Stará škola. Oblíbené označení něčeho, co jde tradiční cestou, je zastaralé či v nás vyvolává nostalgii. Tahle nálepka dokonale sluší německé bandě Dark Millenium, která jako by zůstala uvězněná v době svého vzniku, v roce 1991, nebo přinejmenším v první polovině devadesátek. Kapela v prvních letech existence vydala dvě desky a pak se rozpadla. V roce 2016 přišel comeback a nyní Dark Millenium vydávají již třetí album po reunionu. „Acid River“ již svým obalem (řádně kysele vypadající, pro metal nezvyklé barvy) říká, že tady půjde o něco staromilského. I logo kapely zůstalo nezměněné a vyvolává nostalgii po starých časech, ve kterých logo kapely muselo vypadat řádně kostrbatě a agresivně.
Album „Acid River“ obsahuje pouhých sedm skladeb, které jsou všechny sedm minut dlouhé (některé o pár vteřinek víc). Tato stopáž vcelku koresponduje s hudebním obsahem. Dark Millenium se rádi brodí death metalem, který je pomalý a sklouzává někam k hranicím deathu a doom metalu. Aby toho nebylo málo, kapela si velice dává záležet na atmosféře. I proto se úvodní „The Verger“ rozjíždí poměrně dlouho. Posluchač rozmazlený moderní produkcí bude možná zaskočen zvukem, ale tady vládne stará škola. Kapela nahrávala vše analogem, zvuk zní archaicky, ale ne garážově.
První skladba odhaluje téměř všechny trumfy alba. Tajemná aura je téměř hmatatelná a hlomozící death/doom metal je místy přerušen hororovými mezihrami. Využití kláves je takřka perfektní a totéž se dá říci o kytarách. Ty jsou překvapivě melodické a nabídnou posluchači spoustu vyhrávek, harmonií a detailů, které se odhalí třeba až po několikátém poslechu.
Na druhou stranu nečekejte nic složitého. Dark Millenium hrají v základu přímočarou muziku, jen je zabalená do pečlivých aranží. Mizantropický metal snoubený s hororovou atmosférou se drží stejného postupu po celou dobu, ale nabízí dostatek zajímavých a nosných nápadů. Změny temp jsou samozřejmostí, stejně jako melodie. Kamenem úrazu však může být zpěv. Zpěvák Christian nepoužívá klasický deathový growl, jeho projev je blíž k black metalu. Nicméně ve výsledku působí velice nátlakově až nepříjemně. Je příliš uřvaný a jeho krákorání vám může po pár skladbách jít na nervy. Na druhou stranu se mu nedá upřít působivost.
Poslechněte si „Lunacy“. Tady je vše, co se dá na „Acid River“ chválit i hanit. Parádní melodie, kytarová sóla, gradace i Christianův takřka teatrální projev. Jenže právě Christianovo vřeštění je místy velice otravné. Rovněž skladba by klidně mohla mít kratší stopáž. Jsou tu pasáže, které mají potenciál nadchnouti i ty, které klidně můžete přeskočit.
„Acid River“ je zajímavým výletem do minulosti. Melodie, death metal, doom metal, ponurá a silná atmosféra – to vše tu je. Kapela má zkušenosti a je to znát. Přesto jsou na albu místa, která nestojí za pozornost. Roli v rozhodování, zda si desku pořídit či nikoliv by mohl hrát zpěv. Ten s postupující stopáží začíná být poměrně nepříjemný. Pokud máte rádi analogovoý zvuk, atmosféru i styl dob, kdy death/doom teprve začínal, pak vítejte.
|
