Nejočekávanější událostí čtvrtečního dne letošního Masters Of Rock byla samozřejmě finská zimní královna TARJA se svým doprovodným bandem. Té měl ještě k tomu sekundovat zlínský orchestr, takže se rýsoval velkolepý zážitek. A ten? Ten se dostavil. Ale řekl bych snad jen u mizivého procenta fanoušků. Ti ostatní totiž byli zklamáni. Naprosto neoprávněně.
TARJA předvedla skvělý koncert plný emocí. Jen všichni čekali Nightwish. Na ten jim ale zpěvačka hodila bobek. Slušně řečeno. Na jednu stranu chápu, že fanoušci tohoto fenoménu chtěli slyšet songy jako „Wishmaster“ či „Nemo“, ale proboha, vždyť TARJA má svůj repertoár. Je to člověk, který nechce žít ze své minulosti. A to je sympatické. Jde snad někdo na Ozzyho, a chce jen Black Sabbath? Kdo se těšil na heavy metal, měl prostě smůlu. Koncert byl pomalý, plný teskných melodií, intimních chvil, doomových okamžiků. Parádní zážitek. „Jdi už do prdele, jestli nedáš Nightwish,“ křičela parta maníků za mými zády. Musel jsem se v duchu jen smát. TARJA zahrála jak songy z „My Winter Storm“, tak i z připravované novinky (povedené skladby). Zazněla i nějaká ta předělávka. Nutno však podotknout, že „Still Of The Night“ od Whitesnake nebyla dobrá volba. Tam kde skladba v originále vrcholí, tady spíš nudila. Zazněla i árie z opery Rusalka. Taktéž dost nešťastný tah. Hlavně z toho důvodu, že ji zpěvačka zařadila hned na začátek. Jinak měl ale koncert spád, díky kterému člověk hodně rychle zapomněl na neslanost Nightwish z minulého roku.
Druhým čtvrtečním vrcholem byly kapely K2 a AXEL RUDI PELL. První zmiňovaní zahráli naprosto precizní hard rock plný předlouhých kytarových sól. Vše znělo spontálně, živočišně, syrově. Vynikající zážitek, který museli ocenit hlavně fanoušci Garyho Moora a jemu podobných kytaristů. Vtipný byl konec, kdy už pořadatelé chtěli kapelu vyhnat z podia, ale Mike Terrana si v klidu odklepal a jelo se dál. (smích)
AXEL RUDI PELL si všechny získali hlavně famózní předělávkou „Temple Of The King“ od Rainbow. Skladba byla zahrána na počest Ronnie James Dia, kterému byla věnována i hlavní stage tohoto festivalu. Tolik emocí v davu jsem snad ještě nezažil. Lidé brečeli, šíleli, zírali nahoru. „To je pro tebe kamaráde,“ křičel týpek směrem do nebe. Velkolepá záležitost a snad největší zážitek z celého festu. Pochvalu zasluhuje hlavně zpěvák Johnny Gioeli, kterého jsem s klidem povýšil na největší hlas letošního Masters Of Rock. Tleskám. Sympatický byl i samotný závěr koncertu, kdy si kapela prohodila nástroje a Mike Terrana zazpíval „My Way“. Samozřejmě připomínal spíš Sida než Franka... Obě zmíněné kapely měly také parádní zvuk!
Veliký okamžik na pódiu zažila česká SALAMANDRA. Ta si za účasti SABATONu pokřtila svoje nové album. Škoda jen trapné chvíle, kdy pak kluci ze Švédska nevěděli, co na pódiu dělat. SALAMANDRA si jinak svůj set dala vyloženě s chutí. Neměl jsem ale dobrý pocit ze zpěvu, který si vybral slabší chvilku.
Zmínění SABATON byli celkem příjemným překvapením. Sice nehrají nic objevného, jejich vysokou oblíbenost v našich končinách nechápu, ale koncert se jim povedl. Podle mnohých vrchol festivalu. O tom bych polemizoval, ale nikomu to neberu.
Pár minut slávy si ve čtvrtek vybrali tuzemští FINAL FICTION, kteří festival zahajovali. Zatímco ve studiu se mi celkem líbí, naživo to bylo bohužel horší. Nejslabším článkem se mi zdála paradoxně zpěvačka Freya, jejíž hlas by chvílemi skoro až otravný. Neměl jsem z toho dobrý pocit.
Ten jsem ale měl nakonec z celého prvního dne, který se podle mě povedl. Trojblok K2, AXEL RUDI PELL a TARJA byl perfektní. Ještě bych neměl zapomenout zmínit, že se Mike Terrana stal ve Vizovicích rekordmanem. Odehrál v kuse nejdelší bubenický set. Hrál totiž ve všech třech zmíněných kapelách a nakonec si dal ještě přes půl hodiny dlouhé bubenické sólo. Neskutečné zvíře.
AUTOŘI: Václav Votruba, Klára Kubíková
|
