Marketing je ošemetná věc, která může, když je správně použitá, vecpat komukoli cokoli a ještě mu namluvit, že se mu to líbí. Samozřejmě je to většinou otázka financí, ale většina kapel si uvědomuje, že tohle není věc, kterou by se vyplatilo zanedbat. Jenže jsou i kapely, které to prostě nezvládají. Řeč je mimo jiné o britské kapele Hannibal. Nejsou to zas taková ořezávátka. Už mají na kontě druhou desku a všichni členové jsou původem z Řecka. Zakládající člen – zpěvák Alex Balakakis, alias Hannibal, předtím zpíval v kapele Spitfire. Po vydání debutu „This Is U“ kapela přesídlila na britské ostrovy a na novince „Cyberia“ přišla s velmi chutnou kombinací power metalu a industrialu.
Na nahrávce mě jako první zaujal parádní obal. I stránky mají vymakané. Jenže! Sehnat o téhle kapele nějaké informace mimo oficiální stránky je prakticky nadlidský úkol. Nejsou na Encyclopaedia metallum, nejsou na Last.fm, nejsou na Facebooku. A přitom je to přesně ten typ kapely, které kdyby se někdo pořádně ujal, naprosto lehce by dokázala vyvolat velkou mánii. Jejich hudba má moderní zvuk, přináší neokoukané postupy a hlavně zajímavé spojení populárních industriálních kudrlinek s přímo nakažlivou chytlavostí, která vás nutí si album pouštět pořád dokola, ačkoli to vlastně nemusí být úplně váš šálek kávy. To je hlavní plus téhle party – ve všem tom moderním balastu (který je na druhou stranu skvělým ozvláštněním, o tom žádná) nezapomínají na silné melodie a zpěvné refrény. Alex má navíc moc příjemný hlas.
Milovníci melodií, nenechte se odradit první skladbou „Burn me Alive“, která je největším příklonem Hannibal k čistému industrialu. Moderní postupy, strojový rytmus a sekané riffy na nás zaútočí dost nekompromisně. Tady už pro ty melodie moc místa nezbylo. Od druhé skladby „Angelryche“ se ale všechno mění k dobrému. Musím přiznat, že melodický hitový refrén v této skladbě mi při prvním poslechu vyrazil dech. Říkala jsem si, jak by bylo fajn, kdyby tak zněla celá deska – a ona zní. Vlivy jsou tu jasné – sem tam je to takové to Deathstars metal-disco, chvílemi to zas zní, jak kdyby se HIM rozhodli hrát industrial („Let the Rain“). V předposlední „Psychodrome“ cítím Type O´Negative, a to, jakým stylem s touhle inspirací naložili, mi v dobrém připomnělo kolegy Voyager.
Hannibal se podařilo na album nasázet velkou nálož hitovek. Asi vůbec nejlepší je rozvleklejší „Sacred Alphabet“, ta by lehce mohla pocházet od mnohem slavnější a ostřílenější bandy. Každopádně album stojí za poslech a docela se vsadím, že většina lidí jenom u jednoho nezůstane. Ano, je to vlezlé. Ano, veze se to na vlnách trendu. Ale stejně tak je to originální záležitost s vlastním ksichtem, ve které kapela prokazuje talent pro tvorbu chytlavých skladeb. Jen škoda té zanedbané propagace, zatracená škoda!
|
