Brzy to bude neuvěřitelných deset let, co začaly problémy v kapele Stratovarius nabírat takového rázu, že nastalo velké období nejistot. Vnitřně rozpolcený Timo Tolkki se sám vrhl přes palubu a se svými projekty Saana, Revolution Renaissance a Symfonia jen přihlížel, jak Stratovarius pomalu nabírají druhý dech. I přes to, že se na Tolkkiho dílech podílely takové ikony, jako Michael Kiske (ex-Helloween, Unsionic…), Tobias Sammet (Edguy, Avantasia), André Matos (ex-Angra, ex-Shaman…), Uli Kusch (ex-Helloween, ex-Masterplan…), ..., tak se žádné album nesetkalo s výraznějším úspěchem. Po turné s kapelou Symfonia v Brazílii, které se nedalo popsat jinak, než jako naprostý propadák, se Timo Tolkki rozhodl ukončit svoji hudební kariéru. Zpěvák Michael Kiske však v loňském roce nechtěně prozradil, že bude hostovat na novém projektu, který dává dohromady právě Timo Tolkki. A doplnil, že se rozhodně nebude jednat o nic malého.
Čas plynul jako voda a já držím v rukou debut Tolkkiho metalové opery Avalon, která nabízí posluchači porci deseti skladeb, ve kterých lze slyšet řadu pěveckých osobností metalové hudby. Připomíná vám to projekt Avantasia z dílny Tobiase Sammeta? Nejste sami. Sám Tobias Sammet se nechal slyšet, že trochu nerozumí tomu, co Timo Tolkki chtěl tímto projektem říci, neboť je dělaný téměř přes kopírku a je z něho cítit především touha po penězích. Přesto Tolkkimu popřál úspěch a je rád, že se vrátil. Tyto spekulace však nejsou až tak podstatné, my se budeme věnovat především hudbě a otázce, zda má Timo Tolkki hudebnímu světu stále co říci.
Po traileru a zveřejněných ukázkách se mi do hlavy vnutila myšlenka, že se bude nejspíše jednat o klasickou porci skladeb z jeho dílny, která se však bude míchat s progresivitou projektu Revolution Renaissance. Na Avalonu účinkuje celá řada známých hudebníků. Stačí vyjmenovat jména jako Alex Holzwarth (Rhapsody Of Fire…), Jens Johansson (Stratovarius), Derek Sherinian (ex-Dream Theater) apod. Při poslechu první skladby "Avalanche Anthem" jsem měl pocit, že poslouchám úvodní skladbu nějaké mladé, německé, speed metalové bandy. Po čtyřiceti sekundách však každému dojde, že tohle je jasná Tolkkiho práce. Všechny váhající nakonec přesvědčí refrén, který je jak vystřižený z eposů „Elements“ (Stratovarius) či „In Paradisum“ (Symfonia). Střídání hlasů Roba Rocka, Rusella Allena a Elize Ryd tomu navíc dodává potřebné grády. V závěru se člověk ani nestačí nadechnout a už se na něj valí hitovka "A World Without Us" ve stejném pěveckém složení. Tato skladba dá vzpomenout na klasické „stratovariusácké“ singlovky. Následuje singl "Enshrined in My Memory". Vcelku rozporuplně hodnocená skladba, mně se poslouchá velice příjemně a jemný hlásek již zmíněné Elize Ryde, ji rozhodně body nestrhává - spíše naopak. S "In the Name of the Rose" se poprvé zpomaluje a znovu se vrací pěvecká sestavy z prvních dvou kousků. Zároveň však také přichází první horší dojem, neboť to bohužel není nic, o čem bych psal domů. Timo Tolkki má na kontě výrazně lepší pomalejší kousky.
Fanoušci staré éry Stratovarius si smlsnou na následujícím melodickém rychlíku "We Will Find a Way", ve kterém se střídají hlasy Roba Rocka a Tonyho Kakka (Sonata Arctica). Od první sekundy se jede na plný plyn a božský refrén vám nedá spát několik nocí. Pro představu: poslechněte si skladbu „Glorious And Divine“ a přidejte si ještě o chlup lepší refrén. Následující "Shine" vyniká především díky hlasu Sharon De Adel (Within Temptation), která v této skladbě zpívá společně s Elize Ryd. Je trochu škoda, že pro Sharon nebyl přichystán lepší kousek, protože tomuto prostě a jednoduše něco chybí. Navíc mi citelně připomíná skladbu „Nemo“ od Nightwish a to zejména ve druhé sloce. Chuť si však každý zlepší se svižnou "The Magic of the Night". Rob Rock to v refrénu tahá až z paty a mému uchu tyto rychlé pasáže s hlasem našponovaným až k prasknutí skutečně lahodí. Nepolevuje se ani s "To the Edge of the Earth", kde opět slyšíme Roba Rocka a opět si na své přijdou milovníci dvou kopáků, trylkujících kytar a melodického refrénu. Při jejím začátku jsem si vzpomněl na speed metalové hymny "Learning To Fly“ (Stratovarius) či "March Of Time“ (Helloween). Jen je trochu škoda, že Timo Tolkki nepozval i další zpěváky, neboť v této skladbě bych si velice rád poslechl např. Olafa Hayera (Luca Turilli, Symphonity, Magic Kingdom, ex-Dionysus…), Daniela Heimanna (ex-Lost Horizon, ex-Heed...), Olivera Hartmanna (ex-At Vance), Chrise Baye (Freedom Call) či Bena Sotta (Heavenly). Snad příště.
V předposlední skladbě "I’ll Sing You Home" se opět zpomalí. Tu má na starosti opět Elize Ryde, ale tentokrát padla volba pouze na její hlas. Oproti předchozí baladě je tato více procítěná, dojemná a plná nádherných melodií, které dokáže stvořit jen Timo Tolkki. Nádherná věc se skvostným refrénem. Závěrečnou, titulní "The Land of New Hope" vzal na svá bedra Michael Kiske, který mě svým výkonem doslova posadil na zadek. V téměř devítiminutovém eposu totiž dokazuje, že jeho hlas nestárne, ale jen zraje ke stále větší dokonalosti. Nerad někomu foukám pod pytlík, ale tato skladba je splněný sen každého fanouška melodického metalu, kterého zasáhlo kouzlo Keeperů. K popsání této záležitosti jsou slova skutečně zbytečná, protože to se musí slyšet. Přiznám se, že mě při poslechu málem vyhrkly slzy štěstím, že i dnes někdo dokáže složit, nahrát a nazpívat takový skvost.
Co říci závěrem? Na začátku mě trochu zamrzelo, že se nejedná o megalomanské fantasy album, které bylo slibováno. Dostanete „pouze“ deset skladeb bez výraznějších stylových zvratů. Na druhou stranu se album tak příjemně poslouchá, že se nemohu na Tolkkiho zlobit. Přestože si budete při poslechu často říkat, že jste tohle už někde museli slyšet (stejně jako na poslední Avantasii), tak i přesto mohu s klidem říci, že se projekt Avalon povedl. Timo Tolkki je totiž kejklíř, který moc dobře ví, jak potěšit své fanoušky. Můžeme jen doufat, že se dočkáme i dalších dílů, neboť opera Avalon by měla být rozdělena na tři části, ale u Tima Tolkkiho člověk bohužel nikdy neví.
PS: Stále přemýšlím nad tím, jak by znělo album, které by napsali a nahráli Michael Kiske, Kai Hansen, Timo Tolkki a Roland Grapow.
|
