Trautenberk je po vydání minulé desky „Himlhergotdonrvetr“ v laufu. Jejich svojský metal s raimmsteinovskými riffy a ještě svéráznějšími texty se najednou rozezněl nad českou kotlinou z pozice headlinerů nejednoho hudebního festivalu a kapela se tak může dnes pasovat mezi tuzemskou první ligu tvrděrockového ranku. Jistě, kapela udělala velký krok vpřed od svého prvního alba „Hladová srna“, na které sice skalní fanoušci nedají dopustit (ale asi hlavně proto, že na něm působí ještě původní frontman, dnes už zesnulý Obrouš), ale jejich styl nenabízí moc východisek, kam jej posouvat a proto se s ním lze velmi snadno a rychle dostat do slepé uličky.
„Himlhergotdonrvetr“ měla nápad, když hudební složku propojila skoro koncepčními texty, které čerpaly, světe div se, z Krkonošských pohádek, a to jí pravděpodobně zaručilo velký úspěch. Hudební složka byla vypilovaná, sázelo se na úderné riffy, pečlivě vycizelované ultramoderním zvukem, kam zapadl i nový frontman Prasopes (Kníry, Požár mlýna, ex-Tleskač). Při dobré konstelaci hvězd tedy lze říct, že „Himlhergotdonrvetr“ byla dobrá deska. S novinkou „Ticho nad pekáčem“ tedy bylo na co navazovat, přestože ten červíček pochybnosti, zda skutečně nedojde na tu slepou uličku, hlodal. Nutno říct, že oprávněně…
Po poslechu novinky je jasné, že Trautenberk si svůj vrchol prožil s minulou deskou. Výrazově na ní „Ticho nad pekáčem“ navazuje, což je logické, když minule došlo k tak strmému nárůstu popularity. Jenže kvalitativně jí nesahá ani k dírce od poklopce. Co na tom, že minulá deska nebyla žádný vrchol současného tuzemského umění, ale prezentovala kapelu jako nabušenou tvrdě rock n`rollovou partu, které nechybí specifický humor a nadhled. Ledacos se ale za ty dva roky změnilo. Trauntenberk si stále plní svůj hudební chlívek, novinka jede po instrumentální i pěvecké stránce v docela přesvědčivých kolejích, ovšem co zde chybí, to jsou nápady. Neotřelé, předtím neslyšené a když už je nejhůř, tak aspoň ne až tak blbé.
S aktuální deskou je to totiž skutečně těžké. Nabízí asi všechno, co od Trautenberka očekávat, ale na druhou stranu nenabízí vůbec nic. Specifický humor, známý z „Himlhergotdonrvetr“ zmizel, texty se přesunuly sice do (pro leckoho z méně náročných posluchačů) srozumitelnějších poloh, ovšem v tomto případě je to jen na škodu věci. Hudebních nápadů také rozhodně není tolik jako v případě minulého alba. A proto, i když začátek v podobě úvodních „Netáhlo“ a „Pan Pilous“ ještě dá naději, od následující „Chyť a pusť“ už začíná být docela zle. Kostrbaté texty, které jako kdyby chtěly využívat absolutních rýmů, nejdou Prasopsovi přes pysky a hudba jen opakuje zajetá klišé minulého alba, která už nebyla bůhvíjak instrumentálně originální.
Najednou jako kdyby se Trautenberk zařadili mezi kapely, které budou vyhledávat fanoušci nechvalně proslulých agro part. Najednou skladby jako „Zaplať pán bů“, titulní „Ticho nad pekáčem“ nebo otřesná „Jára umí šít“ zní, jako kdyby mohly znít ze všech parketů v Horní Dolní. Poslouchatelnými položkami (i když stále o kategorii slabší než na minulé desce) tak zůstávají „Dej pozor na satana“, která je docela vtipně uvedená ukázkou ze seriálu „Chalupáři“ a závěrečná „Lunt“, která sloužila už před rokem jako pilotní singl a fanoušky dokázala na desku navnadit.
I proto se dá mluvit o zklamání. Popularita Trautenberku dolů sice po této desce nepůjde, ale pozornějšímu posluchači neunikne, že u této klatovské party nebude všechno až tak úplně v pořádku. Možná je to jen takový malý,oddechový čas.
|
