AMERIKAN KAOS - Armageddon Boogie
plný súhlas s recenziou. Pohodové a veľmi dobre...

UNLEASH THE ARCHERS - Phantoma
..za mňa jedno obrovské sklamanie. Najslabšie a...

Sebastian BACH - Child Within The Man
Nějak mi ta deska sedla a v porovnání s Gangs All...

DOMAIN - Our Kingdom
Výborně. Prvni dvě desky jsou bomby

DOMAIN - Our Kingdom
...celá kapela i její alba. První tři rozhodně -...

DOMAIN - Our Kingdom
Velice dobré album (ještě pod titulem Kingdom -...

VADER - De Profundis
Úplný súhlas 10/10

DOMAIN - Our Kingdom
Domain sú jedným z mojich restov, ktoré plánujem...

VADER - De Profundis
Jedna z nejlepších Metalových desek vůbec....

VADER - The Ultimate Incantation
Tak to bych nečekal. Christ Agony, Dies Irae a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

DEMIMONDE - Cygnus Oddyssey


Kdo si pamatuje šestnáct let starou desku „Mutant Star“ od Demimonde, ať zvedne ruku. Moc vás asi nebude a já jí také zvednout nemohu, protože jsem donedávna neměl tušení o existenci této tuzemské bandy, která vznikla už v roce 1996, avšak příliš toho od té doby nevydala. Vlastně jen zmíněnou „Mutant Star“, jedno demo a pár singlů.

Demimonde natočili svou druhou desku „Cygnus Oddyssey“ a pojali ji skutečně netradičně...více

[recenze]

[30.12.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


ENUFF Z`NUFF - Clowns Lounge


S Enuff Z‘Nuff je to v současnosti těžké. Situace je tak zamotaná, že jí snad rozumí jen principál Chip Z`Nuff. Ten navíc loni rozjel sólovou kariéru, aby ještě předtím udělal ve své kapele personální rošádu, během které ze sestavy zmizel letitý frontman Donnie Vie a sám Chip se postavil na jeho místo, o které se dělil s kytaristou Johnnym Monacem. Už jste zmateni? Ještě tomu všemu není konec. Jak hovoří oficiální prameny, Enuff Z`Nuff dnes tvoří kromě Chipa kytaristé Tory Stoffregen a Tony Fennell. ..více

[recenze]

[30.12.2016]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


THE SINS OF THY BELOVED - Perpetual Desolation


Dva roky po úžasném albu „Lake Of Sorrow“ se The Sins Of Thy Beloved prezentovali deskou „Perpetual Desolation“. Deska pokračuje v nastoleném stylu minulé nahrávky, současně její styl rozšiřuje a kapela hudebně ještě trochu povyrostla.

Už s první skladbou přijde překvapení. „The Flame Of Death“ je nejdelší skladbou historie této kapely (bez pár vteřin deset minut) a také tou nejkomplikovanější. ..více

[recenze]

[29.12.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


M.O.D. - Red, White & Screwed


Album „Red, White & Screwed“ je zatím posledním počinem americké smečky M.O.D. Její direktor Billy Milano s ním přišel čtyři roky po zápisu „The Rebel You Love To Hate“, který byl slaboučký jako krabicové víno, což bylo paradoxní, neboť si tehdy Milano dělal povýšenou srandu z kde koho a nakonec byl k smíchu sám. Dobrou zprávou je, že v pořadí sedmá řadovka kapely žádným průšvihem není, ačkoli pokud se kvality týká, má úplně stejně daleko k povedeným deskám z přelomu devadesátých let. ..více

[recenze]

[29.12.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


NIGHTMARE - Dead Sun


Už víc než pětatřicet let (jasně, byla tam i nějaká výluka) táhne basák Yves Campion svoje Nightmare. Vloni jej opustili dlouholetí parťáci bratři Amoreové, kteří byli součástí každé z desek po znovusjednocení kapely na konci minulého století. A je pochopitelné, že jakákoliv náhrada (vždyť hlas Jo Amorea byl šestnáct let poznávacím znamením Nightmare) musela přinést změnu. Ale asi jen málokdo mohl tušit, že se protnou cesty Nightmare a zpěvačky Maggy (či Magali, chcete-li) Luyten. ..více

