„Poprava zaručena…“ Docela odvážný titul, co říkáte? Jednak Rage stále ještě bylo možné považovat za kapelu na začátku své kariéry, takže název desky mohl vzbudit potměšilé narážky (samozřejmě, že dobové ohlasy bylo v našich krajích těžké zachytit, ale ani s odstupem času jsem však žádné podobné ohlasy nezaznamenal), jednak už samotný obal desky mohl vyvolat jisté kontroverzní reakce. Nehledejme ale jinotaje, smrtící nálož, kterou „Execution Guaranteed“ nabízí, je nepopiratelná a v diskografii Rage patří k těm nejdivočejším (ale to je i logické, Rage postupem času začnou ctít i jiné přednosti, než jen nespoutanou divokost) položkám.
Zásadní rozdíly oproti desce předcházející? Jednak ze sestavy vypadl kytarista Thomas Gruning a nahradil ho (pokud chcete počítat muzikantskou elitu, která by měla čítat víc než prsty na jedné ruce, tak po Jörgu Michaelovi u bicích se právě dostáváme k položce číslo dvě) Rudy Graf, známý z působení u Warlock. Největším kladem je skutečnost, že Peavy Wagner částečně potratil svojí chuť vokálně exhibovat, takže i když na výlety do extrémnějších (v jeho případě přespříliš vysokých) poloh nerezignuje, přece jen jeho hlas chytá přirozenější polohu a už nezní ani v těchto krajních mezích protivně. Tak jako tradičně Rage nejvíc profitují ze svých melodicko-halekacích refrénů i z nepolevující divokosti, z hlediska technického provedení se s Rudym Rage posunuli do ucelenějších a uspořádanějších kompozic, z jejich songů je patrná snaha po menším chaosu a přehlednějším vyústění skladeb, nicméně o svojí nervní splašenost, jak dokazují třeba hned v úvodní „Down By Law“, ještě zdaleka nepřišli.
Albu opět dominují přímočaré, snadno zapamatovatelné pecky, u kterých však tentokrát Rage poměrně důkladně přehnali rozvíjení nepříliš složitých motivů a tak největším problémem desky se stává neúměrné protahování skladeb. Nepřeslechnutelnou položkou popravčího menu je jednak chytlavá melodie vtíravého refrénu v „Deadly Error“, která nabízí vše, co lze u Rage považovat za pozitivní – spád, melodie, dobré riffy i povedené sólo, nemluvě o úvodním ozvláštnění akustickou kytarou i jakýmisi kosmickými pazvuky, jednak „Mental Decay“, s plíživými slokami, výrazným refrénem, naznačující, že v Peavym dřímá i smysl pro dramatičnost a gradaci písní. Technické dovednosti kapely pak nejlépe demonstruje instrumentálka „Grapes Of Wrath“, obsahující švih, nápad i čitelné vyústění.
Přesto, že těch výše zmíněných kladů je poměrně dost, osobně považuji „Execution Guaranteed“ za jakési kvalitativní přešlápnutí na místě a potenciální směrování do slepé uličky. Jednak pokleslo celkové množství nápadů, jednak „humpolácky“ zemitý styl kytaristů nedával moc prostoru pro fantazii. Kdo ví, jak by se byli Rage po téhle desce vyvíjeli, kdyby nepřišla další zásadní změna u šesti strun. Změna, po které poprvé v historii se Rage stabilizovali personálně, a změna, která zároveň, alespoň na určitou dobu, vnesla do vývoje Rage jasný kurs. Takže právě teď můžeme uzavřít kapitolu s pojmem hudebně nejdivočejší a zároveň nejchaotičtější období Rage.
|
