O tom, že RAGE se u nás těší opravdu veliké popularitě svědčí i fakt, že od loňského léta k nám zavítali již potřetí. Tentokráte však vyměnili velká festivalová pódia na Masters of Rock a Metalmanii za malý sál plzeňské Šeříkovky. V roli předkapel se představili ještě dvě zahraniční skupiny, a to ruští FREAKOZAKS a EDENBRIDGE z Rakouska.
FREAKOZAKS
Tahle kapela byla pro mě až do poslední chvíle velkou záhadou. Kromě jednoho krátkého videa s několikavteřinovým koncertním záznamem se mi nepodařilo najít nic, čím bych se alespoň rámcově seznámil s jejich tvorbou, a tak nezbývalo než se nechat překvapit. Nakonec jsem měl z jejich setu trochu rozporuplné pocity. Ač mě FREAKOZAKS zpočátku celkem bavili, postupem času se mé myšlenky začaly ubírat trochu jiným směrem, a více než dění na pódiu jsem zkoumal hodinky. Byla tu sice snaha o propojení různých metalových vlivů, samozřejmě v rámci těch melodičtějších vod, a občas se našel nějaký světlý moment, který by si zasloužil pozornost, ale nějak jsem stále hledal něco, čeho bych se mohl chytit , a co by FREAKOZAKS odlišovalo od spousty jim podobných kapel. A protože i v publiku se názory dost radikálně lišily, asi bude lepší počkat si na nějakou tu nahrávku – jak jsem se později dozvěděl, mají na kontě zatím jen jediné demo a fungují teprve od roku 2007, takže na nějaké závěry je možná až příliš brzy.
EDENBRIDGE
V případě rakouských symfo metalistů EDENBRIDGE jsem už tak nějak věděl, co mě bude čekat. Ne že bych byl po poslechu jejich alb nějak uchvácen, ale byl jsem zvědav, co předvedou živě. I když jsem nečekal žádné velké zázraky, nakonec jsem byl vcelku mile překvapen. Stále si myslím, že k tomu, aby se zařadili mezi špičky symfonického metalu jim ještě chybí urazit kus cesty, ale z ukázek z novinkového alba „MyEarthDream“, jsem měl velice dobrý pocit. Také publikum se začalo pomalu probouzet, i když bylo jasné, že to nejlepší nás ještě mělo čekalo. Mimochodem na natáčení „MyEarthDream“ se podílel i český filmový orchestr.
RAGE
Jestliže bych nazval atmosféru při prvních dvou kapelách přívětivou, tak to, co rozpoutali RAGE by se s klidným svědomím dalo nazvat metalovým peklem. Už od úvodní skladby „Carved In Stone“ bylo jasné, že tenhle večer bude opravdu stát za to. Peavy, Victor i André jeli na plný výkon a bez nějakých zbytečných efektů, kulis (pokud nepočítám ne zrovna povedenou „mravenčí hlavu“ zavěšenou nad bicími), či jiných vizuálních vábidel sypali jednu energií nabitou pecku za druhou. Zatímco jejich vystoupení v létě na Masters of Rock spolu s orchestrem pro mě byl spíše zklamáním, tak tentokrát u mě RAGE znovu zabodovali na plné čáře. Nebýt „nezbytného“ kytarového sóla a vzpomínky na předposlední studiovku „Speak Of The Death“ v podobě skladby „No Regrets“, asi bych neměl ani chvilku na oddych.
Victorovo hráčské umění je vskutku fascinující, ale přeci jen jsem měl raději dvojkopákové šílenství na bicí od mistra Terrany a šesti strunné orgie mi přišly až přespříliš dlouhé. Následně se mi potvrdilo že „Speak Of The Death“ asi nikdy nebude patřit mezi moje favority v diskografii RAGE, ale jakmile zazněly první tóny z mega hitu „Down“, veškeré pochyby byly pryč. Mezi nejzajímavější momenty patřila bezesporu chvíle, kdy došlo na „Lord Of the Flies“, která na mě sice na albu působila mírně nedotaženým dojmem, ale opět jsem musel uznat, že u této kapely je někdy špatné soudit jen dle poslechu studiovek. Trojici muzikantů doplnila sličná diva za mikrofonem a aby toho nebylo málo, tak si spolu s kapelou střihla ještě „Dies Irae“. Když došlo i na „Set This World On Fire“, nikdo už si ani nemohl přát víc. Ostatně takhle v superlativech bych mohl asi pokračovat téměř u celého playlistu. V recenzi na již několikrát zmiňované poslední album jsem přemýšlel nad tím, jak obstojí nové písně v souboji se starými a lety prověřenými hity. Myslím, že to byl mnohem vyrovnanější duel, než při porovnávání studiových verzí. Ovšem stejně jako v recenzi, i tentokrát novinky stály o něco málo níže než třeba takový „Soundchaser“. Následná ranní bolest celého těla, během dlouhé cesty do Zlína na Paganfest nebyla nic proti skvělému koncertu z uplynulé noci. Názory, které jsem četl o tom, že RAGE už pomalu odcházejí do míst zvaných metalová historie, jsou po této zkušenosti opravdu vyvráceny…
|
