Kdo si ještě dnes vzpomene na Spread Eagle? Kapelu přímo z centra New Yorku, která byla řazena k hairmetalové vlně přelomu osmdesátých a devadesátých? Ve skutečnosti byla jejich muzika daleko práskavější, že se dotýkala undergroundové scény, ale i metalového teritoria, kde se tehdy mísil thrash, grunge a alternativní rock. Tahle parta to nikam daleko nedotáhla, protože svůj bezejmenný debut vydala v roce 1990, kdy už o podobnou hudbu nebyl úplně velký zájem, a i když měla v zádech zázemí velké firmy a MTV vysílalo jejich klipy „Switchblade Serenade“ a „Scratch Like A Cat“, průlom mezi světovou špičku se nekonal. Nepomohly ani koncerty se stylově spřízněnými Skid Row, ani harcování s Love/Hate…
Navíc dvojka „Open To The Public“ se nepovedla, na úkor kvality skladeb samotných přitlačila více na pilu, navíc v době, kdy se sestava Spread Eagle rozpadala a za chvíli bylo po všem. Dva zásadní členové, zpěvák Ray West a basista Rob De Luca zůstali v kole showbyznysu, přičemž viditelnější byl De Luca, který spolupracoval s takovými jmény jako Sebastian Bach, UFO, Helmet, Georg Lynch nebo Joan Jett. Comeback Spread Eagle se (pouze na koncertní bázi) odehrál už v roce 2006, ovšem o tom, že by mohla někdy vyjít i nová deska, nebyla nikde ani zmínka. Letošek ale všechno změnil. V aktuální sestavě z původních členů působí pouze West a De Luca, přičemž sestavu doplnil De Lucův bratranec Rik za bicí soupravou a kytarový novic Ziv Shalev.
Že novinku „Subway To The Stars“ vydává společnost Frontiers Music, není vůbec nic překvapivé. Právě tohle italské vydavatelství v posledních letech tahá na světlo světa dávné hairmetalové desperáty jednoho za druhým a proto jsou Spread Eagle zdánlivě v dobrých rukách. Ovšem Frontiers jsou známí i tím, že dokáží vydat kdejakou slátaninu, která bude aspoň okrajově připomínat dávné časy. Naštěstí se Spread Eagle je situace odlišná. Hned, když se vyvalí úvodní tóny titulní skladby, které pokryje charakteristický Westův řev, je jasné, že tahle kapela odmítá žít z minulosti. „Subway To The Stars“ je totiž nahrávka plná moderně znějícího hard rocku, který navíc nezapomněl na někdejší nablýskanou melodičnost debutu, ale nepostrádá ani drajv tak potřebný pro dnešní dobu.
Okamžitě je zapomenuta předchozí, šestadvacet let stará „Open To The Public“, spíše vytanou reminiscence na debut. Ty nejsou nijak silné, protože novinka žije vlastním životem. Hned zkraje zařadí vyšší rychlost a proto skladby „29th Of February“, „Sound Of Speed“ a „Grand Scam“ jsou velmi dobrými hardrockovými kusy, které svým zpěvem šperkuje skvělý West, který jako kdyby byl snad v největší vokální pohodě za celou svou kariéru. Jeho hlas už není tak zbytečně vřeštivý jako kdysi, spíše zhutněl, přibral těžkotonážní hardrockový spodek a naučil se více pracovat s melodiemi.
Spread Eagle dnes nejsou tak divocí jako v roce 1990 a skladby jako „Hot Sex“ nebo „Suzy Suicide“ se od nich už čekat nedají. Místo nich nabízí zmíněné hity z úvodu alba, ale také skladby, které z konceptu a hairmetalové minulosti kapely vyčnívají. Mezi ně se rozhodně bude řadit „More Wolf Than Lamb“ se svou metalovou atmosférou a především „Little Serpentina“, která je načichlá alternativním rockem a kde v některých pasážích West zní jako nebožtík Layne Staley z Alice In Chains. Ovšem tyto skladby mají své opodstatnění a dělají desku (ve společnosti mainstreamově laděné „Gutter Rhymes For Valentines“ a závěrečné klasické balady „Solitaire“), pestrou a zábavnou, což právě u téhle kapely v minulosti samozřejmostí nebylo.
Pokud bychom se podívali na comebacky podobných kapel z minulých let, patří ten Spread Eagle mezi ty jasně vydařenější. Možná se od téhle kapely už nic nečekalo, ale ona dokázala překvapit. „Subway To The Stars“ je rozhodně jejich nejdospělejší deskou a co se kvality týče, je jí možné stavět vedle debutu. Snad tenhle druhý dech kapely bude mít trochu delšího trvání...
|
