Hard rockový svátek. Tak bych nazval říjnové vystoupení OVER THE RAINBOW v pražském Retro Music Hall. Sen mnohých pamětníků se splnil. Legenda RAINBOW opět běhá po koncertních pódiích a fanoušky elektrizuje svými nesmrtelnými peckami. Ano, chybí Blackmore a Dio, ale s tím my posluchači nic nenaděláme. Ritchie se už asi nikdy nepřestane natřásat u svých středověkých halekaček a Ronnie je napevno zakotven zpátky v BLACK SABBATH (pardon, HEAVEN & HELL). Máme tu alespoň Joe Lynn Turnera, který s kapelou v osmdesátých letech natočil tři vynikající desky. A u šesti strun v tom okamžiku nejpovolanější člověk – Blackmore junior. Stejný ksicht, stejná technika. Chvílemi jsem měl prostě pocit, že Ritchie konečně odhodil akustiku, zapojil svého Fendera a pořádně se do toho po dlouhých letech opřel...

Už velký dav před halou signalizoval, že tentokrát prázdno nebude. A opravdu, Retro praskalo ve švech, za což jsem byl jedině rád, pánové si to zasloužili. Začátek obstarala letitá pecka „Tarot Woman“, což byla slušná zahřívačka, ale peklo mělo teprve přijít. Čekat na sebe dlouho nenechalo. Speed metalová vypalovačka „Kill The King“ z alba „Long Live Rock´n´Roll“ prostě musela nakopat absolutně všechny pochybovače, kteří nad obnovenou kapelou lámali hůl. Byl to mazec. Ani jsem nečekal, že Diovy party Turner takto zvládne. Přesto bylo poznat, že hlavně ve svých skladbách se cítí jako ryba ve vodě. Bylo tedy poměrně překvapující, že repertoár byl vyvážený všemi etapami kapely. Nezapomnělo se ani na Grahama Bonneta (výborná záležitost – „Eyes Of The World“) či ještě překvapivěji Dougie Whitea (parádní „Ariel“, která mě ale přece jenom více odrovnala v podání BLACKMORE´S NIGHT). Nejlíp však zněly „Turnerovky“, což jasně demonstrovala „Can´t Happen Here (první vrchol večera) či u nás velice profláknutá „I Surrender“. Ten úplně největší vrchol přesto padnul jednoznačně na Dia. Jenomže u „Stargazer“, ze které jsem málem omdlel blahem, se to dalo čekat už předem, že? V playlistu mi chyběly jen dva songy, ve které jsem ale stejně příliš nevěřil – „Catch The Rainbow“ a „Mistreated“.

OVER THE RAINBOW zahráli velice silný koncert, který nebyl pouhou nostalgickou záležitostí. Byli draví a evidentně nažhavení. Občas se vloudila chybička, Turner k mému překvapení poměrně dost křičel, některá instrumentální exhibice byly až moc dlouhé, přesto člověk odcházel s dobrým pocitem. Tak nějak mě ale stále dloube, že ty pravé RAINBOW jsem neviděl. Ale možná, že zájem o OVER THE RAINBOW mistra Blackmorea dokope k pořádnému žhavení aparátů. Jenomže, znáte to, jsem rozmazlený. Já ani tak nestojím o reunion RAINBOW s Diem a Blackmorem. Dio ve spojení s BLACK SABBATH je geniální kombinace a Ritchie... Pro toho existuje ta úplně nejlepší volba. Volba, ze které bych měl hudební orgasmus. Přátelé, neexistuje nic, co bych chtěl vidět více, než DEEP PURPLE v sestavě Coverdale, Hughes, Blackmore, Lord a Paice. Vauuuuuuuuuuuuu!!!!!!!!