Vyčerpávající tempo několika posledních let se muselo někde projevit a proto Kabát po „Zemi plné trpaslíků“ začal odpočívat. Tedy kromě Josefa Vojtka, který se uchytil v muzikálech a předváděl svůj hlas i mimo bigbítovou oblast. Začal také randit s herečkou a moderátorkou Sabinou Laurinovou, z čehož byl poprask v bulvárních médiích, jelikož Laurinová byla v té době považována za tuzemský sexsymbol. Kabát se definitivně stával českou hudební jedničkou, protože dosavadní největší hvězda Lucie ustoupila z pozic nevýraznými alby a následným rozpadem. Bylo na čase vyhlásit mobilizaci sil a dát dohromady další desku. Znovu netrpělivě očekávanou. Vojtek ani kytarová dvojice Tomáš Krulich a Ota Váňa ze svých aktivit nepolevovala, ať už jinými projekty nebo alespoň pravidelným zkoušením, ale bylo zapotřebí povolat i rytmiku, basistu Milana Špalka a bubeníka Radka Hurčíka, kteří si dosud užívali lenivého nicnedělání.
„Přestávka rozhodně nebyla frustrující,“ přiznal Milan Špalek, „vstával jsem kolem poledne a pak jsem buď jen čuměl do zdi nebo jsem šel na pivo.“ Nebylo proto divu, že když kapela měla nastoupit do studia Propast Petra Jandy, texty na nové skladby nebyly hotové. Špalek je ovšem význačný rétor a hudbu opatřil slovy v brzkém čase. Zásadní část alba se začala točit na Propasti, ovšem Kabát nezanevřeli ani na Haciendu Miloše Dodo Doležala, přestože přiznávali, že „Země plná trpaslíků“ nedopadla úplně podle představ. „Bicí jsme točili u Doležala a pak jsme všechno odvezli na Propast,“ vzpomínal na natáčení Špalek. „U Jandy jsme nahráli zpěv a další nástroje. Tam se nám líbí, tam je skvělá hospoda a bazén, takže tu nejpříjemnější část natáčení jsme si užili tam. Pak jsme to zase odvezli k Doležalovi a tam se to smíchalo. Celkově mám ale na Propast smůlu, protože se mi tam zase podařilo rozbít auto o strom. Je to tam začarovaný. Pak tam přijel Fanánek a rozflákal ho taky.“ I přes několik karambolů (a kocovin), které Kabát během natáčení pátého alba postihly, zní deska „Čert na koze jel“ velmi uvolněně a optimisticky.
Více než na „Zemi plnou trpaslíků“ navazuje album spíše na znění „Colorada“, i když tak hitovou sbírku kapela dohromady nedala. Nejvíce pozornosti si vysloužila titulní „Čert na koze jel“ s bláznivým videoklipem a zakomponováním zvuku dud. Tento prvek zafungoval před dlouhými lety u oblíbenců AC/DC (ve skladbě „It´s A Long Way To The Top“) a účinkem se neminul ani u Kabátu. Z dříve netradičních prvků se oprášilo country, možná s pocitem dalšího hitu ve stylu „Colorada“. Za jasně countryové věci lze považovat položky „Lady Lane“ a „Všechno bude jako dřív“, obě patří k nejvýraznějším kusům na desce, ač kultovního statusu „Colorada" se ani jedné dosáhnout nepodařilo. Částečně se country promítlo i do „Blues folsomský věznice“, ale pouze jen v textu, který pochází od Jana Vyčítala. Hudebně je (ač je autorství připsáno Kabátu) slyšitelnou coververzí „Ace Of Spades“ od Motörhead. „Ono je to celé zamotané,“ podotkl Špalek, „základní riff je od Motörhead. Nevím, jestli ho napsal Lemmy nebo Eddie Clarke, ale celá písnička je původně od Johnnyho Cashe a u nás jí zpíval Tučný s textem od Vyčítala. Ptali jsme se na OSA, jak to máme udělat a oni nám řekli, ať se na to vyprdneme a napíšeme tam Kabát, protože to je úprava. Paradoxní je, že pod „Colorado“ jsem se podepsat nesměl, protože mi řekli, že je to okopírovaný. Když nás ale za „Za můj děda bejval blázen“ zavřou, tak holt budeme psát v kriminále.“ Ať tak či tak, je „Blues folsomský věznice“, tedy „Můj děda bejval blázen“ skladbou, která patřila mezi nejvýraznější na desce…
