V letech 1973 a 1974 se velmi vážně o Slade mluvilo jako o nových The Beatles, protože úspěch jejich singlů byl fenomenální a za sebou nechával i kolegy The Sweet, kteří také válcovali hitparády. Výsadní postavení, které by korespondovalo s odkazem The Beatles, se Slade rozhodli zpečetit filmem. Bylo zřejmé, že žádná hudební skupina nikdy nemůže dosáhnout takového vlivu na stříbrném plátně, jako měly beatlesovské snímky „Help“ či „A Hard Day`s Night“, ale přesto projekt, který se zrodil v hlavě manažera Chase Chandlera, rostl a bobtnal každým dnem. V původní vizi se mělo jednat o parodické sci-fi, proti čemuž se postavil basista Dave Hill, protože jeho postava měla být po patnácti minutách sežrána trifidem. Dílo se začalo přetvářet do podoby realistického snímku, který by ukazoval život rockové kapely deset let po beatlesovském „A Hard Day`s Night“.
Jasně se ukázal rozdíl mezi idylickými šedesátými léty, květinovou érou a bezstarostností, a tvrdou realitou dekády následující. Jestliže The Beatles ve svém filmu působí jako hihňavá parta čtyř klučíků z předměstí, Slade natvrdo popisují drsné praktiky showbyznysu a ukazují život kapely zcela bez příkras. Autoři filmu Andrew Birkin a Richard Loncraine se kvůli tomu se Slade vypravili na turné, na němž jim společnost dělali Aerosmith a New York Dolls, což byla velká konfrontace filmařů se světem drog a šílenostmi, které celý cirkus provázely. „Nikdo z nás film nebral vážně, spíš to byla pro nás legrace,“ řekl k natáčení bubeník Don Powell, který se stále vzpamatovával z nehody a jehož krátkodobá paměť byla děravá jak ústa staré ženy. Práce šly i přes bubeníkův hendikep velmi rychle a tři čtvrtě roku po vydání „Old New Borrowed And Blue“ byla na pultech další deska „Slade In Flame“, která sloužila jako soundtrack filmu, jenž přišel na trh o pár měsíců později.
Kvůli potřebám filmu, který byl dějově zasazen do šedesátých let, musela kapela udělat korekturu svého výrazu a do skladeb, které vybrala na desku, obsadila dechové nástroje, aby otupila neomalené glam rockové hrany, což se nejvíce projevilo v úvodní „How Does It Feel?“, která celý film uzavírá. Na otvírák alba je to netypická věc, které je prosycena jakousi sentimentální náladou, což podtrhují žesťové nástroje. Jedná se o skladbu, která nakoukla do hitparád, přestože funkci největšího hitu desky plnila legendární a možná nejslavnější skladba Slade „Far Far Away“. Ta byla zlatým hřebem nejen filmu, ale i alba, svou noblesu a posluchačskou přívětivost rozvinula ve středu desky, kdy pozornost při soustředěném poslechu začínala trochu uvadat.
„Slade In Flame“ je nad očekávání pestrá deska, která lehce opustila původní styl, ovšem díky tomu se stala mnohem variabilnější, což v souvislosti s obrovskou formou kapely, která byla na vrcholu sil, tvoří pravděpodobně nejsilnější položku diskografie. Deska nespoléhá pouze na dva singlové hity, ale nabízí silné skladby a neotřelé melodie po celé ploše. „So Far So Good“, „Summer Song (Wishing You Were Here) „O.K. Yesterday Was Yesterday“, „Heaven Knows“ či „Lay It Down“ dokazují, že autorská dvojice Jim Lea a Noddy Holder měla silnou hodinku. Kromě podivné „This Girl“ se na desce nevyskytuje žádné slabé místo, i když je nutné přiznat, že hlavně vinou typického roztříštěného zvuku album trochu zestárlo, a to je hlavní příčina, proč se v hodnocení neobjevuje nejvyšší číslo.
Slade se po vydání desky vypravili na klasické turné po Velké Británii a kontinentální Evropě, které slavilo ohromný úspěch, ale kapela byla posedlá jinou myšlenkou. Chtěla dobýt Ameriku, jejíž trh jí stále zůstával uzavřený. „Led Zeppelin a Queen se to podařilo, tak proč nám ne?“ ptal se Don Powell. „Dokonce jsme se do Ameriky přestěhovali, abychom tam prorazili. V Anglii začínalo jít do módy disco a reggae a my jsme cítili potřebu jít o dům dál,“ zmínil bubeník. Jenže zaoceánské publikum se otočilo k Slade zády a americká anabáze nedopadla pro kapelu podle představ. Často hrála na velký stadionech, ale reakce publika byla chladná. Několikrát byla kapela zasypána sprškou ovoce. Slade se začali loučit s myšlenkou, že by se mohli stát dalšími The Beatles. Přicházelo kruté vystřízlivění.
Když se kapela vrátila do Velké Británie, byla stále za hvězdu, což podpořil nově vydaný singl „Thanks For The Memories“, ale jistá změna muzikantům uniknout nemohla. I když je publikum milovalo, okolní scéna se začínala měnit. Led Zeppelin, Queen nebo Black Sabbath se stávali ještě většími, ale řada dalších, které ještě nedávno měly úspěch, mizely před očima a Slade zůstávali viset někde ve vzduchoprázdnu.
|