[recenze]

[28.12.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


TITANIUM - Atomic Number 22


Druhé řadovce polských melodiků Titanium předcházelo hledání nového zpěváka. K mé velké radosti padla volba na Ukrajince Konstantina Naumenka, který své kvality dostatečně projevil v partách Sunrise a Conquest. A nutno říct, že jeho čisté a průzračně výškové hrdlo je pro tvorbu Poláků jako stvořené, zejména z toho důvodu, že autoři v čele s Karlem Maniou (Pathfider) výrazně přeřadili od středních a svižných temp rovnou k čistokrevnému speed metalu...více

[recenze]

[28.12.2016]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


DEVILMENT - Devilment II: The Mephisto Waltzes


Danimu Filthovi asi nestačil hudební život v Cradle Of Filth a tak si v roce 2011 založil kapelu Devilment, s níž před dvěma lety vydal debut „The Great And Secret Show“. Deska to byla nadprůměrná, avšak o nějaké „velké“ show bych nehovořil. Nyní tu máme nový počin „Devilment II: The Mephisto Waltzes“ se kterým kapela pokračuje tam, kde minule začala.

I díky Danimu budou v hodně věcech Cradle Of Filth připomínat...více

[recenze]

[27.12.2016]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]


Powermetalové novinky roku 2016 - část XVII. - kapely AVANT GUARDIAN, FRASER EDWARDS a DIXIE HEAVEN


Američané Avant Guardian vydávají debutové album po sedmi letech existence. Svoji tvorbu označují jako progresivní power metal, což je honosná škatule, která vyžaduje precizní hráčské výkony, stejně jako důkladné technické ošetření. Nutno říct, že si v obou sférách kapela vede zdatně, a pokud bychom obsah alba „Metamorphosis“ posuzovali pouze dle těchto hledisek, dostali bychom se ve výsledném hodnocení na celkem obstojnou známku. ..více

[recenze]

[27.12.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


VISIONATICA - Force Of Luna


Kdo by to byl řekl, že vlk může být takové mírné, způsobné a spořádané zvířátko… Němečtí symfonici Visionatica svůj vstup na hudební scénu a debutové album „Force Of Luna“ charakterizují mottem „Ti, kdo zpívají s vlkem“. Název alba pak nepokrytě koketuje s lykantropií a kapela se ohání pojmy epický orchestr, mocné basy, co rozvibrují kosti, brutální kytarový sound, rytmy, které nabudí každého haedbangera, křišťálově čistý hlas s klasickými back-vokály, který trefí posluchače přímo do srdce a udělá z něj bezbrannou kořist...více

[recenze]

[26.12.2016]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]


VANEXA - Too Heavy To Fly


Návrat k hudebním kořenům probíhá napříč metalovými žánry, nehledě na číslovky, které se právě vyjímají v kalendáři na stěně. Věcí neznalý jedinec by při poslechu alba „Too Heavy To Fly“ italské kapely Vanexa kupříkladu jen těžko uhádl datum jejího vzniku, jeho tipy by - zcela logicky - směřovaly někam k přelomu sedmé a osmé dekády minulého století. V tak hlubokém retru se totiž pětice muzikantů na své letošní novince vzhlíží, přičemž nejsilněji čerpá z novo-britské vlny, ale také z klasického hard rocku ala Led Zeppelin nebo Deep Purple. ..více

[recenze]

[26.12.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Dalibor Panther HALAMÍČEK (MORAVIUS) - Trvalo to dlouho, ale za to výsledek je super


