Třináctý ročník dnes již kultovního rockového festivalu Czech Rock Block jsem si nemohl nechat ujít a ani počasí mi nezabránilo vyrazit 12. srpna do Jihlavy. Déšť a zima zastihly tento festival i před týdnem v Plasech, ale i přes to se návštěva počítala v tisících návštěvníků. Czech Rock Block má u nás velikou tradici. Dříve akce pro pět set nadšenců se dnes změnila v čistě kultovní záležitost pro několik tisíc lidí. Po vstupu do areálu jsem si však připadal spíše jako na pouti než na rockovém festu. Bezpočet stánků s různými nášivkami, odznaky, tričky, šátky a dalším metalovým sortimentem, či s blikajícími rohy nebo pestrobarevnými parukami, kterými se to v areálu jihlavského amfiteátru jen hemžilo, lemoval cestu k pódiu. Návštěvníci si také mohli vyzkoušet horolezeckou stěnu, dát si „Proklatě dobré kuře“ u stánku KFC nebo využít množství jiných stánků k zahnání hladu či žízně a při troše odvahy i stánků Krušovickým pivem. Vedle pódia stálo také jakési nafukovací monstrum, kde se prodával energetický nápoj Semtex. Tam jsem se neodvážil, zvláště pak, když jsem viděl, jak spadlo lidem na hlavu při vystoupení Petra Koláře.
Jako první byla na programu skupina Debustrol. Začátek jsem bohužel prošvihl, protože jsem ještě stál ve frontě před vstupem. Před pódium jsem se dostal teprve při Masoteriánovi. I tak jsem si vystoupení Debustrolu perfektně užil. Playlist tvořil průřez největších hitů v historii kapely. Nechápu, proč pořadatelé vše přizpůsobili těm babičkám s vnoučátky, co se přišly podívat na svůj idol, Petra Koláře. Debustrol nebyla pro zahájení festu moc dobrá volba.
Stejně tak následující interpret, punková klasika Visací zámek, by se hodil spíše někam doprostřed programu, než na druhé místo. Musím se přiznat, že „Visáče“ nesleduji a ani tří akordová muzika mi tolik neříká. Možná proto bych jejich vystoupení zařadil spíše mezi průměrné. Lidem se to ale líbilo, a to je hlavní...
Další přišel na řadu Krucipüsk se svým démonickým frontmanem, Tomášem Hájíčkem. O této formaci jsem slyšel a četl opravdu mnoho. Na živo jsem je ale viděl poprvé, bohužel nijak mě nepřekvapili. Myslím, že autoři článků o Krucipüsku hodně přeháněli. Nejsem zrovna odborník přes tuhle bandu, a tak jsem zaznamenal, že hráli Druide, Láska je kurva a flák z připravované desky, který Tomáš Hájíček věnoval Jiřímu Paroubkovi, nesoucí název Sjetej. Při refrénu „…ten pán bude asi sjetej!…“ publikum přímo šílelo a když Tomáš Hájíček dal pokyn, aby zpívali, tak se ozval jednohlasný chorál, který musela slyšet celá Jihlava.
Po Krucipüsku byly na programu škWoři. Jelikož jsem byl na jejich vystoupení týden před tím v Hořepníku, tak jsem mohl srovnávat koncert a festival. Kolují zprávy, že škWor je na festech měkčí, než na koncertu, ale v tomto případě mi to tak nepřipadalo. Nejspíš to udělal zvuk a to, že z časových důvodů vypustili některé klidnější pecky. Zvuk sice škWory udělal o něco tvrdšími, než jsou ve skutečnosti, ale práce zvukaře byla dost neprofesionální. V prvních asi pěti věcech strašně vytáhnul Petrův zpěv a Tomovu basu, kytary nebyly skoro slyšet a to ani při těch několika málo sólech. Po nějaké chvíli to srovnal, ale i tak byly kytary dost potichu. Zvuk byl během celého festu celkem dost amatérský. Mnohdy trvalo tři a více pecek, než se ustálil v nějaké relativní rovnováze.
Na pódiu se po škWorech objevila česká black metalová legenda Törr. Vystoupení zahájilo Törritorium a pokračovalo se dalšími peckami z nového alba, to však nejspíš nemají fanoušci této legendy naposlouchané a tak byli celkem v klidu. Ale když přišlo Made in Hell a věci z téhle desky, tak měli zaměstnanci bezpečnostní agentury co dělat, aby udrželi zábrany před pódiem. Přišel inkvizitor, čili Kladivo na čarodějnice a to byl teprve začátek pořádného pekla, následoval Armagedon a s ním i vrchol celého vystoupení. Na závěr přišel Kult ohně. Bohužel mám pocit, jako by síla Törru pomalu slábla.
Törr vystřídala karvinská Doga a já si nemohl nevšimnout, že se pořadatelé na kraji pódia něčemu smějí. Po chvilce jsem spatřil důvod. Byl jím Izzi v růžové sukni Love Vole, ve vysokých botách a s bradavkami přelepenými "izzilepou". Po tomto přivítání následovalo vystoupení plné bigbítku a kýče. Doga zahrála průřez největšími hity a vystoupení zakončila asi nejlepší a nejznámější pecka Dogy, Nejsi nevinná. Během této show se dostalo i na Izziho černou sukni a kovově lesklou masku.
