KINGS WILL FALL - Thrash Force.One
Novou italskou partu Kings Will Fall je sice možné označit jako z podstaty thrashmetalovou, tuto kolonku je ale vzápětí nutné rozvést do několika subžánrových proudů. Při poslechu placky „Thrash Force.One“ jsem si postupně do svých poznámek uvedl styly death, metalcore, groove, punk, thrash´n´roll, crossover nebo grindcore, což zrcadlí hudební rozmanitost čtveřice italských hudebníků, díky které se jejich debutový příspěvek může stát vítanou kořistí pro posluchače hledající instrumentální rozptyl a zároveň hravost, jež je s danou variabilitou velmi těsně spjata. Z úplně stejného důvodu je ale těžké konkrétní vypíchnutí tajů jednotlivých skladeb, tohle je zkrátka nutné slyšet na vlastní uši. Jen pro větší motivaci uvádím, že songům nechybí švih a dynamika, která je nejednou – zejména ve spojitosti s dobrými riffy – slušně nakažlivá. Vokálně ji pak doprovází jistý Fabian Jung, jehož „polovychlastaný“ projev dodává všemu rock´n´rollový feeling, nikoli nepodobný bardům Motörhead, jejichž hit „We Are Motörhead“ ostatně pánové – velmi věrně! - předělali a umístili na samotný chvost alba. Debut Italů možná chvílemi působí překombinovaně, jde ale o jakousi nutnou daň za stylovou vrstevnatost, jejíž osobitost přináší do nekončící nadílky thrashmetalových novinek zajímavé osvěžení.
6,5/10
YouTube ukázka - Toxic War
INFERNÄL MÄJESTY - No God
Úplně stejně můžeme nahlížet také na návratovou desku kanadské sebranky Infernäl Mäjesty. O této partě nebylo dlouhé roky slyšet (předešlá studiovka nese letopočet 2004), proto pro mě bylo překvapivé vydání desky se zlověstným názvem „No God“, která se vyloupla jakoby z čistého nebe. Ačkoli v tomto případě by bylo mnohem vhodnější napsat „z temnoty podzemí“, protože tady o sluníčkovou atmosféru příliš nezavadíme. Kanaďané se totiž od počátku prezentují jako víceméně blasfemický spolek, který thrash obohacuje o agresivnější žánry (zejména death metal), přičemž tak činí se značně specifickým rukopisem. Ten se vyznačuje kompoziční vrstevnatostí, tempovou měňavostí, zkrátka obecně svébytnou stavbou, u které se občas projevují – podobně jako u výše zmíněných Italů – jisté známky neprůhledné spletitosti, nikdy však nechybí ďábelsky jedovatý odér a atmosféra černá jako hluboké oceánské dno. Před tvorbou novinky proběhly v sestavě Kanaďanů jisté změny (přišel nový basák i bicmen), autorské jádro kapely však zůstalo na svém místě, přičemž pánové nepotratili nic ze skladatelské zručnosti, jsou nápadití (viz členitost písní), pořád umí stvořit pasáže drsné jako šmirglpapír (v kusech „No God“ a „Extinction Level Event“ očekávejme pravé thrashové peklo), zároveň se však neštítí melodií, jimiž nejednou protnou a vítaně uvolní temné metalové sevření. Silný, příjemně netradiční a v každém okamžiku kacířsky zčernalý zážitek, tím je fošna „No God“!
7/10
YouTube ukázka - House Of War
PRAYERS OF SANITY - Face Of The Unknown
Když portugalská parta Prayers Of Sanity vydala v roce 2012 příspěvek „Confrontations“, okamžitě se dostala se do mého hledáčku. Mimořádně nadupaný thrash plný skvělých riffů a strhující rytmiky, jíž drtilo trio hudebníků s vroucí románskou krví. Poslech novinkového alba „Face Of The Unknown“ pak jenom dokazuje, že přímočarý old-school thrash jde pánům od rukou úplně nejlépe, a proto je moc dobře, že zase po čase rozehráli prvotřídní metalovou show. Úvodní songy "Face To The Unknown", „Dead Alive“, „Past, Present, None“ a „Unturned“ jsou nasyceny drtivými kytarovými valy a celkově nakažlivým hudebním tahem. Poté přijde – podobně jako v případě minulého alba – klidná mezihra s příhodným názvem „In Between“, jež dává prostor pro vydechnutí po předešlé smršti a zároveň pro přípravu na druhou část, kterou startuje až crossoverově dynamická jízda „March Forward“, následovaná kusem „Someday“ s thrash´n´rollovým nábojem a parádními frázemi zpěváka Tia. Nicméně je nutné zmínit, že jinak tento vokalista spadá spíše do žánrového standardu a z pohledu celého alba se navíc jeví zbytečně uřvaným. Předposlední nátisk „Betrayer“ načíná tak zběsilé tempo, že už to zavání lehkým zmatkem, Portugalci se však brzy „srovnají“, když přijdou s další várkou technických riffů a jako bonus přidají melodické kytarové vyhrávky. Opus „Nothing“ znamená krátké thrash´n´rollové rozloučení za albem, jenž je dostatečně lahodným žánrovým příspěvkem, který naplnil vysoká očekávání.
7,5/10
YouTube ukázka - Someday
|
