozzy Osbourne, Vince Neil Band) či Peter Baltes (ex-Accept), i bubeníci Jay Schellen (Hurricane) nebo někdejší člen Pantery, dnes již zesnulý Vinnie Paul. To jsou jména, která se pod špatnou desku nepodepíší. „Make A Wish“ proto představuje Shortinův klasický zápis, který sice někde zaskřípe, ale jinde dokáže potěšit skutečně silnou skladbou.
Tu nejhorší chvilku si vybral Shortino hned na začátku desky. Úvod v podobě „Send In The Clowns“ a „Shout And Pride“ představuje klišovitý hard rock, který navíc postrádá potřebnou energii i silné melodie (zejména v případě první skladby), kde nepřesvědčí ani sám zpěvák, pokoušející se o progresivnější postupy, které se do jeho tvorby a k jeho hlasu příliš nehodí. Od „Bluff“ je ale už lépe a Shortinova forma stoupá. Album kulminuje ve výtečné „Eyes Of The Wizard“, což je prvotřídní hitovka se skvělou kytarovou prací Rowana Robertsona a Shortinovým přesvědčivým projevem. Zde jako by se zpěvák dostal do velice dobré formy, která jej neopustí ani v dalších skladbách. Svižné „Feeling Lucky C.U. In LV“ a „Missing“ jen podtrhnou fakt, že potenciál v „Make A Wish“ skutečně je a „Beat Of My Heart“ jí slideovými kytarami a atmosférou rozpálených amerických silnic dodá potřebnou pestrost. Velmi slušně pak vyzní i finále „Rising Sun“, které představuje klasickou hardrockovou hitovku osmdesátých let.
S „Make A Wish“ je vidět, že Shortino ještě nechce hudební scénu opustit a že jeho hlas má pořád podobně silný potenciál jako kdysi v Rough Cutt. Není to prvotřídní dílo, ale fanoušek tohoto zpěváka s ním bude spokojen. O to také Shortinovi jde, uspokojit v první řadě své posluchače. A o to, jestli jeho zní moderně a současné, se příliš nestará.
|
