I když se to nemusí v tuzemských zeměpisných šířkách zdát, na opačné straně světa - v Kanadě -se z Dirtbag Republic začíná stávat docela obstojná hvězda v rockově undergroundových kruzích, ale na to, že kapela začínala před necelými deseti lety jako obskurní dvoučlenný projekt a kopírka finských Hanoi Rocks, je to pokrok docela slušný. Dirtbag Republic jsou už plnohodnotnou kapelou a vydávají čtvrté album. U nás zůstaly nepovšimnuté i předchozí tři nahrávky, ale to je docela škoda, protože kromě toho, že si kanadská parta jako objekt vykradačské činnosti zvolila Hanoi Rocks, prodělala i obstojnou evoluci a už sama umí napsat dobrou věc.
Že jde o kopírku kultovních Finů, platilo zejména v době debutové desky. To se frontman Sandy Hazard celkem věrohodně stylizoval do kanadského Michaela Monroea a lidi mu to docela věřili. Na "Downtown Eastside" kapela, rozšířená na čtveřici, zvolila mnohem punkovější přístup, z její tvorby stříkal vliv Ramones a i praotců New York Dolls, ovšem to už neplatí. Dirtbag Republic se chtějí stát univerzální rockovou kapelou, která má tyto legendy jako inspirační zdroje, ale už není potřeba okatého vykrádání, ačkoliv zejména v Hazardově projevu je stále drzý Monroeův škleb cítit, vokálně už vyspěl trochu jiným směrem.
Hudba Dirtbag Republic se po skotačení mezi punkem, glamem, stonesovským rokenrolem a jakémsi naspeedovaném blues ustálila a kapela, která jako houba natáhla všechny možné vlivy, je přetavila ve vlastní tvář. Slyšíte v ní Hanoi Rocks, znovu Ramones, ale i AC/DC nebo pijácké country chvilky Guns N`Roses z dob "Use Your Illusion". Nedá se říct, že by Kanaďané vykrádali někoho konkrétního, spíše tvoří o chlup svébytnější hudbu a stále více se spoléhají na skvělou kytaru Micka Wooda, který dokáže skladby opatřit velmi dobrými sóly, bytelnými riffy i zhýraleckým stylem formátu The Rolling Stones první poloviny sedmdesátých let, než kapela načichla disco úlety Micka Jaggera.
Když punkem načichlá "I Don`t Care" rozbouří vody v úvodu alba, Dirtbag Republic ukáží jen kousek současné tváře. "Wait A Minute" je návrat ke kořenům a inspiracím u Hanoi Rocks, aby "Here I Am" použila v úvodu stejný motiv jako kdysi Shameless ve skladbě "You`re All I Need" z debutu "Backstreet Anthems" a následně žila svým vlastním životem v inspiracích u The Faces či The Quireboys. Ve "Streetlight Paradise", "Bipolar Rollercoaster" nebo "Hard In The City" kapela ukazuje talent na psaní zapamatovatelných melodií, její snažení vrcholí ve výborné "Cocaine Heart", v níž prim hraje Hazard, jenž osciluje mezi výrazem Micka Jaggera, Rona Younga (Little Caesar) a Johna Corabiho (The Dead Daisies, ex-Mötley Crüe), čímž výraznému refrénu dodává punc expresivity.
Poté, co kapela překvapila v roce 2016 debutem, je novinka "Bad Decisions" druhým (nebo spíše prvním) nejvýraznějším zářezem v diskografii. Dirtbag Republic na ní vyzrávají, a i když mají ke svým idolům ještě poměrně daleko, jsou na dobré cestě stát se dobrou rockovou kapelou.
|
