„Sunset Strip bylo to pravé místo… na pódiu nebylo nic jiného než spandex a kožené bundy, kovbojské boty, šátky, praštěné klobouky, glam rock ožil,“ vzpomíná ve své knize Jack Russell. „Já jsem si ale nikdy vlasy neupravoval, jako kdybych strkal péro do zásuvky. Ty třpytky, to nebyl můj styl,“ dodal zpěvák. S vyzněním Great White, jaké představili na albu „Shot In The Dark“ přesně zapadli do losangeleské scény a na rozdíl od přivandrovalců Poison či Guns N`Roses byli domovskou kapelou. Bylo to jediné pojítko, které je spojovalo s glam metalovou scénou, včetně toho, že hráli na stejných místech jako ostatní kapely, protože část Sunset Boulevardu od klubu Whiskey A Go-Go k legendárnímu pajzlu Rainbow Bar & Grill byla od poloviny osmdesátých let hlavním místem světového rocku. Tam se dělo všechno, co udávalo tón trendům a Great White u nekončící párty nesměli chybět. „Osmdesátá léta byla celá o kokainu, snaze o potěšení a žití bez zítřka,“ podotkl Jack a narazil tím na problém, který se plíživě začal šířit i v řadách Great White. Kluby na Sunset Stripu byly prošpikované tunami kokainu a muzikanti mu nedokázali odolat.
„I když jsme dosáhli úspěchu, nebyla „Shot In The Dark“ nahrávkou, která by mi dala pocit, že jsem v tomto odvětví něco dokázal. Byl to dobrá deska, ale nemyslel jsem si, že by byla skvělá a rozhodně jsem si nemyslel, že nás katapultuje do říše rock n`rollové historie,“ konstatoval Russell. Podle svých slov ale tušil, že kapela je na cestě k průlomu. Tomu dopomohla nová smlouva s vydavatelstvím Capitol, ale i tvrdohlavost hlavních představitelů kapely, kteří si vymínili, že album budou produkovat sami společně s manažerem Alanem Nivenem. Byl to krok správným směrem, který Great White ještě více odlišil od zbytku losangeleské glam metalové scény. Kapela přestala klást důraz na silné klávesové rejstříky, které uškodily předchozímu počinu „Shot In The Dark“. Michael Lardie, který byl za ně zodpovědný, ale v kapele zůstal a v novém vyznění, které jí dalo konečnou tvář, dostal funkci doprovodného kytaristy.
Deska „Once Bitten“ Great White katapultovala do říše rock n`rollové historie. Přesně definovala, o čem kapela byla. Jack Russell a Mark Kendall dokázali najít chemii, která je spojila do konečného výsledku a vytvořila nezaměnitelný zvuk, jenž Great White odlišoval od konkurence. „Once Bitten“ těžila z toho, co kapela vytvořila na „Shot In The Dark“, už od úvodní „“Lady Red Light“ bylo jasné, že vše bere naprosto vážně, že touha po úspěchu je velká, stejně jako sveřepost jej docílit. Great White působí naprosto suverénním dojmem a Jack Russell je pevný v kramflecích, o čemž přesvědčuje zejména v singlovém trháku „Rock Me“, v němž předvádí doposud nejlepší výkon. „Rock Me“ je na „Once Bitten“ skladbou, která Great White uvádí do nového světa, jenž se vzdálil heavy metalovým kořenům, v němž muzikanti dokáží využívat bluesových nálad, dramatična, jižanské přívětivosti i rockového přívalu rock n`rollové energie, která se dostaví v refrénu a skladbu vygraduje až k frenetickému vyvrcholení.
„Rock Me“ vyčnívá nad ostatními skladbami, přičemž všechny dohromady vytváří výtečné a vzácně vyrovnané album, na němž se může poukázat snad pouze na „Fast Road“ jako na slabší položku, ovšem i ta má smysl. Má však smůlu, že je obklopena „Lady Red Light“ a „Rock Me“ nebo „On The Edge“ (vzdušná Kendallova sóla jsou odzbrojující), „All Over Now“ či „Never Change Heart“, které v roce 1987 představovaly jasný vrchol tvůrčího snažení kapely. Ta se už přestala spoléhat na externí autory a všechny skladby vytvořila v kapelním kolektivu pouze ve spolupráci s Nivenem. Jedinou výjimkou je závěrečná balada „Save Your Love“, kterou Jack Russell napsal ve spolupráci s Jerrym Lynnem Williamsem, s nímž kapela ve velkém tvořila na minulé desce. Akustická „Save Your Love“ křehkou atmosférou a neuvěřitelným Russellovým výkonem dopomohla „Once Bitten“ ke všeobecnému uznání a představuje jednu z nejlepších balad glam metalové vlny, která byla na podobně laděné skladby bohatá.
„Jednou pozdě v noci, když všichni odešli domů, jsme s Markem zůstali a naposledy si poslechli „Rock Me“ přes studiové monitory. Když skladba skončila, podíval jsem se na něj a řekl: „Tohle by mohlo být velké.“ Podíval se na mě a usmál se,“ vzpomínal Jack Russell na dobu, kdy kapela otvírala dveře velkého showbyznysu. Měl pravdu, deska vylétla do předních pozic hitparád a (tlačena společností Capitol) dosáhla platinového ocenění. To byla velká vzpruha po letech štrapáce po klubech a hospodách. Na turné Great White vyrazili společně s nastupujícími Guns N`Roses, kapelou, kterou manažersky zaštiťoval rovněž Alan Niven a která měla na kontě debutovou desku „Appetite For Destruction“. Ta ještě nebyla komerčním šlágrem, takže se všeobecně sázelo na to, že kapelou, která to dotáhne dál, budou Great White.
U toho už nebyl basista Lorne Black, který zmizel krátce po vydání „Once Bitten“. V den natáčení klipu „Rock Me“ vygradovaly problémy s jeho nespolehlivostí, neboť se do maskérny místo v šest ráno dostavil až v poledne. To už měl režisér Nigel Dick od Nivena nařízeno, aby na Blacka neplýtval záběry. „Byli jsme v noci venku, já i on. Řekl jsem mu, co by znamenalo, kdyby se ráno neukázal. Alan ho také varoval. Ale v tu chvíli bylo všem jasné, že drogy byly pro Lorna důležitější než kapela,“ vysvětlil Blackův konec v Great White Jack Russell. Basista, který se postupně ztratil v hollywoodském pralese a zcela vypadl z hudebního byznysu, souboj se závislostmi v roce 2013 definitivně prohrál. „Byl to frajer, měl skvělý smysl pro humor,“ ocenil někdejšího kolegu Mark Kendall i přes fakt, že Black vedl proti Great White několik let marný soudní spor o finanční narovnání.
|