Na programu byl Harlej s novým zpěvákem Tomášem Hrbáčkem. Byl jsem na Harleje zvědavý, protože jsem je ještě s novým zpěvákem neviděl a hlavně neslyšel. Musím říct, že odchodem Vládi Šafránka skupina nic neztratila, spíše naopak získala nového osobitého zpěvák ze západočeské skupiny MASH. Tomáš má svůj styl a mnohé písně díky němu dostaly úplně jiný rozměr. V některých gestech sice napodobuje Šafránka, ale vůbec to není na škodu. Navíc na začátku vystoupení přestalo jako zázrakem pršet a tak Tonda Rauer trávil čas určený pro Harlej na betonovém pódiu amfiteátru blízko od fanouškům. Tam pobíhal i Tomáš Hrbáček a oba si odnesli dárky v podobě paruk a blikajících rohů. Kolinss ve svém tričku Tokio Hotel seděl na kraji pódia a pařil na basu. Martin Volák zase tančil se svou sedmistrunkou. Bicí samozřejmě otloukal Libor Fanta.
Po Harleji dostal prostor idol žen, Petr Kolář. Už jsem jeho sólové vystoupení viděl a tak jsem moc nečekal. Dostal jsem však míň... Naprosto průměrným pop-rockovým písničkám nasadil korunu špatný zvuk. No ale lidi to berou, tak bude problém někde ve mně.
Výrazná změna přišla s Tublatankou. O této slovenské rockové legendě jsem četl v reportech z Plasů, a tak mi bylo jasné, že asi ještě nebude vyšumělá. A mou domněnku potvrdilo už zvučení, kdy na se na pódiu objevila bicí souprava o dvou kopákách. A když jsem slyšel, s jakou pohodou Maťo udílel pokyny zvukaři, tak jsem si říkal, že to bude něco. Před desátou to rozbalili. Jako první přišel Šlabikár, tuhle věc určitě odněkud znám! ( Možná z Krišny od Harleje - pozn. Venca ) Dál jsem postřehl Pravda víťazí, a Píseň pre Doda. Musím přiznat, že mě Tublatanka posadila na zadek. Maťova hra na kytaru, zpěv a ta pohoda, se kterou hrají. Jak řekl jeden člověk vedle mě: „…ty vole,… voni hrajou protože je to baví!“ Jo jo, baví je to a je to cítit. Smekám!
Legenda vystřídala legendu a na scéně se objevil Arakain. Svůj set začali úvodní písní z Labyrintu, Vir. Pokračoval Prázdnej kout a po krátké poradě už se, co se týče skladeb, spíše improvizovalo. Zazněla Gilotina, Proč? a další hity staré i nové éry Áček. Na závěr hráli jako tradičně Apage Satanas. Mirek Mach představil svou novou kytaru a Zdeněk Kub byl tentokrát v paření mírnější. Z časových důvodů se ovšem nedostalo na Doxovo sólo. Jen takový vzkaz pro Doxu: Poklepávání paličkou na mikrofon není pro posluchače nic příjemného!
Takovou třešničkou na dortu byl Alkehol. Lehce posilněni alkoholem vytvořili báječnou atmosféru a nikdo nezůstal v klidu. Staré i nové písně zněly a ve sborech se ukázal i Zdeněk Kub, Martin Volák a Tomáš Hrbáček. Během jednoho fláku dokonce Volák vylezl nad bicí a dirigoval zpěv fanoušků. Tonda Rauer je pro každou legraci a tak dostal od přítomných pařících deštník, který si připevnil na záda a nesundal ho, dokud se nerozbil. Během vystoupení zazněly Na Slamníku, Travičko zelená, O chlastu, Hospodo nalejvej, Pijeme s láskou, Život je krátkej, Už se to smaží a peče, Nechte vlajky vlát, Piju jako duha a další skvělé pecky… Během přídavku si zazpívali i pořadatelé, kteří před tím uklidňovali Kolinsse, protože se rozhodl rozebrat pódium. Po přídavku Melmus doslova rozkopal a rozházel bicí kolem sebe, a tak bylo jasné, že už se končí. Na závěr se s diváky rozloučil Tomáš Hrbáček lidovou písní „Co ste hasiči..“, která měla ohromný úspěch.
Během festivalu jsem si nemohl nevšimnout jakéhosi moderátora, který měl zabavit návštěvníky při pauzách. Ze začátku se kontroloval a byl poměrně slušný, ale po chvilce a notné dávce alkoholu už vulgarismy a urážkami nešetřil. Důsledkem toho byla smršť kelímků s pivem vždy, když se objevil na pódiu. Jen nechápu to, že se nikdo netrefil. Jediná chvíle, kdy se návštěvníkům zavděčil, byla soutěž o plavky od Semtexu, kdy tři dívky na pódiu ukázaly své vnady.
Czech Rock Block je zvláštní festival. Kapely, které zde vystupují můžete vidět mnohdy i několikrát týdně ve všech koutech naší zemičky a přesto se na ně na tenhle fest přijede podívat tolik lidí. Nedovolím si odhadnout, kolik lidí do Jihlavy přijelo, ale málo to rozhodně nebylo a někteří z nich měli trvalé bydliště i za velkou louží. Co ještě dodat?! Jedině, že to bylo příjemně strávené odpoledne plné dobré muziky a skvělých lidí. Příští rok razím do Jihlavy znovu.
|
