Tyhle Australany považuji za jednu z nejlepších progových kapel vůbec, hlavně proto, že dokáží nachystat neuvěřitelně atraktivní kompozice, aniž by se báli použít popové melodie a jejich chytlavost. Novinka s názvem "V" (hrátky s římskou pětkou v názvech desek zde konečně nalezly svoji nirvánu) zase několik obdobně pikantních kousků nabízí, přesto jsou tentokrát celkové pocity z poslechu lehce smíšené.
Naštěstí to nejde na vrub produkci, neb zde máme opět čest s dokonale vycizelovaným zvukem. Hudebně se nám pak připomene duchovně pojatá tvorba Britů Marillion, pocitová naléhavost Porcupine Tree, či sexy tvář finských Waltari. Potud vše v pořádku. Problémem však je, že se tentokrát nepodařilo přijít s dostatečným počtem vyloženě podmanivých skladeb, kterými kapela (alespoň u mě) tolik proslula.
Nejvíce to odnesla prostřední část alba, která se trochu zakuklila v autorském schématu, jež je sice (oproti jiným kapelám) pořád atraktivní a libě se poslouchá, ale nijak zvlášť k úžasu nevybízí. Je to i důsledkem lehce osekaného hudebního tvaru, který obsahuje "pouze" celou škálu progresivních a leckdy dosti podobných riffů. A samozřejmě nějakou tu elektroniku či synťákové efekty, jež mají za následek vyloženě hypnotický účinek písní, což je ovšem působivé vždy. Nejlepší momenty jsou každopádně soustředěny v úvodní a závěrečné částí desky. Hned k první položce s názvem "Hyperventilating" nahráli Australané slušné video. Song ideálně propojuje dva hlavní elementy, tedy prog a melodie. Dvojka "Breaking Down" i trojka "A Beautiful Mistake" se na melodie zaměřují celé a ve společnosti šlapavého rytmu rovnou tvoří první vrcholy desky. Stejně tak potěší závěrečná čtveřice, v čele s dalším vrcholným duem písní "The Morning Light" a "Summers Always Come Again", jež plynule navazují na takové dřívější skvosty, jakými jsou "Sober" nebo "Pulse 04". Ve všech je na místě vysoká radost ze slyšeného, včetně senzitivně emotivního projevu zpěváka Daniela Estrina, který hudební podklad posouvá ještě o pár jakostních levelů výše.
Otázka zní: stačí to fanouškům, kteří se na album skládali a zásadně pomohli k jeho vydání? Dle reakcí je to tak napůl. Někteří jsou unešení, jiní čekali víc. Stejně tak se rozcházejí kritické reakce. Nikdo, kdo je při smyslech, nemůže album označit za nepodařené. Vysoká očekávání se ale rovněž naplnit nepodařilo. To z celkového pohledu. Pokud si ale na albu najdete své oblíbené kousky, je dost možné, že vás jejich magické kouzlo zcela zachvátí a bude vám to úplně stačit. Jako recenzent musím samozřejmě udělit nějakou komplexní známku. Vězte ale, že některým skladbám náleží číslo daleko vyšší.
|
