Když letos v dubnu zemřel basista Randy Rand, americká formace Autograph se ocitla bez jediného zakládajícího člena. Bez někoho, kdo zažil úvodní a nejslavnější část kariéry, hvězdná osmdesátá léta, kdy debut „Sign In Please“ z kapely udělal hvězdu a následující dvě desky „That`s The Stuff“ a „Loud And Clear“ ji ještě jakžtakž udržely v hitparádách. Pro kapelu, která se stále ještě těšila z comebacku, jenž prožila před pár lety, to mohla být poslední rána, Rand byl poslední spojnicí s minulostí, jelikož původní frontman Steve Plunkett se odmítl comebacku účastnit, kytarista Steve Lynch kapelu opustil v roce 2019 a poslední dva zástupci staré sestavy, klávesista Steven Isham a bubeník Keni Richards už nejsou mezi živými. První z nich podlehl rakovině v roce 2008 a druhý dojel na dlouholetou drogovou závislost před pěti lety. Je otázka, zda jsou dnešní Autograph právoplatnými dědici jména a minulosti.
Bez Plunketta a Ishama postrádal comeback částečně smysl, protože Plunkett byl stěžejním autorem repertoáru a Ishamovy klávesy jedním z poznávacích znamení. Jejich absence Autograph přenesla přes práh nových časů, ale stala se z nich trochu jiná kapela. Comebacková „Get Off Your Ass“ byla slušná nahrávka, která ukázala skupinu v trochu jiném světle, ovšem právo na existenci si nová sestava obhájila. Teď je situace ještě složitější. Natáčení novinky „Beyond“ se neúčastnil Lynch, jehož kytara byla pro Autograph také zásadní. Jeho místa zaujal Jimi Bell, člen stylově příbuzných House Of Lords, který je zárukou vysoce profesionálního instrumentálního výkonu, ale jinak je jiným hráčem, než býval Lynch. Autograph měli jedinou možnost, jak z celé šlamastyky vybruslit alespoň trochu se ctí - vrátit se co nejvíce ke kořenům, které „Get Off Your Ass“ částečně popírala. Na to z pozice mentora měl dohlížet Rand, který s kapelou album z posledních sil natočil, ovšem vydání se nedožil a v sestavě jej nahradil basista z Metal Church Steve Unger.
„Beyond“ má za úkol hlavně zasytit staré příznivce a zároveň může být můstkem k tomu, aby dnešní sestavu fanoušci vzali na milost. Kapela si musela být vědoma, že je nutné předložit silný materiál, protože se skutečně rozhoduje o budoucí existenci. Tato snaha je z „Beyond“ hodně cítit. Kromě ní se kapela místy bičuje k velkým výkonům, v nichž se ozve původní duch Autograph silněji než na „Get Off Your Ass“, ovšem pojítko mezi novinkou a, dejme tomu, debutem „Sign In Please“ je stále docela slabé. „Beyond“ je modernější rock n`rollovou nahrávkou (co se týče produkce a zvuku), formálně dotahovanou k dokonalosti, ovšem není na první poslech rozpoznatelné, že tuhle hudbu hrají Autograph. Dá se říct, že jejich existence stále končí rokem 1989 a obě postcomebackové desky jsou dílem kapely, která nese totožné jméno, ale už v ní hrají jiní muzikanti, kteří nejsou klonem předchůdců.
Ale nehaňme. „Beyond“ je velmi dobrá deska, která má docela slušný hitový potenciál. Je jiný, než tomu bylo v osmdesátých letech, ale hned v úvodní „This Ain`t The Place I Wanna Be“ se mu dnešní Autograph přiblíží nejvíce. Stavbou melodií, kostrou skladby i feelingem, který hraje nejdůležitější roli. Druhá "Turn Up The Radio“ sice nevznikla, ale její plnohodnotný nástupce ano. Minimálně v první polovině alba mají Autograph vysokou formu, dokázali ze sebe vymámit slušnou řádku silných momentů, z nchž vyčnívá otvírák, ale „Your Slavery Tonight“, „Everything“, baladická „Take Me Higher“ a „Run For Your Life“ za ním nijak moc nezaostávají. Mezi tyto výtečné věci se vklínila jediná průměrná skladba „Gotta Getcha“, jejíž slabina je nejen to, že stojí mezi hitovými kompozicemi, ale i nefunkční refrén, v němž se zjevují zbytečná klišé, které nebyly Autograph cizí v osmdesátých letech a neštítí se jich ani dnes.
Kapela album natáhla na více než padesát minut, což se jeví jako trochu nešťastný tah. V druhé polovině stopáže začne velmi vysoká úroveň klesat a posluchač může začít ztrácet pozornost, protože s hitovostí to už není tak žhavé. Zejména „Beautiful Disaster“ a „Heart Of Stone“ působí jako vycpávky, bez kterých by se deska obešla a působila by ještě lepším dojmem. Vysokou kvalitu první části alba splňuje uvolněná „Love Is A Double Edge Sword“ s kytarovými vyhrávkami a lá Def Leppard, a zejména mohutná „To Be Together“, v níž vyloženě exploduje silný refrén, ukazující, jak šikovným zpěvákem frontman Simon Daniels dokáže být. Nemá tak silnou osobnost a charisma jako Steve Plunkett (i barvu hlasu má tuctovější), ale rozhodně je technicky výborně založeným pěvcem, jenž na novince vyrostl výše, než tomu bylo na „Get Off Your Ass“.
Na to, zda dnešní Autograph jsou právoplatnými dědici jména a minulosti, není úplně jednoznačná odpověď. Nedá se upřít, že současná sestava (i s nebožtíkem Randem) přišla se silnou deskou. Nejsilnější od roku 1989, kdy došlo k neslavnému rozpadu původní sestavy. Na druhou stranu „Beyond“ až tak úplně na první tři alba nenavazuje. Leží mezi nimi více než třicet let a to se nutně projevit musí. Je ale až moc znát, že je nahrána jinými lidmi a postrádá Plunkettův cit pro skladbu. Pokud se přes toto přenesete, dá se takřka s jistotou tvrdit, že si „Beyond“ kýženou pozornost vyžádá.
|
