20.01.2021
SECRET SPHERE
K italským melodikům se vrátil zpěvák Roberto "Ramon" ..více

20.01.2021
TOMMY BOLIN
Odkaz fenomenálního kytaristy a někdejšího člena Deep ..více

20.01.2021
ELECTRIC BOYS
Parta ze Švédska, vedená frontmanem Connym Bloomem, ..více

20.01.2021
HOT BREATH
Švédi, kteří míchají odkaz garážových kapel ..více

20.01.2021
AETHYRICK
Finská dvojice produkující okultní a satanský black ..více

20.01.2021
DREAD SOVEREIGN
Irští doommetalisté, známí svým protikřesťanským ..více






VANISHING POINT - Dead Elysium
bylo pro mě obrovské překvapení od debutu, tak ..

KATAPULT - Železný Olda to táhne do čtyřicátého křížku (1978 - 2018)
Podle me byl vzdycky nejlepsim bubenikem a celkove ..

Redaktorská bilance roku 2020 - Pepsi Stone
Zaujímavé, prvé dve priečky sú také ako u m ..

Redaktorská bilance roku 2020 - Supermartonátor
Tak snad se ti něco z mého výběru bude líbit. ..

KATAPULT - Železný Olda to táhne do čtyřicátého křížku (1978 - 2018)
Chtěl bych jen malinko poupravit náhled na techn ..

Redaktorská bilance roku 2020 - Supermartonátor
Diky za tipy. Priznavam, ze minuly rok som komplet ..

Redaktorská bilance roku 2020 - Pagan
Za sebe bych v rámci patřičného žánru určit ..

VANISHING POINT - Dead Elysium
Zkusil jsem to. Skladby jako Count Your Days nebo ..

VANISHING POINT - Dead Elysium
Perfekni deska.Vanishing je desku od desky lepsi.A ..

VANISHING POINT - Dead Elysium
Souhlas s recenzi i hodnocenim! Urcite jedno z nej ..




Za poslední měsíc:
WHITESNAKE - Lovehunter
2534x

WHITESNAKE - Trouble
2528x

IRON MAIDEN - Nights Of The Dead, Legacy Of The Beast: Live In Mexico City
2429x

ORLÍK - Lesk a bída doby revoluční
1675x

SEBASTIEN - Integrity
1606x

Redaktorská bilance roku 2020 - Pagan
1266x





článků celkem: 8103
recenzí: 6666
reportů: 573
rozhovorů: 459













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


PARADISE LOST - Host

Fanouškovská základna Paradise Lost se začínala štěpit. Vyznavači starých pořádků už definitivně nemohli kapele přijít na jméno, když se seznámili s materiálem na albu „One Second“,ti méně konzervativní album sice přijali, ale řeči o „Icon“ a „Draconian Times“ neutichaly. Změnilo se i osazenstvo koncertů a donedávna ještě vlasatý a vousatý symbol gotického doom metalu Nick Holmes byl najednou mnohými fanynkami považován za nový sexy symbol. Byla to pro Paradise Lost divná doba. Před pár lety se ještě pachtili v anglických klubech a najednou byly jejich singly „Say Just Words“ a „One Second“ v pravidelných rotacích na MTV. Kapela, která dosud jen stoupala, se rozhodla pro další krok. Zájem o ně projevil totiž vydavatelský kolos EMI. Ten si od kapely, opouštějící bezpečný a už poněkud malý přístav Music For Nations, sliboval novou supernovu na rockovém nebi.

Na konci devadesátých let metal (a kytarová hudba vůbec) nebyl v kurzu. Grunge první poloviny odezněl s fatálním výstřelem Kurta Cobaina, kdysi populární death metal zmíral na neschopnosti muzikantů implantovat do zvuku nové prvky, uvnitř doommetalové scény docházelo ke změnám a zdálo se, že to budou právě Paradise Lost, kteří ukáží ostatním kapelám cestu vpřed. Nakonec došlo ke zcela opačnému efektu… Když se na jaře roku 1999 objevily první promofotky kapely, bylo jasné, že návrat k původnímu zvuku se konat nebude. Nejen Nick Holmes, ale i celý zbytek kapely se zbavil bujného vlasového porostu a celkově image (samozřejmě pod taktovkou EMI) nabrala velice moderní směr, ve kterém nejeden z muzikantů vypadal spíše jako člen některého z tehdy populárních boy bandů nebo… Depeche Mode.

