Jestliže třetí album „Under Lock And Key“ znamenalo pro Dokken další vrchol popularity a kapelu si definitivně zamilovali programoví ředitelé na MTV, měla se v příštích měsících situace změnit ještě k lepšímu a muzikantům dát nový impulz do společné práce, která pro ně po stránce osobnostní začínala být utrpením. Dokken si vyhlédli tvůrci legendární hororové série „A Nightmare On Elm Street“, kteří je oslovili s nabídkou spolupráce pro připravovaný třetí film, který dostal název „Dream Warriors“. Kapela tím byla nadšená, bylo jasné, že to pro ni znamená krok přímo na stříbrné plátno, což není věc, která se povede úplně každému. Na zakázku vytvořila skladbu „Dream Warriors“, kterou filmařům poskytla a návdavkem přidala i starší věc „Into The Fire“, která se rovněž stala součástí třetího pokračování „Noční můry v Elm Street“. „Tenkrát jsme byli na úplném vrcholu a ega letěla nahoru,“ přiznal Don Dokken, „v kapele to i navzdory úspěchu začínalo hodně vřít. Byli jsme blízko tomu, abychom se s Georgem pozabíjeli.“ Připomněl tak dlouhotrvající problémy, které se přenášely i do tvůrčího procesu. Dokken apriori odmítal Lynchovy nápady a naopak, naštěstí (ve zlaté éře naposledy) zafungoval čistý pragmatismus basisty Jeffa Pilsona, jenž dokázal udržet oba kohouty v jakžtakž přijatelných mezích proto, aby kapela ještě ukrojila značnou část velice horkého glam metalového koláče.
Když Dokken začali připravovat čtvrté album „Back For The Attack", upíraly se na ně zraky široké rockové veřejnosti. Kapela dosáhla velkého úspěchu s „Under Lock And Key“, které dostalo platinové ocenění a čekala se deska nejméně stejně zdařilá, se slušnou řadou hitů. Kapela byla pod velkým tlakem a ani vysoká forma nezaručila hladký postup prací, protože vystřídala pět nahrávacích studií napříč Los Angeles. Hlavní cíl bylo vytvořit velkou nahrávku, komplexnější a barvitější než byla „Under Lock And Key“, opulentní dílo, které by konkurovalo megalomanským projektům Dokkenových a Lynchovým oblíbenců, ať už to byli Queen nebo Led Zeppelin. V tomto ohledu si Dokken ukousli příliš velké sousto a přestože je „Back For The Attack“ citované jako glam metalová klasika osmdesátých let, stojí přece jen kousek za „Under Lock And Key“, o vrcholných kouscích britských klasiků ani nemluvě.
Co „Back For The Attack“ škodí nejvíce, je více než hodinová stopáž. Kdyby deska byla zkrácena o čtvrt hodiny, byla by pravděpodobně nejlepší kapelní prací, lepší, než skvělá „Under Lock And Key“. Album by se obešlo bez zbytečné instrumentálky „Mr. Scary“, která slouží jen pro ukojení Lynchova ega, i bez „Sleepless Night“ a „Burning Like A Flame“, které přes svou slušnou formu nedosahují kvality ostatních skladeb a výsledek zbytečně ředí. Zbylých deset věcí je skvělých a lze považovat za špičku nejen žánru, ale rockové hudby té doby. Největší vrchol si kapela nechala na okraje alba, desku odstartuje žhavou „Kiss Of Death“, v níž dominuje Lynchův ohnivý riff a Dokkenův nápadně agresivní zpěv, Don některé tóny tahá do výšek, které předtím možná ani neznal. Druhým vrcholem je „Dream Warriors“, jež album uzavírá a vykazuje nemalé hitové ambice, zejména v uhlazenějším refrénu, který patří do kategorie zapamatovatelných na první poslech.
Ne náhodou byla „Dream Warriors“, notně proslavená „Noční můrou v Elm Street“, vybrána jako první singl, ačkoliv ji na albu konkurují další věci, které by se pro tento účel hodily úplně stejně. Není to „Burning Like A Flame“, jíž se jako jedné z nejslabších věcí kupodivu dostalo obrazového zpracování, její kvality značně převyšují méně protežované kusy. Výtečná „Prisoner“, jež ukazuje nejsilnější symbiózu Lynchovy hry a Dokkenova melodického cítění. Povedly se „Night By Night“, „Heaven Sent“, „So Many Tears“ či „Cry Of The Gypsy“ i skladby stojící v druhém šiku „Stop Fighting Love“, „Lost Behind A Wall“ či „Standing In The Shadows“, jejichž největším přínosem je, že zachytily entuziasmus, který navzdory sporům z Dokken sálal na sto honů. Kapela zúročila to, že uměla napsat skutečně silnou rockovou hymnu, i když dnes znějící poplatně době vzniku, přesto dost dobrou.
I když z uměleckého hlediska stojí „Back For The Attack“ krůček za „Under Lock And Key“ (je na stejné úrovni jako „Tooth And Nail“), jednalo se o nejúspěšnější desku Dokken. Když řada hudebních historiků či publicistů sestavuje žebříček nejlepších glam metalových alb osmdesátých let, sáhne častěji k tomuto albu, což odráží jeho komerční dopad. Ten byl veliký a jestliže „Under Lock And Key“ a „Tooth And Nail“ musely na platinová ocenění čekat, „Back For The Attack“ jej získalo takřka hned po vydání, To Dokken zavedlo do prestižní společnosti putovního turné Monsters Of Rock, které v roce 1988 pro Spojené státy zaštítili jako hlavní hvězdy Van Halen a Scorpions. Dokken vystupovali jako hlavní akvizice vedlejšího programu, přičemž dostali přednosti i před Metallicou, jež pravidelně hrávala před nimi (Lars Ulrich: „Každý den jsme ty trapné elasťákové kapely jako Dokken a Kingdom Come smetli z pódia.“). Pro Dona a spol. to nebyla nejlepší volba, v kapele znovu začal hořet nikdy zcela neuhašený spor Lynche a Dokkena, který měl mít devastující účinek.
Dokken se ještě vypravili do Japonska, kde během léta 1988 pořídili výborný živák „Beast From The East“ (doplněný novým studiovým singlem, výtečnou baladou „Walk Away“), jenže se jednalo o poslední tažení. Přelom roku 1988 a 1989 strávili ve stádiu klinické smrti, v březnu došlo k nevyhnutelnému a médiím byla sdělena krátká zpráva, že kvůli nepřekonatelným uměleckým rozdílům dvou hlavních person se kapela rozpadá. V tu chvíli skončila nejslavnější éra kapely, o níž nikdo nepochyboval, že se rozloučila na samém vrcholu. Další kariéra obou kohoutů zůstala pod drobnohledem, protože se dalo předpokládat, že neřekli poslední slovo. Věčný diplomat Jeff Pilson se nepřiklonil ani na jednu znesvářenou stranu, přidal se ke vznikající kapele Wild Horses i k Michaelovi Schenkerovi a MSG. Bubeník Mick Brown dal přednost Lynchovi a postavil s ním kapelu Lynch Mob, s níž natočil na začátku devadesátých let dvě velmi slušná alba „Wicked Sensation“ a „Lynch Mob“. Nejvíce se čekalo od Dona, který velmi brzy ohlásil start sólové kariéry…
|
