Je to už letitá praxe. Někdejší spoluhráči, druhdy rozhádaní na život na smrt, se zase plácají po ramenou, šklebí se na společných fotografiích a inkasují nemalé penízky. Signifikantní příklad se před pár lety odehrál u Guns N`Roses, kteří více než šest let drancují peněženky svých příznivců s prakticky neměnným materiálem. Doba, kdy se Axl a Slash nemohli ani cítit, je pryč. To samé praktikují Mötley Crüe, jejichž základ, Tommy Lee a Nikki Sixx, byl znám pěstními souboji se zpěvákem Vincem Neilem. To je také zapomenuto a Stadium Tour, které se převalí i do Evropy, patří k jednomu z nejvýdělečnějších podniků, jaké v tomto tisíciletí zažil americký kontinent. I zde je (alespoň zdánlivě) vše urovnáno. Jiní ale na podobnou příležitost čekají a zejména vyděděnci z lůna mateřských kapel (i staří fanoušci, abychom byli spravedliví) věří dnem i nocí, že jednou to ještě přijde…

První krok k něčemu podobnému udělali před pár dny Judas Priest. Ve chvíli, kdy byli Alicem Cooperem uvedeni do Rock n`rollové síně slávy, přikvačili na pódium i s kytaristou K.K. Downingem, s nímž si skrze média celých deset let vjížděli do vlasů. Jeho návrat, ač zatím nepotvrzený, je nabíledni. Z Judas Priest se po onemocnění Glenna Tiptona stala v podstatě doprovodná kapela Roba Halforda (Ian Hill promine…), fanoušci Tiptonův záskok v podobě producenta Andyho Sneapa nikdy nepřijali za svůj, čemuž odpovídají i ohlasy na současné koncerty. K velkému třesku se zjevně schyluje i u Bon Jovi. Jak v posledním rozhovoru sdělil bývalý kytarista kapely Richie Sambora, na příští rok je v plánu jeho účast po boku Jona Bon Joviho na festivalu v Glastonbury. Jon si umí spočítat, že po komerční i umělecké stránce po Samborově nuceném odchodu spíše živoří. Je však otázka, zda k tomu dotyčné vedou umělecké důvody nebo jejich myšlenky jsou čistě pragmatické. A pak se můžeme ptát, kdo bude další na řadě? Třeba Skid Row se Sebastianem Bachem? Nebo Sepultura s bratry Cavalerovými? Nebo Mayhem s Vargem a Euronymovým hologramem…?

Jan Skala, 12. 11. 2022