19.01.2021
ICED EARTH
Pro kytaristu Jona Shaffera si přišla FBI. Muzikant čelí ..více

19.01.2021
L.A. GUNS
Přestože americký soud zatím ještě nerozhodlo o ..více

19.01.2021
VENOM INC.
Čtyři roky po albu "Avé" se letos chtějí připomenout ..více

19.01.2021
BEATALLICA
Na scénu se vrací tito srandisté z Wisconsinu, kteří si ..více

19.01.2021
LOTAN
Dánsko má nové želízko v blackmetalovém ohni. Kapela, ..více

19.01.2021
SANGUISUGABOGG
Z amerického státu Ohio přichází nová deathmetalová ..více






VANISHING POINT - Dead Elysium
Souhlas s recenzi i hodnocenim! Urcite jedno z nej ..

Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
Tak tohle me za ta dlouha leta, co se zajimam o lo ..

Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
https://www.imd b.com/title/tt0 099817/soundtra ck ..

Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
A co má ten film společného s kapelou XYZ? ..

DRAGONY - Viribus Unitis
Slušný vklad do chudnoucí pokladnice symfo & po ..

DRAGONY - Viribus Unitis
Výborné album, jehož devízou jsou povedené me ..

Redaktorská bilance roku 2020 - Pagan
Poslouchám metal od roku 89. Chybí mi tam Blind ..

DREAM EVIL - Evilized
minstrell: Dobrej popis. A souhlasim, zvuk je tady ..

Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
A zrovna v TV běžel Temný anděl :-) ..

DREAM EVIL - Evilized
Evilized je první album, co jsem od DE slyšel a ..




Za poslední měsíc:
WHITESNAKE - Trouble
2516x

WHITESNAKE - Lovehunter
2487x

IRON MAIDEN - Nights Of The Dead, Legacy Of The Beast: Live In Mexico City
2409x

ORLÍK - Lesk a bída doby revoluční
1654x

SEBASTIEN - Integrity
1580x

DREAM EVIL - Dragonslayer
1095x





článků celkem: 8101
recenzí: 6664
reportů: 573
rozhovorů: 459













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


PARADISE LOST - Icon

Doba letěla kupředu jako o překot a rocková scéna zase připomínala doutnající sud plný střelného prachu. Co bylo ještě před pár lety běžným standardem, se teď jevilo jako dinosauří záležitost, dobrá leda tak pro pupkaté tatíky, a všechno nové, co přinášel každý měsíc, týden či den, bylo přijímáno s obrovskou vervou. Byla to velká doba, kdy trendy osmdesátých let ležely v prachu nastupující generací dávno odmítnuté a poplivané, a přes všechny proudy se valil syrový kytarový sound ze Seattlu, páchnoucí skutečnou sebedestruktivitou a nihilismem, ale metalové podhoubí bujelo a rozpínalo se do nevídaných rozměrů a stylů. Na scéně se už etabloval death metal, který začátkem devadesátých let dosáhl svého zenitu, z Norska vyšlehl pekelný plamen černého výhonku black metalu a nevídaný rozmach zažívalo i doom metalové hnutí, dlící zejména na britských ostrovech. Jeho prapor už tenkrát pevně třímali právě severoangličtí Paradise Lost, mající na kontě tři desky, z nichž zejména dvojka „Gothic“ ukázala obrovské ambice, které tato kapela měla.

Přestože v případě „Gothic“ a následující „Shades Of God“ šlo stále o undergroundovou záležitost, stále více se z jejich tvorby dal vytušit i jiný rozměr, který kapela skrývala. Dosud sice pokrytý vrstvou ostychu a strachem překročit vlastní Rubikon, ale pnutí a touha po něčem novém byla stále silnější. Nebylo třeba už deathmetalových berliček ani zatuchlého odéru původního doom metalu. Všechno bylo najednou jasnější, kontury ostřejší a vize do budoucna mnohem otevřenější, než se mohlo u „Shades Of God“ zdát. Jediné, co kapela v té době nechtěla, bylo zabřednout do stereotypu a opakujících se (byť pohodlných a zručných) formulí. Na přelomu zimy a jara 1993 se ledy definitivně rozlomily. Už nic nemohlo být tak jako dřív…

Pokud bychom hledali alba té doby, která lze považovat za stylotvorná a směrodatná, nelze nenarazit na „Icon“. Vrcholné dílo tehdejší britského (potažmo evorpského) metalu, album tak precizní a atmosférické, dodnes beroucí dech svou odvahou, dokonalostí a propacovaností. Právě tehdy se psala historie metalové huidby devadesátých let, něco, co navždy změnilo svět. Pokud bychom vedle sebe postavili Paradise Lost z dob debutu „Lost Paradise“ a tutéž kapelu o tři roky později, bylo by těžké uvěřit, jak krátký časový úsek mezi vším leží. Přístup, jaký kapela definovala na „Icon“, byl naprosto odlišný a revoluční. Pryč byly hnilobné časy dřevních začátků, pryč byl najednou i trochu otravný a přežitý murmur Nicka Holmese. Najednou nešlo o Paradise Lost už mluvit jako o čistě doom metalové kapele. Byla tady parta pěti muzikantsky velice vyzrálých osobností, jejichž tvorba už překračuje hranice stylů a předkládá vyzrálou metalovou desku, která dokáže zaujmout jak příznivce undergroundu, milovníky starých tradic i komerčněji založené posluchače.

