Konec osmdesátých let byla doba, kdy české mládeži vládl heavy metal. Ze zahraničí začínaly pod železnou oponou prolézat dravé kapely, zakusující se do uší mladých fanoušků, nastupovala nová generace tuzemských kapel, která tuto vlnu plně reflektovala a Citron, Arakain, Vitacit, Titanic, Tublatanka, Metalinda, Motorband a další se dokonce začínali objevovat i v rádiu a televizi. Hudební vizionář jako Petr Janda si toho nemohl nepovšimnout. „Byl jsem metalem naprosto pohlcen. Hrozně se mi líbila energie kapel a cítil jsem, že Olympic s nimi má spojitost,“ uvedl Janda a v hlavě se mu rodil plán, jak se ještě více se stylem a mladými kapelami spojit. Vznikl projekt „Rockmapa“, který poprvé dal šanci mladým kapelám představit se na oficiálně vydané desce, ale Janda zároveň věděl, že na podobně silnou vlnu by měl reagovat i Olympic. Ten měl v repertoáru skladbu „Jako tele na vrata“ z alba „Bigbít“, na kterou mladí návštěvníci koncertů reagovali takřka zuřivým způsobem, ale Janda toužil po celé desce, která by odrážela jeho zaujetí heavy metalem.
Neobjasněná smrt klávesisty Miroslava Berky znamenala pro Olympic velkou ránu, ale ve skutečnosti možnila snazší přechod k modernímu výrazu. Přestože řada škarohlídů dodnes tvrdí, že s Berkovým skonem se z Olympicu stala pouze doprovodná kapela Petra Jandy, je nepřehlédnutelný fakt, že to byl právě Janda, který od doby „Prázdnin na Zemi“ skládal veškerý hudební materiál sám a proto Olympic podléhal jeho vlivům a inspiracím dávno před klávesistovým odchodem z tohoto světa. A Janda se rozhodl. Chtěl, aby další deska, jež nesla pracovní název „Lidi“, byla experimentem v duchu tehdejšího hard rocku a heavy metalu. „Přizpůsobili jsme se naší nové metalové muzice i oblečením,“ vysvětlil Janda, „měli jsme na sobě úzké kalhoty z nějakého barevného, pokud možno strečového materiálu, tenisky a potištěná trička. Myslím, že jsme vypadali opravdu zajímavě. Zakázali jsme si smát se a hráli jsme si na tvrďáky.“ V té době se začala měnit fanouškovská základna kapely. „Chodili na nás mladí kluci a holky. Střední generaci jsme přestali bavit. Už byli zaskočeni „Teletem na vrata“ a teď ještě tohle…,“ zmínil Janda.
Kapela poprvé využila prostor nového Jandova studia Propast, kde se chystala novou desku natočit. Odepsala název „Lidi“, i když pro něj už měla nafocený obal a titul si vybrala podle skladby „Když ti svítí zelená“, což bylo v podstatě pokračování „Jako tele na vrata“, kterým Janda chtěl podtrhnout aktuální vývoj Olympicu. Využití Propasti byl velmi šťastný krok, tvrdá rocková hudba nebylo to, s čím by si technici v typických československých studiích uměli poradit (dobře víme, jak po zvukové stránce dopadl singl „Excalibur / Gladiator“ od Arakainu točený v Mozarteu). Janda si s tím rady věděl, čemuž napomohla skutečnost, že v době natáčení „Když ti svítí zelená“ se Propastí promenovala jedna metalová parta za druhou, točící první díl „Rockmapy“. Hmatatelně musela být cítit oboustranná inspirace, Janda mladým kapelám předával zkušenosti, zatímco od nich čerpal mladickou energii a okukoval, jak se styl hraje co nejvěrněji zahraničním vzorům.
Janda měl představu tvrdé heavymetalové desky, což „Když ti svítí zelená“ tak úplně není. Zejména proto, že Olympic stále využíval pestrých rejstříků kláves Jiřího Valenty, neměl dvě kytary na klasicky zdvojená „maidenovská“ sóla a především charakteristický Jandův zpěv i z tvrdých skladeb stále dělal (alespoň z části) starý Olympic. Přesto je deska velice překvapivá a současně znějící. Obsahuje dlouhou řadu výtečných skladeb, kterým rock/metalová energie dodává patřičný glanc a ve spojení s typickým Jandovým rukopisem i přitažlivou hitovost. Nebyl to jen riff titulní „Když ti svítí zelená“ (v něm jako kdyby se střetával thrash metal s podivnými klávesovými rejstříky), který přilákal pozornost. Valentovy klávesy zní nepatřičně a kompozici obrušují požadované ostří, ale tato skladba se stala srovnatelným hitem s „Tele na vrata“, a na koncertech byla hojně vyžadována.
V ostatních skladbách už k takovému přehmatu nedochází, Valenta hraje ve prospěch celku, jasně inspirován švédskými Europe, ale i dalšími hegemony glam metalu (více evropského než amerického). Za všechny je tu monstrózní hit „Proč zrovna ty“, nesoucí jasnou inspiraci u „The Final Countdown“ (i když ne tak okatou jako „Hráč“ od Turba), který se stal v roce 1988 monolitem Olympicu a skladbou, která svou pravidelnou rotací v médiích přitáhla kapele řadu nových příznivců. Podobně koncipované stadionově hardrockové věci byly méně protežované než „Když ti svítí zelená“ a „Proč zrovna ty“, ale po kvalitativní stránce se nejedná o skladby, které by se musely krčit v pozadí. „Inkoustová tečka“, „Letní vdovci“, zádumčivá „Lidi“, či dvě skvělé balady „Aspoň poletíš“ a „Naděje dvou“ dodnes nepůsobí přežitým dojmem a pro fanoušky, kteří si libují v hard rocku či AOR osmdesátých let, představují lahůdkové kompozice. Kvalitní jsou i vysokorychlostní heavymetalové věci „Já někde čet`“, „Hej, Ty!“ a „Nulový šance“, ač nemají hitové parametry jako výše zmíněné kousky. V podobném duchu Olympic nasadí v závěru „Každej chvilku tahá pilku“ a „Ukaž, jak umíš rychle hrát“ (zní spíše jako jakási parodie na thrash metal), kterými však předchozí snažení poněkud devalvuje, a i když se mělo jednat o humorné odlehčení alba, snaha se minula účinkem.
„Když ti svítí zelená“ je albem, které z diskografie Olympicu poněkud vyčnívá. Rozvíjí cestu, kterou se kapela před pár lety dala na „Kanagomu“ a „Bigbítu“, ale jde v tom mnohem dál. Janda dosáhl nejsoučasnějšího zvuku, jakého byla kapela schopna, i když v porovnání s tím, co o pár měsíců později představoval debut Arakainu, Vitacitu nebo Törru, působil stále trochu starosvětsky. K dobru lze kapele přičíst, že touto deskou udělala odvážný krok, a nahrála hodně velmi silných skladeb, aniž by pozbyla svůj typický projev. „Když ti svítí zelená“ je vítaným osvěžením diskografie kapely. Jenže jak Janda později přiznal, byl to pro Olympic trochu krok do slepé uličky…
|
