Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

Brutal Assault - 10.8.-13.8.2016, pevnost Josefov (3/4)


Třetí den znamenal další dávku hudby, které bylo tolik, že byl člověk rád, když hrála kapela, co ho až tolik nezajímala. Počasí se sice příliš nepodobalo srpnu, ale alespoň nepršelo. Jako první jsem ten den viděl francouzské deathaře Kronos a byl to řádně brutální set. Bohužel také jednotvárný, ale to je spíš věc toho, že takový fanda brutal death metalu nejsem. Podobně na mně však působili i žánrově zcela odlišní Bury Tomorrow. Od jedné ze špičky žánru jsem očekával o trochu více osobitosti, ..více

[reporty]

[19.08.2016]

[Tomáš Marton]

[4 komentáře ]


THE DEAD DAISIES - Make Some Noise


Přestože tahle hardrocková smetánka přišla od loňské desky „Revolución“ o dva zásadní členy, nezdá se, že by jí to nějak sebralo vítr z plachet. A to šlo o sólového kytaristu Richarda Fortuse a klávesistu Dizzyho Reeda, kteří dnes brázdí světová pódia v rámci comebackového turné „Not In This Lifetime“ svých domovských Guns N`Roses. Naopak od minulé desky se v The Dead Daisies naplno etabloval zpěvák John Corabi (ex-Mötley Crüe), na místo kytaristy po Fortusovi nastoupil někdejší nerozlučný parťák Davida Coverdalea..více

[recenze]

[19.08.2016]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


STRAPPING YOUNG LAD - City


V roce 1997 měl Devin Townsend konečně pohromadě kapelu, ve které byli kytarista Jed Simon, basák Byron Stroud a bubenická mašina Gene Hoglan. Strapping Young Lad byli kompletní a přišli otřást světem extrémního metalu. Townsend chytře pokračoval v tom, co načal na debutu, ale nyní jako by mu v hlavě secvakly ty nejlepší možné nápady a přišel s hudební bombou...více

[recenze]

[18.08.2016]

[Tomáš Marton]

[9 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


BLACK SABBATH - Never Say Die!


„Britský tisk nás v roce 1976 označoval za dinosaury,“ povzdechl si Geezer Butler. Pravdou je, že kapela byla v té době nemoderní a byla v troskách. Ozzy, který nahrávání „Technical Ecstasy“ absolvoval se skřípáním zubů, byl pryč a zbylá trojice začala hledat nového zpěváka. Volba nakonec padla na Davea Walkera z kapely Savoy Brown a s ním vystoupila v pořadu „Look Hear!“ v BBC Midlands, kde zazněla prvotní verze skladby „Junior´s Eyes“. ..více

[recenze]

[18.08.2016]

[Jan Skala]

[8 komentářů ]

[hodnocení: 4,5/10]


Brutal Assault - 10.8.-13.8.2016, pevnost Josefov (2/4)


Čtvrtek pro mne začal v rytmu elektro metalu domácích Live Evil. Kapele to šlape a tak trochu mohou být českou odpovědí na Pain. Přesto jejich setu chybělo něco, co by mne úplně strhlo. Každopádně to nebylo špatné vystoupení a na další bych rozhodně šel. Asi jsem hloupý, ale minul jsem jedno z nejlépe hodnocených (dle ohlasů návštěvníků festivalu) vystoupení na Brutalu a to kytarového virtuóza Pliniho. Dostal jsem se až na Obscuru a to byla lahůdka pro každého vyznavače progresivního death metalu. ..více

[reporty]

[17.08.2016]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]


Powermetalové novinky roku 2016 - část VIII. - kapely SOULS OF DIOTIMA, SHIVER OF FRONTIER a SYLVANIA


Ambice italské kapely Souls Of Diotima jsou značné. Její autoři na ploše sedmdesáti minut předkládají koncepční příběh, který podporují nebývalým počtem různých intermezz, k tomu přidávají syté orchestrace, evidentní touhu po dramaticko-filmové naraci ala Hollywood i povedenou zvukovou produkci, která je při tvorbě obdobně velkolepých počinů nezbytná. Hned zkraje je však možné začít konstatováním, že se žádný zázrak nekoná...více

[recenze]

[17.08.2016]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

[hodnocení: /10]


Brutal Assault - 10.8.-13.8.2016, pevnost Josefov (1/4)


Brutal Assault letošním ročníkem vkročil do třetí desítky své existence a bylo to vykročení pravou nohou. Náš největší festival extrémních podob metalu opět lákal na sestavu natřískanou velkými jmény a to se odrazilo i na rekordní návštěvnosti, která se blížila dvaceti tisícům příznivců tvrdé muziky. Letošní rok přinesl i několik novinek, jako byla KAL (Keep Ambient Lodge), koncipovaná jako chill-out zóna, kde jste si mohli pohodlně sednout na gauč či sedačku a relaxovat. ..více

[reporty]

[16.08.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]


Q5 - New World Order


Další reunion, další deska po třiceti letech, další pokus o vzkříšení zašlé poloslávy. Q5 z amerického Seattlu v polovině osmdesátých let reagovali na Novou vlnu britského heavy metalu a představovali místní atrakci, takovou levnější variantu Judas Priest nebo Saxon. Podařilo se jim vydat dvě alba, přičemž to druhé „When The Mirrors Cracks“ už vyšlo u majorlabelu Polygram, který kapelu vypravil na turné s Litou Ford a Twisted Sister a sliboval si tak velký úspěch. Nepovedlo se, protože Q5 už žádnou novou hudbu nesložili..více

