Bez zbytečných keců a rovnou na věc. Přesně takovou větou by se dala vystihnout nová deska HARLEJe. Platí to jak o vydání, tak o hudbě samotné. Kdyby se člověk občas nepodíval za výlohu nějaké prodejny CD, ani by nevěděl, že pánové zase něco ukuchtili. A že to Kolinssovi s tou univerzitní hučkou vyloženě sluší, hehe.
Nebudu to nijak okecávat, budu přímočarý jako kapela na novém CD. „University“ je podle mých sluchovodů nejslabší nahrávka, kterou kdy parta kolem kytaristy Tondy Rauera vyprodukovala. Že jsem se zbláznil? Já vám sám nevím, všude slyším samou chválu a občas mé oko padne i na větu typu „nejlepší deska kapely“. Ne, v žádném případě nesouhlasím a o to víc nechápu. HARLEJ na „University“ zcela definovali svoji novou tvář, kterou se rozhodli poměrně razantně ukázat již na předešlé „Čtyři z punku a pes“. Jenomže, jestliže debut s novicem Tomášem Hrbáčkem za mikrofonem obsahoval jak punkové vypalovačky, tak poměrně typické skladby made in HARLEJ, tak „University“ totálně hází za hlavu veškeré osvědčené postupy a hrne si svoji syrovou a přímočarou cestu. Je to dobře? Není. HARLEJ vždycky uměl hrát hodně rychlé pecky, ale největší jeho síla byla spíše v těch pomalejších. Ne, nic podobného jako „Zrzi, zrzi“ nebo „Startuju na Mars“ tu prostě nenaleznete. Kapela svůj bigbít hrne nekompromisně dopředu, až je to škoda. Spíše než HARLEJ mi po celý poslech běhá před očima název ALKEHOL.
Nahrávka ukrývá sedmnáct potencionálních hitů, ale ve své podstatě je zde snad jen jeden – „Proč pocit mám“. Skladba funguje na podobné bázi jako většina starších kolegů a je v ní cítit propastný rozdíl mezi ostatními sourozenci, kteří neustále vaří z naprosto stejného receptu – jednoduché, rychlé tempo, takřka primitivní vyhrávky pod klasickými akordy, refrén stavěný na jednom sborovém pokřiku střídajícím se se sólujícím Hrbáčkem. HARLEJ se zamotal ve vlastní síti a je mi z toho smutno.
Nerad se ohlížím dozadu, ale tentokrát se prostě srovnávání neubráním. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem byl rozpačitý z desky „Musíme se pochválit“, která byla premiérou tehdy nové sestavy. Když to ale vezmu zpětně, mohu tuhle šest let starou záležitost prohlásit za stále ještě klasickou nahrávku HARLEJe. Že budu mít za nějakou dobu stejný přístup k „University“? Nevěřím, HARLEJ podle mě trošku šlápnul vedle, což respektuji. „To se stává,“ říká stále jeden kamarád a platí to i zde. Kapelu mám rád, naživo je to stále naše rocková špička, ale ve studiu mi poslední dobou přijde, že se zbytečně až moc hledá. „University“ se sice poslouchá dobře (i když bych našel i výhrady k zbytečně až moc syrovému zvuku), ale to je asi tak vše. Bylo již lépe, pánové.
|
