Na tuto desku si brousím své recenzentské zoubky už dlouhou dobu. Vznikla sice před více než dvěma lety, naší pozornosti si ale rozhodně zaslouží. Vnáší totiž méně otřelý a mnohdy dosti působivý pohled na progresivní power a speed metal, přičemž je už dnes pro některé fanoušky tohoto žánru kultovním počinem. Pojďme si odhalit největší klady prozatím jediné fošny této francouzské kapely, a zároveň vysvětlit, proč číslo pod recenzí není ještě o něco vyšší.
Obal alba, který jakoby vypadl z nějakého japonského "erpégéčka", jasně evokuje lyrické ubíraní, jež je založeno na rozmarné imaginaci, v tomto případě doložené koncepčním příběhem (na stránkách kapely ovšem pouze v rodném jazyce, takže více nemohu sloužit). Fantastický námět soundtrackově dotváří hudební složka, ve které není nouze o spektakulární motivy, subžánrový mix a také řadu symfonických nástrojů. Hráčka na housle je ostatně pevnou součástí sestavy (jmenovitě Yoshika Saito, jinak také první houslistka v orchestru "Odyssée Symphonique").
Žánroví filatelisté by v onom mixu nalezli četné známky keltské muziky, stejně jako neoklasické trylky, zmíněné symfonično a také nezřídkavé zrychlení, jež je s dvojkopákovou podporou speed jako víno. To vše vysmaženo v progresivním trojobalu, který všemu dodává lahodnou křupavost. Platí to zejména o obecně nejpřístupnějších kusech "Megantrop" a "The Question". V některých dalších skladbách se ovšem shluk několika vlivů stává lehce zmatečným, není-li pak doprovázen dostatečně chytlavými motivy, celkový dopad nemá potřebný účinek ("Head Over Worlds", "The Hero That You Need").
Výsledná známka je reflekcí tohoto stavu, stejně jako hudebního vkusu autora recenze, který v takto (třebaže nikterak urputných) progresivních končinách nekotví s nejspokojenější pravidelností. Celkem dobře si ale umím představit posluchače, jenž bude z debutu QANTICE zcela unešený a nahrávka "The Cosmocinesy" pro něj bude znamenat jeden z nejzajímavějších hudebních tripů poslední doby. Poslechem rozhodněte, do které skupiny budete patřit právě vy.
|