Soubor třinácti vzácně vyrovnaných skladeb dokáže ohromit především svou strhující atmosférou, která objímá a spojuje všechny skladby v jeden úchvatný celek, připomínající doby gotického strachu, nadvlády katolické církve a špetky romantiky minulých století. Už jen ta síla byla šokující, co teprve stále se zlepšující kytarová práce Grega Mackintoshe (z něho „Icon“ udělala navždy jednoho z nejinspirativnějších kytaristů všech dob) a především naprosto odlišný Holmesův projev, kterému vládl pouze čistý hlas a který byl (poněkd mylně) přirovnávan k Jamesi Hetfieldovi. Ten už z úvodní „Embers Fire“ udělal nadčasovou věc, přestože se v ní kapela ještě odráží od původního zvuku. Jeho stopy lze zaslechnout i v řadě dalších skladeb, ale výrazové prostředky už jsou jiné. Nehraje se na přílišnou tvrdost, přestože riffy Aarona Aedyho mají v sobě ještě punc undergoundu, ale čarokrásné, jako proud dravé horské bystřiny čisté kytarové perly, sypající se z nástroje Grega Mackintoshe, udávají úplně jiný tón.

Krásně posmutnělá atmosféra linoucí se albem dělá z věcí jako „Joys Of The Emptiness“ (hypnotické kytarové mezihry jsou dokonalé), "Dying Freedom", "Colossal Rains“, „Christendom“ (povšimněte si opět geniálně použitého ženského vokálu) a „True Belief“ skutečné metalové monolity, skladby natolik originální a předtím nikdy neslyšené, že víte, že jste zasaženi dotekem historie. Ovšem nejen zmíněné skladby jsou těmi, na kterých „Icon“ stojí. Na tomhle albu totiž sedí každá nota, každý melodická linka i každý tón, letící z Mackintoshovy kytary. Na albu se nenajde jediná skladba, která by na něm byla navíc. Ani bez jedné by tahle deska nemohla fungovat tak mocně a neměla by takovou sílu. Vše do sebe přesně zapadá a utváří tuto krásnou mozaiku…

Právě „Icon“ byla deska, která z Paradise Lost udělala hvězdy první kategorie. Nejprve se úvod „Embers Fire“ objevil v komerční reklamě švédských prodejců elektroniky a následně se klip „True Belief“ zakousl do rotací na MTV, což bylo pro stále ještě klubovou a undergroundovou kapelu něco neuvěřitelného. Paradise Lost rostli každým dnem. Dnes je nepochybné, že mílový krok, který s „Icon“ učinili, byl správným směrem. Bez něho by se z Paradise Lost nestala jedna z nejrespektovanějších a nejlepších kapel devadesátých let.

Pepsi Stone             


www.paradiselost.co.uk

YouTube ukázka - True Belief

Seznam skladeb:
1. Embers Fire
2. Remembrance
3. Forging Sympathy
4. Joys Of The Emptiness
5. Dying Freedom
6. Widow
7. Colossal Rains
8. Weeping Words
9. Poison
10. True Belief
11. Shallow Seasons
12. Christendom
13. Deus Misereatur

Sestava:
Nick Holmes - zpěv
Greg Mackitosh - kytara
Aaron Aedy - kytara
Stephen Edmondson - baskytara
Matthew Archer - bicí

Rok vydání: 1993
Čas: 50:32
Label: Music For Nations
Země: Velká Británie
Žánr: gothic metal

Diskografie:
1990 - Lost Paradise
1991 - Gothic
1992 - Shades Of God
1993 - Icon
1995 - Draconian Times
1997 - One Second
1999 - Host
2001 - Believe In Nothing
2003 - Symbol Of Life
2005 - Paradise Lost
2007 - In Requiem
2009 - Faith Divides Us - Death Unites Us
2012 - Tragic Idol
2015 - The Plague Within
2017 - Medusa
2020 - Obsidian

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 29.10.2020
Přečteno: 2007x




počet příspěvků: 4

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
True belief - nejlepší song odTrue beliew je...29. 10. 2020 13:25 lukáš
Veledílo!...29. 10. 2020 13:00 orre
EpicCo si budeme...29. 10. 2020 12:17 VH
BombaNe nadarmo mi už...29. 10. 2020 8:06 David Svoboda


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.60213 sekund.