Právě na „Host“ se srazil svět Paradise Lost s tehdejší tváří Depeche Mode, kteří už dávno opustili rozjuchané kompozice „Everything Counts“ a na (tenkrát) posledním albu „Ultra“ předvedli mnohem temnější a rockovější tvář. A sám hlavní tvůrce skladeb a zvuku „Host“ Greg Mackintosh přiznával silné ovlivnění touto britskou elektronickou legendou. Proto také „Host“ není metalová či kytarová deska a nakonec není ani rocková. Vadí to však? Pokud „One Second“ rozdělilo tábor kapely ve dví, „Host“ z něho udělal dvě nesmiřitelné poloviny. Tentokrát se ale vše obrátilo proti kapele. Nutno však přiznat, že zcela neoprávněně. „Host“ byl šok, zejména potom, co před vydáním o něm Mackintosh mluvil jako o „desce plné kytar“. Ty totiž ve zvuku alba nejsou vůbec dominantní a pokud se na něm vyskytují, jsou důkladně prohnány přes zvukové mašinky. Prim zde hraje elektronika, klávesy a zcela civilní zpěv Nicka Holmese.

Nejdůležitější na „Host“ je fakt, že obsahuje řadu silných skladeb a ukazuje, při jaké chuti tenkrát Paradise Lost byli. Úvod „So Much Is Lost“ musel i těm otrlejším fanouškům zvednout krevní tlak, ale za jiné výrazové prostředky přece nelze tak silnou skladbu odsoudit. Paradise Lost jdou cestou přístupnější písničkové formy, předkládají neotřelé melodie, jež mají sice naprosto jiný směr než bylo do té doby zvykem, ale i v nich je slyšet typická melodičnost předchozích dvou desek. Možná to kapela přehnala s množstvím zvukových efektů, za které se leckde schová i zajímavější motiv, ale výsledkem je neobyčejně odvážné album. Nemá sice úplné vrcholy jako „One Second“ ve dvou stěžejních hitech, ale o to více drží při sobě a nepůsobí roztříštěným dojmem jako předchůdce. I když, na druhou stranu, ona sevřenost je možná tím největším problémem „Host“…

Deska obsahuje výborné skladby, ale její rozsah, obzvlášť, když se líně převaluje ve středním tempu, nedokáže zcela udržet posluchačovu pozornost po celou dobu. Po úvodní skvělé trojici „So Much Is Lost“, „Nothing Sacred“ a „In All Honesty“ pomalu začne docházet k ukolébávání s dalšími skladbami a posluchač pomalu ztrácí nit. Naštěstí Paradise Lost přijdou s výtečnou „Permanent Solution“ a zejména s „Behind The Grey“ (s geniálním plačtivým úvodem), v nichž se zase vrací forma ze začátku desky. Nejvíce vody rozčeří říznější „Made The Same“, která přece jen dostojí Mackintoshovým slovům o kytarách a může být úlitbou starším fanouškům. „Host“ neobsahuje ani jednu vyloženě slabou skladbu, ale jako celek funguje o něco méně, než když si z něho budete vyzobávat jednotlivé položky. V tu chvíli přijdete totiž na to, že vlastně každá z prezentovaných věcí (možná až na slabší „Deep“ a „Harbour“) je plná výborných nápadů a podivně skličující atmosféry.

Z komerčního hlediska se mělo jednat o definitivní průlom Paradise Lost mezi tehdejší rockovou smetánku, ale nakonec šlo o propadák. Fanoušci, přesvědčeni o tom, že si kapela hraje na Depeche Mode, se otočili zády a dali kapele jasně na srozuměnou, že s tímto materiálem se dostala do slepé uličky. Uvědomili si to i sami Paradise Lost a špatná ekonomická čísla nutila zavést nová opatření. Jisté však je, že s „Host“ se definitivně uzavřel ten úchvatný vývoj, jakým kapela prošla celými devadesátými lety. Paradise Lost se s touto deskou dostali do boduu, ze kterého nikam dál už nemohli...

Pepsi Stone             


www.paradiselost.co.uk

YouTube ukázka - So Much Is Lost

Seznam skladeb:
1. So Much Is Lost
2. Nothing Sacred
3. In All Honesty
4. Harbour
5. Ordinary Days
6. It`s Too Late
7. Permanent Solution
8. Behind The Grey
9. Wreck
10. Made The Same
11. Deep
12. Year Of Summer
13. Host

Sestava:
Nick Holmes - zpěv
Greg Mackitosh - kytara
Aaron Aedy - kytara
Stephen Edmondson - baskytara
Lee Morris - bicí

Rok vydání: 1999
Čas: 53:00
Label: EMI
Země: Velká Británie
Žánr: gothic rock/synth pop

Diskografie:
1990 - Lost Paradise
1991 - Gothic
1992 - Shades Of God
1993 - Icon
1995 - Draconian Times
1997 - One Second
1999 - Host
2001 - Believe In Nothing
2003 - Symbol Of Life
2005 - Paradise Lost
2007 - In Requiem
2009 - Faith Divides Us - Death Unites Us
2012 - Tragic Idol
2015 - The Plague Within
2017 - Medusa
2020 - Obsidian

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 19.11.2020
Přečteno: 864x




počet příspěvků: 3

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
TeďDneska už jsem...19. 11. 2020 22:14 Domy
Tohle už byla...19. 11. 2020 16:40 orre
Kouzlo nepochopenéhoDepeche Mode vlna...19. 11. 2020 16:15 David Svoboda


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.58946 sekund.