[recenze]

[16.08.2016]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 4,5/10]


BLUES PILLS - Lady In Gold


Blues Pills jsou ze současných retro kapel asi nejvíc retro. Jejich hudba sice zasahuje do sedmdesátých let, ovšem jen na samotný začátek a nejvíce čerpá z let šedesátých. Už jen samotná image kapely, tedy fešné zpěvačky a tří umolousaných hipíků jasně ukazuje do jaké doby Blues Pills směřují. A co na tom, že nejstarší z členů kapely se narodil v roce 1989. Blues Pills prostě milují The Doors, Janis Joplin, Jefferson Airplane nebo Velvet Underground a dávají to světu řádně znát. ..více

[recenze]

[15.08.2016]

[Jan Skala]

[18 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


WISHING WELL - Chasing Rainbows


Retro jako hrom. Finští Wishing Well postavili prezentaci svého debutového alba na tom, že vypustili do éteru skladbu „Hippie Heart Gypsy Soul“, kterou s nimi nazpíval Graham Bonnet. Byť je samozřejmě účast tohoto pěvce nezpochybnitelným lákadlem, mají Wishing Well v záloze i jiné háčky. Tedy za předpokladu, že jste příznivci dřevního rocku (v jeho různých odstínech) ze sedmdesátých a osmdesátých let. A i když je deska „Chasing Rainbows“ prvotinou Wishing Well, je natolik sugestivní, že snadno podlehnete dojmu, ..více

[recenze]

[15.08.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


BLOODY HAMMERS - Lovely Sort Of Death


Máte rádi horory? Magickou atmosféru a staré postupy ve spojení s něčím osobitým? Pak by se vám mohli líbit američtí Bloody Hammers. Tahle kapela vznikla v roce 2012, přesto na svět přivádí už čtvrtou desku. Tou je „Lovely Sort Of Death“. Skupinu dnes už tvoří jen dva lidé a to Anders Manga, který se postaral o vokály, kytary i baskytaru. Druhým členem je jeho žena Devallia, hrající na klávesové nástroje. ..více

[recenze]

[14.08.2016]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


MAYFAIR - My Ghost Inside


Když vám vydá desku label Pure Prog Records a ze všech stran po vás pohazují šuflíkem „progresivní metal“, tak co asi tak hrajete? Jde-li o páté řadové album rakouských Mayfair, je tato zdánlivě prostoduchá otázka celkem na místě. Ono totiž v té atmosférické muzice, kterou tahle čtveřice produkuje, se poměrně těžko hledají ta typická poznávací znamení progresivního metalu – žádné přetechnizované pasáže, žádný důraz na instrumentální ekvilibristiku, žádné natahování skladeb do nekonečna,..více

[recenze]

[14.08.2016]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


CANDLEMASS - Death Thy Lover


Kdo by to byl čekal, že se ještě někdy setkáme se švédskými doommetalovými Candlemass. Stylotvorní seveřané, rozkročení někde mezi Black Sabbath a Mercyful Fate, plnili funkci doommetalových průkopníků už od svých začátků, kdy svět (především pak starý kontinent) ohromili dvěmi zásadními deskami, debutem „Epicus Doomicus Metallicus“ a následující „Nightfall“, jejich ultimátním dílem...více

[recenze]

[13.08.2016]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


TRAKTOR - Artefuckt


Parta Traktor vydává páté album s názvem „Artefuckt“. Předešlá tvorba šla mimo mě, v souvislosti s novinkou se však objevily lichotivé formulky jako „nejlepší a nejvyzrálejší deska kapely“, což coby lákadlo zapůsobilo spolehlivě. Nejprve ale trocha statistiky. Traktor svoji cestu hard´n´metalovým oraništěm rozjel na jaře roku 2001, kdy se dali dohromady členové spolků Tarantula a Wizard, Standa Balko, Martin Kapek a Karel Ferda. ..více

[recenze]

[13.08.2016]

[Petr Štěpnička]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


DARE - Sacred Ground


Neoplývají pracovitostí tihleti Dare, parta kolem klávesisty a zpěváka Darrena Whartona. Chlápka, který v první polovině osmdesátých let zažil poslední část grandiózního tažení slavných Thin Lizzy, když přispěl na desku „Thunder And Lightning“. Po konci Thin Lizzy a následném skonu Phila Lynotta přišel čas právě na Dare. Ti vlastně od roku 1988, od dob debutu „Out Of The Silence“, fungují dodnes a jsou docela sympatickým a zajímavým spolkem. Ten celou svou kariéru umně balancuje na pomezí hard rocku, AOR a zasněné britské kytarovky,..více

[recenze]

[12.08.2016]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Thrashmetalové novinky roku 2016 - část XIII. - kapely DEFIATORY, AGGGRESSOR a D.R.I.


Thrash metal zažívá obrození, jež generuje nebývalý počet kvalitních alb. Před časem jsem v této souvislosti zmínil, že již nezbývá prostor pro průměrné spolky. Pro třináctý díl našeho seriálu je ale nutné eliminovat i některé víceméně povedené desky, aby se uvolnil prostor pro ta úplně nejlepší díla. Dnešní trio nahrávek je tedy nadupané jako stádo nasraných hrochů, v jejichž čele stojí nečekaný návrat amerických legend D.R.I....více

[recenze]

[12.08.2016]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


Listování : << < 325 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18041 sekund.