Moravius se vrací a vydávají nové album. Zpráva, která těm, kteří dění kolem zpěváka Dalibora Halamíčka a kytaristy Petra Štraucha nesledovali, zní možná překvapivě (i přes to, že doba všemožným návratům přeje), ale o to příjemněji. Je pravdou, že o reinkarnaci tohoto power-speedového spolku se mluvilo už v polovině loňského roku, ale někdy je prostě potřeba dočkat toho správného času. Ten, soudě podle fyzického důkazu v podobě aba „Hope In Us“ i podle následujících slov hlavního hrdiny..více

[rozhovory]

[25.12.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]


MORAVIUS - Hope In Us


Dobří holubi se vracejí? Zpěvák Dalibor Halamíček je takový satelit, který se sice nepravidelně, ale naštěstí stále vrací na místo činu, tedy do studia, za mikrofon a na koncertní pódia. Po odchodu ze Salamandry mu to netrvalo kdovíjak dlouho, než se přihlásil o slovo s kapelou Moravius, pod jejíž hudbou byl podepsán kytarista Petr Štrauch (Solar System). Uběhlo téměř deset let od vydání debutu a Moravius je zpět. Vyjma Dalibora v kompletně obměněné sestavě, když i Petr Štrauch, ..více

[recenze]

[25.12.2016]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


THE ROLLING STONES - Blue & Lonesome


Dovolil by si snad někdo pochybovat o tom, kdo je největší žijící legenda na poli rockové hudby? Kdo ovlivnil ne jednu, ale hned několik generací hudebníků? Kdo ani po více než padesáti letech aktivní kariéry neztrácí svůj šarm a chuť do další tvorby? Dámy a pánové, tady jsou Mick Jagger, Keith Richards, Ron Wood a Charlie Watts. Co jméno, to prásknutí bičem. Prostě The Rolling Stones. Je neuvěřitelné, že se píše prosinec roku 2016 a právě oni vydávají novou řadovou desku...více

[recenze]

[24.12.2016]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


SIGH - Infidel Art


Země vycházejícího slunce má spoustu přírodních krás, ale také vyspělou techniku, ohromná města, osobitou kulturu a black metalovou legendu Sigh. Ta vznikla v roce 1989 a vydala už deset alb, hromadu splitek, demíček a EP desek.Album s názvem „Infidel Art“ není novým počinem, nýbrž znovuvydáním v pořadí druhého alba z roku 1995.

První věcí která zaujme, je krásný obal v klasickém japonském stylu, ostatně Sigh vždy měli pěkné covery desek. ..více

[recenze]

[24.12.2016]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


MILOŠ DODO DOLEŽAL - Ohněm


Miloš Dodo Doležal svůj styl definoval a vybrousil už dávno. O tom, že právě on je průkopníkem české metalové kytary bylo rozhodnuto už v bájných osmdesátých letech a postupem času svou pověst Dodo jen potvrzoval. Sem tam sice nechával své příznivce čekat na desky delší dobu, ovšem každé album, které potom vydal, vždy neslo jistý punc kvality, což zaručovalo, že každá další nahrávka prostě svůj standard nepodleze. Holt všechno si žádá svůj čas… Možná proto novinka „Ohněm“ vychází čtyři roky od poslední desky ..více

[recenze]

[23.12.2016]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


Powermetalové novinky roku 2016 - část XVI. - kapely EXENEMY, RAVEN´S GATE a MANDARA


Powermetalová smečka z Bangladéše? Když jsem viděl toto spojení, nemohl jsem odolat. Hned zkraje je nutné zmínit, že si pánové z Exenemy dokázali pohlídat zvuk, takže zde máme situaci, kdy parta z jedné z nejchudších zemí světa v tomto ohledu dopadla lépe, nežli spolky financované obřími labely (ano, ukazuji na vás, Twilight Force!). Ještě víc mě ale zaskočila samotná hudba, pro kterou je powermetalová škatule hodně těsná, přestože i zde zaslechneme řadu melodických vyhrávek nebo vokální linek. ..více

[recenze]

[23.12.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


Listování : << < 312 / 617 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.17349 sekund.