Návrat Biohazard byl ještě před pár lety pohádka z říše fantasmagorie. Jenže časem horké hlavy vychladnou, přehodnotí se priority a pak už jde ledacos. Po testovacím turné, na kterém se kapela dala dohromady v nejslavnější sestavě, se zjistilo, že po hudbě kapely je stále poptávka a původní duch, který Biohazard lemoval celá devadesátá léta, nikam nezmizel. Původně odpírané comebackové album se stalo skutečností i přesto, že kapela už přece jen pozbývá image pouličních ranařů. Dle fotek frontman a bývalý pornoherec Evan Seinfield už vypadá mírně jetě a kytarista Bobby Hambel také není reklama na fyzické a duševní zdraví. Očividně zestárl i bubeník Danny Schuler a jediný, kdo z fotek symbolizuje Biohazard v plné síle, je zpěvák a kytarista Billy Graziadei. Ne náhodou je autorským tahounem nové desky i comebacku. Hraje však pro dobro celku a navzdory výše uvedenému jsou Biohazard zdánlivě plní síly, odhodlání a zdravé nasranosti.
Vyrostlá z punkové revoluce, newyorského hardcoru a thrash metalu definovala kapela svůj styl už na konci osmdesátých let, a jak ukazuje novinka „Divided We Fall“, změnilo se na původní vizi pramálo. Pro fanoušky může být skvělou zprávou, že postaví-li vedle sebe novinku a klasické kusy „Urban Discipline“ nebo „State Of The World Address“, kvalitativních rozdílů se příliš mnoho nenajde. Tím je řečeno, že Biohazard se vrací na studiové bázi silnější, než když se loučili se scénou v roce 2012. Nedošlo k žádnému velkému posunu, či spíše lze hovořit o tom, že čtveřice hájí vydobyté pozice, ale kdo by něco takového od Biohazard chtěl? Fanoušek a pamětník klasických alb je ve věku, kdy jakékoliv radikální změny přijímá mnohem hůře než v devadesátých letech a pokud by Biohazard přišli s experimentálním albem, mohla by věc skončit fiaskem.
Zapomenuta je i poněkud nešťastná epizoda se zpěvákem Scottem Robertsem, který byl v případě předchozího alba „Reborn In Defiance“ postaven před hotovou věc a jeho angažmá místo Seinfelda bylo posledním hřebíčkem do rakve. Je však pravda, že se tehdy Biohazard (ale i hudba, kterou prezentují) vyčerpali a přestávka byla více než žádoucí. Dnes je jasně slyšet, že pauza, která se protáhla na skoro deset let, byla velmi ozdravná nejen pro vztahy muzikantů, ale také pro tvorbu kapely. Od začátku desky z hudby prýští obrovská energie, oba pilotní singly „Fuck The Systém“ a „Forsaken“ servírují typický mix NYHC a groove metalu, takže skoro dávají vzpomenout na nejlepší chvilky z historie Biohazard. A momentů, kdy se začnete při vzpomínkách na minulost potutelně usmívat, je mnohem více.
Vypíchnout lze skvělou „The Fight To Be Free“, ve které skandování dodává riffům na údernosti, umocněné náhledem do světa rap metalu. To není na škodu ani v „Tear Down The Wall“, z níž na všechny strany stříká punková energie a pouliční grázlovství, které Biohazard vždy uměli. Staré fanoušky výrazně potěší „War Inside Me“, ve které se asi nejlépe prezentuje signifikantní střídání hlasů Sienfelda a Graziadeie, což je jeden z poznávacích prvků kapely, který fanoušci vždy milovali. Zvukově kapela docela přitvrdila, což je patrné v „S.I.T.F.O.A.“ nebo „Death Of Me“, v níž hardcorové srdce ustupuje metalické brusce, přičemž se dají vystopovat nepříliš na odiv stavěné inspirace u death metalu. V „I Will Overcome“ to zavoní inspiracemi u The Exploited, což je kapela, kterou Biohazard uvádí jako jeden z dávných inspiračních vzorů.
Z „Divided We Fall“ je slyšet, že tenhle comeback má velký smysl, a že kapela má co říct i po více než třech desítkách let. Místo, které po jejich rozpadu na scéně vzniklo, je nyní zacelené a pravděpodobně se najde jen málo fanoušků, jimž by novinka nebyla po chuti. Na ně cílila především, nováčků ve svém táboře asi Biohazard příliš neuvítají.
|
