Když po vydání čtvrtého alba „Evolution 4.0“ opustil finské Thunderstone zpěvák Pasi Rantanen, zdálo se, že jde o ránu do vazu téhle kapely. Do rozjeté mašiny však naskočil (téměř) všudybyl Rick Altzi, tohle spojení o dva roky později na albu „Dirt Metal“ zafungovalo bez ztráty kytičky a želet Pasiho odchodu mohli snad jen ultraodpůrci výraznějších progresivních vlákének (jenže ta Thunderstone natahovali a provlékali svou hudbou již za časů Pasiho Rantanena). Po Thunderstone se v roce 2011 slehla zem a když o sobě před třemi lety začali tito Finové opět dávat vědět, počet Rantanenů byl v kapele stejný, jako za časů Ricka Altziho. Odešel bubeník Mirka Rantanen (dnes je u bicích Atte Palogankas), vrátil se křikloun Pasi Rantanen. Ale tvrdit, že na šestém albu „Apocalypse Again“ je u Thunderstone vše při starém, se nedá.
V ukvaltovaných přímočarkách Thunderstone vsadili daleko víc na jednoduchost germánského power metalu, do kterého nemají zas až tak silné tendence přimíchávat svojí typickou emotivnost. A soudě dle úvodní „Veterans Of Apocalypse“ by jim tahle parketa mohla sedět, protože takhle nekomplikovaně, divoce a přitom přesvědčivě Thunderstone nehráli snad ani na svých prvních albech. Strhující tempo, dokonalá melodičnost v přirozeně vygradovaném refrénu, výrazné sbory a živelná sólová kytarově-klávesová naháněná té nejvyšší kvality. Pokud však ve tvorbě Thunderstone upřednostňujete podobnou nekomplikovanost, užijte si jí právě pouze u úvodní skladby. Kluci se sice do podobného módu ještě vrátí, ale tu bezprostřední jiskřivost nahradí „jen“ velmi dobře zvládnuté řemeslo (viz. „Wounds“, či japonský bonus „Force Sublime“).
Daleko důležitější se tak jeví atmosféričtější skladby, dramatické vsuvky, náladové proměny, emotivní zvraty a progresivní kličky, kterými Thunderstone sice nijak nešetří, zároveň však své skladby zbytečně nekomplikují, nijak jim neubírají švih, i v těchto položkách jako by měli snahu být přímočařejší (šlapavá „The Path“ s příjemně přibroušeným zpěvem či proměnlivá kvaltovka „Walk Away Free“ s výraznými klávesami a účelně využitými mašinkami). Toto tvrzení neplatí snad jen v případě alarmující „Higher“, kdy (v rámci soudržného alba) zajdou v tomto směru až do extrému, vsadí na zemitě zatěžkané zhoustlé tempo s dráždivým klávesovým motivem a archaicky znějícím sólem. Dokonalost dramaturgie této desky podtrhuje finální dvojice - vypjatá a vláčnější „Days Of Our Lives“ a melodramatická „Barren Land“, koketující až se soundtrackovostí a i přes svou (opět z rámce alba vybočující) délku snadno udržující napětí. No a nezbytné konstatování závěrem – ano, Pasi Rantanen je ve skvělé formě.
Thunderstone se s lehkostí a elegancí vypořádali s vlastní minulostí. S tou s Rantanenem i s tou krátkou s Altzim. Vytěžili z ní to, v čem jsou dobří, lehce tenhle vzorec zjednodušili, okořenili jej osobitostí a s průrazným zvukem velice svěže vyrážejí vstříc nové budoucnosti.
|
