Dark Tranquillity měli dobře rozjetou kariéru, za sebou dvě povedená alba a první turné. Rok 1996 byl ve znamení příprav na třetí desku. Kapela vydala své první VHS „Zodijackyl Light“, na které byla titulní skladba a „Hedon“. Obě písně byly opatřeny historicky prvními videoklipy Dark Tranquillity. V témže roce skupina vypustila i čtyřskladbové EP „Enter Suicidal Angels“. V dubnu následujícího roku se dostala na svět třetí nahrávka „The Mind´s I“ s velice avantgardním obalem. Dvanáct skladeb o délce průměrně kolem čtyř minut ukázaly kapelu v dobré formě. Dark Tranquillity byli sebevědomí a naservírovali vyspělý materiál.
Úvod obstarala důrazná „Dreamlore Degenerade“, která je perfektní ukázkou melodického death metalu. Tempo se často mění a zatímco některé pasáže by mohly trhat skály, jiné předvedou, jaký má kapela čich na kytarové harmonie a melodie. To samé nabídne i „Zodijackyl Light“, jejíž riffy jsou rychlé, thrashmetalové a Mikael Stanne growluje jak vzteklý rotvajler. „Hedon“ je komplikovanější a tvrdší. Změny rytmu a zabijácké riffy spolehlivě zaujmou, ve skladbě hostuje i bývalý zpěvák Anders Fridén.
„The Mind´s I“ je poměrně divoké album (dvouminutový sekec mazec „Dissolution Factor Red“ vám řádně načechrá pírka). Mikael nevyužívá čistý zpěv a člověk má dojem, že při nahrávání byla kapela docela nasraná. Tento pocit změní až prostředek alba. Téměř sedmiminutová „Insanity´s Crescendo“ navazuje na skladby s hostujícím ženským hlasem. Píseň začíná akustickou kytarovou vybrnkávačkou, do které se zapojí Sara Svensson, song se neustále mění a má takřka prog metalové rozměry. Kytary, zpěv a rytmikase skvěle doplňuje a prolínají. Deska se následně vrátí do své agresivní podoby.
Známkou alba je vyrovnanost. Songy jsou kvalitní, mají energii a dobré nápady. Začátek „The Mind´s I“ je agresivní, působí vztekle a Dark Tranquillity předvádí svůj „nejtvrdší“ metal. Až závěrečná titulní píseň přinese něco radikálně jiného - prostor dostane akustika, zazní i bicí a elektrická kytara, ale vše má spíše zamyšlenou atmosféru, ve které vše přirozeně doznívá a končí. Z nahrávky vyčnívá jen „Dissolution Factor Red“ s doom metalovými prvky a ženským zpěvem. Jinak je deska velice soustředěná a peláší neustále směrem vpřed díky vynikajícím riffům, častým změnám tempa a Mikaelovu vražednému growlu. Přesto je to album, které je nejméně prezentováno naživo. Svého času byl na koncertech často hrán „Hedon“, ale poslední léta jej kapela již opomíjí. I když se z následného úspěšného turné mohlo zdát, že v kapele panuje soudržnost a pohoda, už brzy se měli Dark Tranquillity potýkat s razantní změnou v sestavě...
|
