Místo věčného zatracení, že stáli u kolébky grunge, se z Pixies nakonec stala kultovní záležitost alternativního rocku. Možná i proto, že v době, kdy grunge válcoval svět, nebyli kapelou, která byla na ráně jako Nirvana a se stihli rozpadnout dříve, než se s daným stylem zapletli na komerční bázi. Dnes mají Pixies veliké renomé nejen kvůli své minulosti a albům „Surfer Rosa“ nebo „Dolittle“, ale i kvůli tomu, že comebackové desky svou silou navazují na jejich prvotní období. Jsou jiné, Pixies dospěli, dělají hudbu méně práskavou a špinavou, ale přesto svůj půvab neztratili. Může za to lehce nenápadný, ale ve své podstatě až geniální skladatelský rukopis frontmana Blacka Francise, jenž je v mnohém spojován s ikonou alternativního rocku, předákem The Smashing Pumpkins Billym Corganem, Francis je méně okázalý, neoplývá tolik přitažlivou arogancí páně Corgana, ale v mnohém mu dokáže zdatně konkurovat.
Pryč jsou noisové vlivy konce osmdesátých let či dozvuky hardcoru, dnešní Pixies vše podřizují jasně čitelným kompozicím. Je v nich mírně čitelný odkaz grunge, je slyšet, že kapela ovlivnila Nirvanu obrovskou měrou, ale stále více se objevují vlivy klasické americké písničky, stejně jako odkazy na The Beatles. Dá se říct, že Pixies tvoří alba úměrně svému věku. To, co dělali v letech 1988 až 1991 bylo výbuchem bouřlivého mládí, to, s čím přišli v roce 2022, dokumentuje jejich stárnutí se špetkou nostalgie, ale především s pořádně vyspělou kompoziční stránkou. Desku jako je „Doggerel“ by Black a jeho parta těžko vydali na konci osmdesátých let. Stejně jako by se dnes umělecky těžko ztotožňovali se „Surfer Rosa“. V tom s tkví největší síla nové nahrávky, jelikož Pixies předkládají spíše vyklidněné kompozice, jež jsou o mnoho přehlednější a učesanější než díla více než třicet let stará.
Pixies dospěli, jsou rozvážní a sofistikovaní, přestože hned v úvodu alba odkáží ke kořenům. Otvírák „Nomatterday“ nese jasné stopy grungeové revoluce a tím se řadí k nejtvrdším položkám desky. Jako kdyby v ní i následujících „Vault Of Heaven“ a „Dregs Of The Wine“ Black a jeho parta chtěli ukázat, že ještě umí zajet do starých kolejí, ale ve skladbách následujících se azimut otočí jiným směrem. Albem rezonuje rockové písničkářství, decentní vjemy ze světa country a rockabilly, mísící leckde svou pozitivní náladu s lehce posmutnělou bluesovou atmosférou. Kapela si vyloženě pohrává se svými nástroji a kouzlí na nich melodie s obrovskou lehkostí, jednotlivé melodie poletují lehce jako pírka ve svěžím letním vánku. Muzikanti vhodně nakládají i s alternativní složkou, využívají ji hlavně v první polovině alba, smyčci šperkují výbornou „Get Simulated“ či nechávají Francise volně deklamovat v „There`s The Moon On“, v níž jeho hlas připomene mix Micka Jaggera a Iggyho Popa.
Mezi tyto dvě tvrdší skladby Pixies vklínili „The Lord has Come Back Today“, v níž mají tendenci pohladit po duši medovějším zvukem akustické kytary. To jsou místa, v nichž se kapela snaží více vzdálit minulosti a dívat se jiným (snad popovějším?) směrem. Nejvíce v tomto ohledu vyniká výtečná „Pagan Man“, potenciální hit alba (i když jako singly byly vybrány hřmotnější věci) a věc, sahající někam do šedesátých let, do doby, kdy The Beatles tvořili alba „Rubber Soul“ a „Revolver“. Jejich typická melodika posloužila Pixies jako předloha pro tuto skladbu, i když ani v ní se kapela nezbavila části své charakteristické tváře. V podobném duchu se nese celý závěr alba, po „Pagan Man“ kapela nasadí stejně laděnou „Who`s More Sorry Now?“. v „You`re Such A Sadducee“ sáhne znovu ke zkresleným kytarám a hlukovým plochám, finálová titulka „Doggerel“ vrací až barově najazzlou atmosférou ke klidnějšímu výrazu. Ten je pro kapelu v současnosti hodně důležitý.
Laťka kvality neklesá. Nepochybovalo se o ní u minulého počinu „Beneath The Eirye“, není třeba pochybovat ani tentokrát. Pixies mají pořád co říci, i když se jejich jazyk pomalu ale jistě mění. „Doggerel“ je možná nejkultivovanější album, které z jejich dílny vzešlo, ale není moc pravděpodobné, že by zklamalo mnoho příznivců bouřlivějších začátků. Fanoušci dospívají úměrně s kapelou a proto jim novinka kápne do noty.
|
