I když se po albu „Keep On Rockin`“ příběh Slade neuzavřel a Dave Hill s Donem Powellem jméno kapely udržovali naživu, ačkoliv se přesunuli na nostalgické festivaly a akce pro straší a pokročilé, fakticky Slade skončili odchodem hlavních autorů Noddyho Holdera a Jima Ley. První dokázal, že nechuť k živému vystoupení myslí vážně, po odchodu ze Slade se začal věnovat práci v rádiu a do televizních pořadů chodil vyprávět, jaké to bylo stát v čele kapely, která byla chvilku považována za nástupce The Beatles. Mnohem nenápadnější Lea svět hudby opustil takřka úplně. Peněž měl dost, začal obchodovat s nemovitostmi, zabýval se studiem psychoterapie a když v roce 2002 vystoupil na charitativní akci v anglickém Bilstonu poblíž druhdy domovské hospody Slade, dalo se to považovat za malý zázrak. Na řadu let se jednalo o ojedinělé zjevení kdysi velmi úspěšného muzikanta na veřejnosti.
Jako blesk z čistého nebe způsobilo vydání jeho jediného sólového alba „Therapy“, k němuž došlo v roce 2007. Leovi bylo skoro šedesát, bilancoval svůj život a při té příležitosti si řekl, že by se ještě jednou mohl vrátit do mládí a dát dohromady několik skladeb. To mu nikdy nedělalo problém, ačkoliv vedle sebe neměl Noddyho Holdera. Ovšem nikoho jiného nepotřeboval. Jako nejlepší muzikant ze Slade a zručný multiinstrumentalista si vystačil sám a během roku 2006 začal dávat materiál dohromady. Sešel se se zástupci nahrávací společnosti Polydor, která v letech největší slávy zastřešovala Slade, ale zjistil, že dvakrát nelze do jedné řeky vstoupit a z kontraktu vycouval. Společnost jej po vydání deska chtěla dotlačit na turné, což bylo to poslední, o co by měl zájem. V tom byl za jedno s Holderem a rehodlal se skoro v šedesáti letech trmácet po Evropě nepohodlným autobusem a hrát v klubech s mizerným ozvučením. To měl dávno za sebou.
"Nikdy jsem nebyl přirozeně veřejná osoba, ale nyní se znovu vynořuji jako umělec, osvobozený od tlaku hudebního byznysu,“ řekl Lea s tím, že album bude šířit prostřednictvím webových stránek. Tak také učinil a v průběhu roku jej kompletně uvolnil na síť. Fanouškům Slade, které zklamala Hillova a Powellova „Keep On Rockin`“, se s „Therapy“ musel řádně zvýšit tep. Pokud budeme někde hledat pokračování kapely po rozpadu klasické sestavy, není to u „Keep On Rockin`“, ale u "Therapy". Je jasně slyšet, že Leovým odchodem v roce 1993 přišli Slade o know-how, které si basista vzal s sebou. A kdyby „Therapy“ nevydal, zůstalo by už navěky fanouškům ukryto. I když deska obsahuje novou verzi posledního singlu klasické sestavy, nádherné balady „Universe“ (zpěvu se místo Holdera ujal Lea), není to jediná spojnice s minulostí. Těch jsou v každé skladbě stovky.
Albu dominuje Leův typický rukopis. Přestože deska odstartuje netradičně pomalou „Heaven Can Wait“ (For Those Who Pray)“, stavba melodií, to je typická Jimova práce, s níž je v minutě zpět feeling původních Slade. Pryč je doba „Cum On Feel The Noize“ nebo „Mama Weer All Crazee Now“ či dalších párty-rockových věcí, v nichř Lea navázal na osmdesátá léta, ale v „Big Family“ se vrací k oslavným skladbám sedmé dekády a v „The Valley Of The Kings“ rezonuje deska „Nobody`s Fool“. Jelikož byl Lea všestranným umělcem, najdou se i zcela odlišné prvky, které by se v éře Slade v jeho tvorbě nevyskytly. Důkazem je „Could God Be A Woman“, která má skoro až r`n`b sloku, či „Deadrock UK“, jež se nebojí pytlačit v britpopovém hájemství Oasis. Zde si člověk dokáže dobře představit I „Your Cine World“, která v Leově podání propojuje scénu Oasis, Pulp či Blur s dávným rukopisem The Beatles, či glamrockovým pozlátkem T. Rex.
„Therapy“ je ojedinělou nahrávkou v posledních třiceti letech života pozoruhodného muzikanta. Ačkoliv se k ní Lea vrátil ještě v roce 2016, kdy ji oficiálně vydal na fyzických nosičích, jiné umělecké ambice už řadu let nevykazuje, což tak pravděpodobně zůstane. Je mu pětasedmdesát a to je věk, kdy se člověk k něčemu, co léta nedělal, vrací jen těžko. Je to škoda, svého času byl jedním z nejlepších písničkářů a hitmakerů britských ostrovů.
|
