Původně se mluvilo o tom, že si kapela potřebuje dát pauzu. Rok, dva, …, asi tak nějak znělo vyjádření. Na turné k albu „Muscle Of Love“ ani nedošlo, protože bylo nutné řešit kytarový post Glena Buxtona, který se až po uši topil v alkoholové závislosti. Cooper se rozhodl odjet do Los Angeles, kde měl zcela jinou pozici než na konci šedesátých let a už byl považován za hvězdu. Za dobu, co v Kalifornii nebyl, se tamní scéna změnila k nepoznání, zmizela z ní hard rocková tvrdost a a dominovaly jí kapely jako The Eagles, které měly silný folkový či countryový základ. Cooper poznal, že by mohl v kalifornských rockových vodách udělat trochu rozruchu a proto začal spřádat plány. Manažer Shep Gordon vyjednal u firmy Warner Bros povolení k tomu, aby Alice mohl začít pracovat na soundtrackovém albu, které by vyšlo na jiné značce a nebylo by řadovou deskou kapely Alice Cooper.
Oba měli postranní úmysly, ve skutečnosti chtěli rozjet Cooperovu sólovou kariéru a i po úřední stránce se z Vincenta Furniera stal Alice Cooper. Do projektu zasvětili producenta Boba Ezrina, který se kvůli sporům s některými členy kapely, zejména kytaristou Michaelem Brucem, neúčastnil natáčení „Muscle Of Love“. Do Los Angeles dorazili kytaristé Dick Wagner a Steve Hunter, kteří na „Billion Dollar Babies“ zaskakovali ve chvílích indispozice za Glena Buxtona a Wagner natočil i celou desku „Muscle Of Love“. Nutné bylo vytvořit příběh, a to si vzal na starosti Cooper a Ezrin. Pojednává o rockové hvězdě Stevenovi, jehož letadlo havaruje nad Skalistými horami a Steven a jeho milenka zmizí. Za osmadvacet dnů se hlavní postava příběhu objevuje znovu, nezraněná a bez milenky. Během těchto dnů se Steven stal upírem a nyní prožívá dny jako rocková hvězda a noci jako zabiják…
Když byl koncept hotový, bylo třeba jej opatřit hudbou, což si znovu na svá bedra vzal Cooper s Ezrinem za přispění Dicka Wagnera. Jak Cooper tvrdil, nechtěl pokračovat tam, kde skončila deska „Muscle Of Love“, která nabídla nezvykle přímočarou hudbu, ale pokud by se měl někam vracet, bylo by to nejspíše k albu „Billion Dollar Babies“, které dokázalo najít vyváženost mezi hard rockovou tvrdostí a teatrálním kabaretem. Něco takového Cooper potřeboval, protože v době natáčení desky se velmi vážně hovořilo o filmovém ztvárnění příběhu a soundtracku v podobě alba. „Welcome To My Nightmare“ proto znovu hledá dramatický prvek Cooperovy tvorby, ovšem tvrdost ustupuje spíše výslednému efektu a hard rockových skladeb je méně, než by se po „Muscle Of Love“ mohlo čekat.
Je tu bouřící „The Black Widow“, skvělá riffová hitovka „Department Of Youth“ a „Cold Ethyl“, které lze považovat za naprosto výstavní kusy amerického hard / glam rocku poloviny sedmdesátých let, v nichž se skvěle osvědčil skladatelský vzorec Cooper-Ezrin. Zaujala zejména „Department Of Youth“, která pokračuje v tradici skvělých hitovek „I`m Eighteen“, „School`s Out“ a „No More Mr. Nice Guy“ a fanoušky přesvědčila, že se Alice dokáže obejít bez kapely. Největším šlágrem alba se stala balada „Only Women Bleed“, která se nikdy nestala singlem, ale po půl století od vydání je pevnou součástí Cooperových koncertů a klasikou, kterou přehrála pro album „Stilleto“ zpěvačka a kytaristka Lita Ford (ex-The Runaways) a Guns N`Roses ji pravidelně hrávali během nejslavnějšího turné „Use Your Illusion“. Nejde o klasickou rádiovou baladu, ale možná to ukrývá její půvab a dělá z ní nadčasovou záležitost.
Všechny skladby naprosto precizně sedly do konceptu, který hýří pestrostí. Pokud pomineme lehce nadbytečnou kabaretní „Some Folks“, jež působí, jako kdyby vypadla z nepříliš vydařené desky „School`s Out“, je tu na úvod titulní věc, která zaujme pojetím, které není striktně hardrockové, ale pošilhává po hudbě Motownu, v němž se mísí rock, soul i disco. Je tu také hrůzostrašidelná část v podobě „Years Ago“ a „Steven“, které využívají hororové prvky a ukazují, kde King Diamond čerpal inspiraci pro nedostižné příběhy z další dekády. V jakém kontrastu je závěrečná „Escape“, nekomplikovaná, kalifornsky odlehčená hitovka v jasně rockovému duchu, který posloužila v osmdesátých letech řadě kapel z glam metalové scény k velké inspiraci, protože plážová ležérnost Poison či Warrant je z ní dokonale cítit. V závěru alba je to velmi příjemné osvěžení po předchozím dotyku hororového ducha příběhu.
Cooperův, Ezrinův a Gordonův tah vyšel. Poté, co „Welcome To My Nightmare“ vyšlo a letělo v hitparádách směrem vzhůru, bylo jasné, že jde o nový start. Od té chvíle si posluchač spojoval pojem Alice Cooper pouze se zpěvákem a ne s kapelou jako dosud. Pro zbylé členy to byl šok, kytarista Michael Bruce, basista Dennis Dunaway a bubeník Neal Smith se pokusili na vlastní pěst, pod názvem Billion Dollar Babies, také urvat kus slávy a v roce 1977 vydali album „Battle Axe“, jemuž se valné pozornosti nedostalo. Během let s Cooperem zakopali válečnou sekyru a dnes pohostinsky hostují jak na jeho albech, tak na koncertech. Ze scény se vytratil Glen Buxton, který, zmáhán alkoholem, hrával pouze po hospodách s řadou pokleslých muzikantů a až v roce 1997 přispěl na jediné album od rozpadu Alice Cooper, na desku „Lunar Muzik“ psychedelického uskupení Ant-Bee. Ještě téhož roku, v necelých padesáti letech, zemřel na zápal plic, kdy jej do nemocnice týden přes smrtí převezli přímo z koncertu v nočním klubu v Houstonu.
|
