Jsou to hovada. To byla úplně první myšlenka, která mě napadla po premiérovém poslechu novinky COLP „Masquerade“. Muzika této českobudějovické stálice je prostě občas nad lidské chápání. Nekonečné zadrhávání, převracení rytmů, krkolomnost. Pro mnoho muzikantů nehratelná liga.
Na to všechno jsme si ale u COLP tak nějak zvykli. Hlavní devízou nové fošny je v první řadě atmosféra. Chlad, strojovost a hlavně ZLOST! Z „Masquerade“ srší neskutečná zloba, což se mi hodně moc líbí. Po celou hrací dobu máte znepokojivý pocit, že něco není v pořádku. COLP si s vámi hrají, drtí, mačkají a pohrdavě vás flusají zpátky do reality. Skladby na první omak mohou splývat. Čím více poslechů, tím více okamžiků, které vás položí. Potěší schizoidní „A Portrait“, perfektním sólem opepřená „An Evidence“ či jasná hitovka „Sacrifice / Always The Same“.
Nutno však dodat, že hudba COLP nemusí každému sednout. Někdo může „Masquerade“ považovat za těžkou nudu bez jediného výrazného okamžiku. I tak se dá nová fošna „colpíčů“ brát. Ono totiž není vůbec jednoduché se jí dostat pod hodně tuhou slupku. A označení metalcore na webu kapely či přímo v samotném logu COLP na CD? Běžte s tím někam. Pro tuhle kapelu je to urážka. Navoněné refrény tady nehledejte...
Verdikt: Perfektní deska, kterých u nás vychází málo. Ve svém stylu jasně špička tuzemské scény. Přesto všechno se mi předcházející morda „Fake“ líbí o něco více.
|
