ANTHRAX - Volume 8: The Threat Is Real
Proč je pod recenzí odkaz na Fueled z předchozí...

ANTHRAX - Volume 8: The Threat Is Real
Taky musím jen souhlasit s Davidem S. Výborná...

VADER - Tibi et Igni
Aj ja by som rad poďakoval za Vader seriál,...

PUHDYS - Sturmvogel
S názorem, že "Einsamkeit" je neslaná nemastná,...

VADER - Tibi et Igni
Na závěr seriálu si to 10 zasloužilo....

DEEP PURPLE - Made In Japan
který mám, je Omega 1977, ten snesu, tohleto mě...

ERELEY - Garden
Ahoj MF&MM. Děkujeme za pěknou recenzi. Příště...

Ace FREHLEY - 10.000 Volts
Velmi slušná deska, ale já zůstanu u osmičky jako...

VLTIMAS - Epic
Na Vltimas jsem si brousil zuby již delší dobu,...

CAVALERA - Schizophrenia
Nevadí mi to, pokud jsou v mání obě verze, ale...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Lenny KRAVITZ - Blue Electric Light

Dokáže ještě Lenny Kravitz něčím překvapit, tedy kromě toho, že jeho figura popírá jakékoliv přírodní zásady a umělec vypadá spíše na statného třicátníka než na někoho, kdo před pár dny oslavil šedesátku? Znovu má na hlavě dlouhé dredy jako v době, kdy prorazil s trhákem „Are You Gonna Go My Way“ a zcela jistě se dá s klidným svědomím říci, že ani jeho hlas neutrpěl výraznější újmu, která by mohla svědčit o tom, že se píše rok 2024 a ne 1994. Lenny se už umí šetřit a proto desky nechrlí stejnou kadencí jako v devadesátých letech. Z toho důvodu čekací doba na novinku byla suverénně nejdelší a protáhla se na šest let. Ale to je běžná praxe a nikdo nechce po muzikantech, kteří hrají už pár desetiletí, aby každoročně vydávali nové album. Bylo by to zbytečné a u umělců typu Lennyho Kravitze obzvlášť.

Lenny jen zřídkakdy dokáže překvapit, už řadu let je nad slunce jasnější, že to, co vytvořil v letech 1989 až 2001 je pro jeho tvorbu stěžejní a každá nová deska pojede po této historické ose. Někdo to může nazvat minimem progresu, jiný tvůrčím tápáním a vykrádáním sebe sama, ale fakt, že Kravitz na každém albu měl několik dobrých skladeb, které alespoň na čas dokázaly v koncertním repertoáru nahradit letité koncertní jistoty, něco znamená. V tomto duchu se mu z novějších desek nejlépe vedlo na „It Is Time For A Love Revolution“ z roku 2008, či na deset let staré „Struts“, které mohly konkurovat „Circusu“ či „Pětce“. Fakt, že je fanoušci ocenili o něco méně, je věc druhá. Pak jsou tu věci méně podařenější a těm od nynějška vévodí novinková „Blue Electric Light“, album, do něhož se po šesti letech vkládaly naděje, které zůstaly nenaplněny. Dámy a pánové, seznamte se s nejhorší deskou Lennyho Kravitze…

Když však mluvíme o nejslabší desce, nelze mluvit o album špatném či podprůměrném. Lenny si dává velmi dobrý pozor na to, aby do světa pustil dokonale ošetřenou desku, opatřenou velkou produkcí a pořádným kusem muzikantství. Tak je to i tady, potud všechno v pořádku. Navíc mu to zpívá stále náramně, ale to jsou věci, s nimiž se počítá. Co však chybí, jsou hity nebo alespoň skutečně dobré skladby. Vše je jakoby hrané hodně na jistotu, navíc bez energicky znějících kytar, což Kravitze odvádí další kousek od hard rockového teritoria. Je tenhle chlap ještě vůbec rocker? Je to ten, kdo neměl problém zahrát tvrdý blues „Let Love Rule“ a „Mama Said“, či rozpoutat bouři a lá Jimi Hendrix v „Are You Gonna Go My Way“? Nic takového se neděje a pokud v „Paralyzed“ bude chtít posluchače přesvědčit, že pořád umí ještě tvrdé riffy zahrát, už mu to moc neuvěříte.

Kravitz vsadil na zbytečně taneční notu, což naznačí úvod alba „It`s Just Another Fine Day (In This Universe Of Love)“, který by se mohla vyjímat jako uvolňující věc v polovině alba, ale jako otvírák moc pohodou atmosférou, která ubírá energii, vyloženě zklame. Kde je Lennyho kytara, kde jsou riffy, kterými se vždy chlubil, kde jsou skvělá sóla z minulosti? Náznak toho se objeví v singlové LTK421“, ale i zde má Kravitz mnohem blíže k Princeovi než k Hendrixovi. Pro rockového fanouška je to zásadní problém. Znalce Lennyho tvorby to až tak nepřekvapí, ovšem zaskočí jej u pilotní singlu vyprázdněnost současné formy. K čemu jsou formálně dobré věci „Human“, „Bundle Of Joy“, či „Spirit In My Heart“, když pořád máte pocit, že posloucháte produkční prefabrikát, jakýsi výluh z dávné Kravitzovy tvorby? Řeči o sevřenosti nového materiálu vůbec nemohou zafungovat, protože se není čeho chytit. Výrazný vrchol prostě chybí.

„Blue Electric Light“ je jako soundtrack k hroutící se Lennyho kariéře. Zbytečně sluníčková, až nezdravě pozitivně laděná a myšlenkově prázdná deska bude mít šanci zapadnout do dnešní scény, protože je přesně taková. Naoko stavěná rádoby dokonalost, která s upřímností a poctivostí má společného pramálo. Bohužel i tak skvělý muzikant jako Lenny Kravitz se dotkl svého dna. Je to nuda až na půdu…

Jan Skala             


www.lennykravitz.com

YouTube ukázka - TK241

Seznam skladeb:
1. It`s Just Another Fine Day (In This Universe Of Love)
2. TK421
3. Honey
4. Paralyzed
5. Human
6. Let It Ride
7. Stuck In The Middle
8. Bundle Of Joy
9. Love Is My Religion
10. Heaven
11. Spirit In My Heart
12. Blue Electric Light

Sestava:
Lenny Kravitz - zpěv, kytara, baskytara, klávesy, programování bicích
Craig Rose - kytara, programování bicích
Alex Alvarez - programování bicích
+ hosté

Rok vydání: 2024
Čas: 55:24
Label: BMG
Země: USA
Žánr: funky rock/soul/r&b/hard rock

Diskografie:
1989 - Let Love Rule
1991 - Mama Said
1993 - Are You Gonna Go My Way
1995 - Circus
1998 - 5
2001 - Lenny
2004 - Baptism
2008 - It Is Time For A Love Revolution
2011 - Black And White America
2014 - Strut
2018 - Raise Vibration
2024 - Mind Burns Alive

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 18.06.2024
Přečteno: 572x




počet příspěvků: 1

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Skvělá deska....23. 06. 2024 12:19 JonathanGray


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.09488 sekund.