Magnus Karlsson je neuvěřitelně aktivní týpek. Hraje v několika kapelách, z nichž jsou nejznámější metaloví úderníci Primal Fear. Tedy zatím. Budou-li však Němci pokračovat ve vydávání nijak zvlášť pozoruhodných řadovek, může se snadno stát, že časem získají větší jméno Magnusovy sólové projekty. Ty jsou totiž pozoruhodné především účastí hostujících zpěváků, za kterou by se nemusela stydět leckterá metalová opera. A v případě dnes hodnocené desky jde opět o seznam vpravdě honosný. Jedinou neznámou tak zůstalo, zda se podařilo Karlssonovi pěveckou VIP sebranku podpořit také dostatečně kvalitním hudebním matrošem.
Odpověď není úplně jednoduchá. Je jasné, že Magnus umí stvořit chytré a na první dobrou vtahující melodie. Malým problémem se ale paradoxně stává jeho výše zmíněná aktivita. Pro názornost si představme hypotetickou situaci: kdybychom měli k dispozici pouze čistý hudební podklad některé z desítek Karlssonových kompozic, bez zpěvu, jen těžko bychom rozeznali, zdali skladba pochází z alba napsaného pro dvojice Allen/Lande, Kiske/Somerville nebo pro některou z jeho dvou sólovek. Vše už strašně splývá! Přítomnost vynikajících rock-metalových hrdel je tak nezbytným dopingem, na což lze ale stejným dílem nahlížet jako na malinko neférový švindl. Ale i to by nám mohlo být zvysoka u zadnic, pokud by fošna s jednoznačným názvem „Kingdom Of Rock“ obsahovala hafo strhujících melodií. I zde ovšem přichází zádrhel. Nouze o ně sice není, ale že bychom byli svědky jedné dech beroucí pecky za druhou, to se říct rozhodně nedá.
Vše přitom začíná nadějně, když úvodní titulka nabídne až aristokraticky noblesní riffy, jež jdou jako houf věrných sluhů za jeho královskou eminencí, Jørnem Landem. Příjemným hardrockovým majestátem třpytne i svižná dvojka „Out Of The Dark“ s odhodlaným refrénem, ve kterém nás Jakob Samuelsson (The Poodles) ubezpečí, že my, jako rockový národ, nikdy nepadneme. V následující písni „No Control“ se pak dotkneme jednoho ze dvou vrcholů díla. Silná melodická stavba s refrénově zpěvnou katarzí, navíc s přítomností vokalisty Joa Lynn Turnera jako třešní na výtečném dortu. Ne náhodou některé verze alba obsahují i bonusovku, kterou je akustická – a velmi vkusná – varianta této skladby. Ve čtyřce „When The Sky Falls“ hostuje Tony Martin (Black Sabbath) a Karlsson se mu autorsky (podobně jako třeba čeští Sebastien na svém aktuálním zápisu) ve všem přizpůsobil. Znamená to rozvolnění riffů i atmosféry někam k pomezí doomu, což mně osobně voní daleko méně, letargické pocity zde ale částečně vynahradí příjemně vykroucené sólo. V následném dění se Magnus snaží vymanit ze schématického rukopisu tu vložením progresivněji laděného sóla („I´m Coming For You“), tu bluesrockovými kytarami („Another Life“), zlatou podstatu ale stále tvoří kytarové nitky, jež jsou vypleteny do nejchytlavějšího motivu především v šestce "I´m Coming For You".
Vrchol číslo dvě přijde s osmičkou „Never Look Away“ (zpěv Tony Harnell - TNT, Skid Row). Ta vybuchne prosluněnou AOR pohodou, nikoli nepodobnou nejlepším momentům kapel jako House Of Lords nebo Sunstorm. Samozřejmě nesmí chybět svůdný, až smyslně přitažlivý chorus. V podobném duchu pokračuje i devítka „A Heart So Cold“ s nepříliš známým, ale skvělým Harry Hessem, kde ovšem úchvatnost řízných kytar, dynamických slok i sólových orgií naruší méně výrazný refrén. Ženskou vokální sekci zastupuje Rebecca De La Motte v předposledním baladickém - a spíše tuctovějším - kusu „The Right Moment“.
Desku pak zakončuje - opět nijak výrazný - opus s epicky laděnými prvky, ve kterém se alespoň pěvecky blýskne vrchní principál Magnus Karlsson. Malinko úsměvně však vyznívá název songu „Walk This Road Alone“, když vezmeme v úvahu, kolik lidí se na této desce podílelo.
V závěru se nabízí srovnání novinky s eponymní prvotinou. V tomto dvojboji by u mě zvítězil - třebaže jen o fous - právě debut, a to díky většímu počtu pamětihodných položek (zejména "Higher" a "Not My Saviour"). Album „Kingdom Of Rock“ má svoji nezpochybnitelnou kvalitu, pro mě osobně je ale částečně narušena opakováním známých postupů a zároveň menšímu množství opravdu výjimečných momentů, jejichž očekávání se člověk při čtení zúčastněných ikon zkrátka neubrání.
|
