Když se z hlubin průmyslového Wolverhamptonu ve střední Anglii vynořila z mlhoviny poloviny šedesátých let kapela The N`Betweens, nikdo ji nebral vážně. Byla to parta mladých neumětelů, která si chtěla hrát na další The Beatles či The Rolling Stones, měla ráda staré rock n`rolly a blues, ale za živého boha nevěděla, jak do věci proniknout. Bubeník Don Powell a kytarista Dave Hill spolu hráli od začátku šedesátých let jako součást kapely The Vendors, ale pořád k sobě nemohli najít správné parťáky. Měli vyhlédnutého zpěváka Noddyho Holdera, ale ten je s nabídkou, aby se připojil k nově vznikající kapele The N`Betweens (kterou mu Hill s Powellem dali na trajektu, když byli shodou okolností všichni na cestě zkusit po vzoru The Beatles štěstí v Německu), poslal do háje. Nelíbilo se mu co hrají a navíc věřil své kapele Steve Brett & The Mavericks. O pár let později však už vedle Hilla a Powella na pódiu stál a v singlové hitparádě měli společně tolik hitů, že dokázali zahanbit i The Beatles. Na malý moment se zdálo, že jejich kapela, dávno přejmenovaná na Slade, je největší rockovou partou všech dob.
K tomu musela trojice ujít ještě dlouhou cestu a vzít k sobě multiinstrumentalistu Jima Leu, zajisté nejlepšího muzikanta a skladatele z celé čtveřice. Ten přišel prakticky nastejno s Holderem v roce 1966 a první singl, coververze skladby Otise Reddinga „Security“ na ně strhl pozornost. Nebylo na něm nic převratného, ale minimálně Holderův specifický projev, který byl řezavější než jakýkoliv jiný hlas rockového zpěváka, jim zajistil regionální pozornost v okolí domovského Midlands. Ačkoliv ohlas nebyl tak silný, jak se čekalo, kapelu si vyhlédl renomovaný producent Kim Fowley i šéf vydavatelství Fontana Records Jack Baverstock, který trval na tom, aby si kapela změnila přitroublé jméno The N`Betweens, proti čemuž se muzikanti snažili protestovat, jelikož měli za to, že je pod ním zná celý svět. Souhlasili však s tím, že v budoucnu budou vystupovat jako Ambrose Slade, což bylo jméno, které vymyslel Braverstockův spolupracovník.
Na tvorbu debutového alba dostala kapela týden, což byly standardní podmínky, a očekávalo se, že využije sílu svých vystoupení a dokáže ji přetavit do drážek hudebního nosiče. Braverstock na kapelu tlačil, aby desku neposkládala jen z coververzí, které byly běžnou součástí koncertů, ale aby se více soustředila na autorský materiál, protože byl unešen skladbou „Mad Dog Cole“. „Toto byla první velká trhlina při vytváření desky, takže bylo důležité, abychom to neposrali. Měli jsme strach psát vlastní věci, hlavně „Genesis“, ale nutili nás do toho,“ vzpomínal Jim Lea na autorské začátky, protože kapela počítala s tím, že album naplní coververzemi. Na ty došlo, protože čtveřice muzikantů stihla napsat jen čtyři věci, které jí však ostudu nedělají. Ukazuje se v nich zárodek budoucích hitmakerů, například „Pity The Mother“ je skladba, která by klidně mohla pocházet z jejich nejlepšího období.
Vsadilo se na úvodní instrumentálku „Genesis“ jako na první singl a to by velký kámen úrazu. Horší rozhodnutí než vydat zcela průměrnou (Ambrose Slade nebyli Pink Floyd, aby si něco takového mohli dovolit) skladbu bez zpěvu jako jediný singl, který měl prodat album, udělat nešlo. Mohla se vytáhnout jakákoliv jiná skladba a dopadlo by to lépe, kromě „Pity The Mother“ (Lea zde hraje na elektrické housle) či „Mad Dog Cole“ a snad i „Roach Daddy“ úplně špatně nedopadly ani coververze, které sice jsou už naprosto přežité, ale účel by splnily lépe než „Genesis“. Co se týče převzatých věcí, kapela se velmi dobře obula do „Born To Be Wild“ od Steppenwolf či „Ain`t Go No Heart“ z repertoáru Franka Zappy, zato beatlesovská „Martha My Dear“ působí spíše úsměvně a „Journey To The Centre Of Your Mind“ od Amboy Dukes Teda Nugenta trochu chabým a nedotaženým dojmem.
„Beginnings“ je skutečný začátek, který se povedl s výhradami a neukazuje nic, proč by kapela měla být brána za výjimečnou. Posluchači byli téhož názoru a album komerčně propadlo. Lví podíl na tom měl singl „Genesis“, dále nedotaženost celého materiálu a nedostatečná propagace. Ovšem pro kapelu byla deska životně důležitá. Ještě než vyšla, ji slyšel manažer Jimiho Hendrixe a bývalý člen legendárních The Animals Chad Chandler. Byl její sílou ohromen a trval na tom, že chce kapelu dostat pod svá křídla. Jelikož byl díky spojenectví s Hendrixem ve světě hudby velmi uznávaný, byla jeho nabídka pro Ambrose Slade velkým krokem kupředu.
„Neměli jsme úspěch, ale o to nešlo. Tahle deska a spojenectví s Chandlerem nám v Londýně zajistilo pevnou půdu pod nohama, takže to byl pro nás příklad splněné mise,“ zmínil Lea. Z historického pohledu „Beginings“ znamená jen prvotní nádech a obstojnou výchozí pozici do nejdůležitější dekády.
|