Pak jsou tu typické hity Kabátu, známé z dob „Děvky ty to znaj“. I když „Raketovej pes“, „Jabadabadů“, „Boogie českýho šífaře“, „Čejeni“ nebo svižný otvírák „Satan Klaus“ jsou o poznání méně razantní a nemají rebelského ducha „Děvek“, pořád je z nich cítit Kabát neproduktivnější a nejlepší éry. První část alba je nebývale silná (když vynecháme trochu hloupou „Wonder“ a nevýrazné boogie ve stylu ZZ Top „Kabát“) a pokud by byla celá deska podobného ražení, mohlo by se mluvit o albu, konkurujícímu „Děvkám“ a „Coloradu“. Jenže v závěrečné části se řada věcí kazí. Finále obsahuje Špalkovu „Baladu o špinavých fuseklích“ („Nazpíval jsem ji proto, že jsme ji nahráli jako poslední a Vojtek už jen chrchlal a nemohl zpívat,“ řekl Špalek), „Všechno bude jako dřív“ a „Blues folsomský věznice“, ale i řadu méně vydařených věcí. „Stvořenej pro Acapulco“, „Tarantule v trenkách“, závěrečná rádobyvtipnost „Králíci“ a hlavně „Sem tam si taky dám“ s hostujícím Kamilem Emanuelem Gottem jsou výplňové skladby, bez kterých by se album obešlo. Kvůli nim působí trochu rozkolísaným a nevyváženým dojmem.
Změny doznaly také texty. Takřka zmizela hospodská poetika a vulgarity, nahrazovalo je Špalkovo veršotepectví, zdravý lidský pohled a když se zabloudilo do ožehavějších témat, vybruslil z toho basista se ctí. Příkladem budiž kontroverze s obalem alba a úvodní skladbou „Satan Klaus“, které se podle zlých jazyků měly dotýkat tehdejšího předsedy vlády a budoucího českého prezidenta Václava Klause. Zmiňovaly se ekonomické trable („…a pytle prachů se pěchujou…“), braly se na paškál časy, jejichž symbolem byl ekonom Klaus, ale přímá narážka nikde. Stejně jako docela hloupě vypadalo i nařčení z toho, že čert jedoucí na dámském poprsí na obalu je až příliš podobný předsedovi vlády. „Tady nešlo o žádný výsměch, ale jen o čertíka, která je možná Klausovi trochu podobný,“ smetl tyto úvahy ze stolu Špalek. Kabát nikdy nebyl politická kapela, šlo jim vždy o lidovou zábavu, která si s politikou příliš netyká…
Popáté se kapela s „Čert na koze jel“ trefila do černého. Popáté se dokázala udržet na absolutním vrcholu, aniž by za to byla kritizována staršími fanoušky. Dokonce je začala podporovat i Česká televize, která odvysílala koncert z brněnské haly Rondo. Začala být zvána do nejrůznějších pořadů, aniž by byla nucena dělat kompromisy. „Říkají nám, máte moc tvrdý kytary, Josef zpívá moc chraplavým hlasem, nešlo by to změnit? Ale to je nesmysl. Naše desky se pořád prodávají a když budou dobrý, tak si je lidi koupí i bez toho. Nepotřebujeme být na Evropě 2,“ uvedl v roce 1998 kytarista Ota Váňa. I když se Kabát měnil a doby thrash metalu byly dávno pryč, zůstával stále jistotou. Fanoušci to ocenili a čísla prodejnosti „Čerta“ byla srovnatelná s předchozími počiny.
|
