V roce 2000 byla Katatonia konečně kompletní kapelou. Fredrik Norrman přivedl do skupiny bratra Mattiase, který se ujal baskytary. Za bicí usedl Daniel Liljekvist a bylo to znát, kvalita šla nahoru. První vlaštovkou nové sestavy bylo EP “Teargas“ s titulní velmi chytlavou skladbou, která se dostala i na album. To dostalo název „Last Fair Deal Gone Down“ a zdobil jej tradičně velmi depresivní obal.
„Dispossession“ posluchače přivítala překvapivě příjemnou melodií a vzdušnými klávesami. Na Katatonii to bylo nezvykle pozitivní. Rozdíl oproti předchozím dvěma nahrávkám je patrný v lepším zvuku, kvalitnějších bicích a Renksově zpěvu. Jonas se zlepšil a daří se mu lépe pracovat s hlasem. „Chrome“ tvrdým úvodem pošle posluchače do hlubší melancholie. Nad důraznými bicími a doomovou atmosférou ční Nyströmova kvílivá kytara, která ke kapele neodmyslitelně patří. Stejně jako první píseň i „Chrome“ je ve své temnotě hitovou skladbou, která chytí a nepustí. Kratičká „We Must Bury You“ je metalu prosta úplně a nabídne moderní rockové postupy a trochu elektroniky. Skladbu nenabubnoval Daniel Liljekvist, ale automat.
Nejdelší song „I Transpire“ dosahuje téměř šesti minut, kapela se vrací do doom metalové minulosti a nabídne pomalé tíživé tempo, ultra-melancholickou kytaru a pocit beznaděje. Sloka změní auru a patří zkreslenému Jonasovu vokálu. Nechybí prvky gotiky a opět je nutné připomenout, že refrén je chytlavý. Katatonia má na desce i přes všemožné detaily a hudební fígle v jádru písničkovou formu.
Deska je často označována za alternativní rock, čemuž odpovídají songy „Teargas“, „Tonight´s Music“ či „Clean Today“. Není žádným tajemstvím, že kapela se nechala ovlivnit kapelou Tool a kdo chce, jistě tuto inspiraci nalezne.
Jedním z vrcholů desky (vedle hitu „Teargas“) je nesmírně temná a zatěžkaná „The Future Of Speech“. Zazní prvky progu a výrazný zvuk mellotronu, který provází takřka celou nahrávku, zajímavá a netypická struktura písně vrcholí skvěle vygradovaným finále.
Desku zakončuje velmi důrazná „Don´t Tell A Soul“ s jemným počátkem, ale ráznou změnou nálady písně. Především živočišná hra Daniela Liljekvista povyšuje skladbu na černého koně alba.
Katatonia sype jeden smutný, ale chytlavý song za druhým. Je až s podivem, že se v době, která přála alternativnímu rocku, ostatně čemukoliv, co bylo „jiné“, více nechytila a komerčně neprosadila.
Ačkoliv má album sevřenou atmosféru, muzika je pestřejší než na předchozí desce. Metal není dominantní, ale doomaři si rozhodně najdou své. Je tu i trocha gotiky či náznaky tíhnutí kapely k progresivnějšímu vyznění. Především je „Last Fair Deal Gone Down“ hitovou deskou, plnou smutných, ale chytlavých songů. To skupina využila pro první pořádnou koncertní aktivitu a vyrazila na turné s Opeth. „Teargas“ bývá součástí koncertů dodnes (ač pro aktuální turné vypadla ze setlistu).
V roce 2001 Katatonia vypustila ještě singl „Tonight´s Music“ s dvěma dalšími skladbami, které posluchači mohou znát z pozdějších reedicí řadového alba. Nová sestava ukázala, co umí, složila dosud nejvyspělejší album, ale to nejlepší měla ještě před sebou.
|
