Přiznám se rovnou, jsem zaníceným příznivcem starých dobrých thrash metalových postupů. Pokud jde o zvukovu produkci, moderní elementy samozřejmě velkoryse vítám, podstatně méně nadšený ovšem jsem, jedná-li se o násilné kompoziční vniknutí, jdoucí na úkor žánru samotného. První deska Američanů LAZARUS A.D. byla příkladem syrového thrashe s minimem kompromisů, což se mně velmi líbilo a desku „The Onslaught“ považuji za velice zdařilé dílko. Aktuální placka ovšem na žánrovou tradici z vysoka kašle, moderna přebírá dominantní otěže a pro mě osobně je všechno totálně v prdeli.
Ve zpěvných partech se např. začala odehrávat hra na „dobrého a zlého policajta“, takže klasický hrubý projev střídá grungeové vokální vlnění. Hudební stránka věci to celé podporuje synkopickými groove prvky a struktura některých skladeb natolik agresivně vyhubla, že by se je nemusela bát odvysílat ani Česká televize ve svém odporně trendařském pořadu Medúza. A to je asi to nejhorší, co bych chtěl na adresu nové desky napsat. Bohužel, je to přesně tak.
Na druhý počin LAZARUS A.D. jsem se opravdu hodně těšil. Kapela si ale zřejmě prvním albem vydělala málo chechtáků, a tak se tentokrát rozhodla vsadit na jistější kartu. Na světě totiž vždycky bude dostatek uslintaných puberťáků, kteří tuhle metalovou modernu zbaští všema svejma zmatenejma hormonama. Mně se naopak deska „Black Rivers Flow“ z duše a od srdce protiví.
|
