 „Jiný kraj, jiný mrav!“ ohodnotila by zřejmě nejnovější album folk-metalových Týr Saturninova teta Kateřina. Jen pro pořádek, znalcům evropské geografie připomínám, že se jedná o kraj ohraničený pomyslným trojúhelníkem Skotsko, Island, Norsko. Tam někde se nachází Faerské ostrovy, domovina uctívačů Thora a Odina, vyznavačů severské mytologie. „Stejný kraj, stejný styl, jiný výsledek…“, dodávám já. A ještě přidám, že už mám pro letošní ankety jasno v kolonce nejoblíbenějšího stylu. Folk-metal vládne! Ze všech typických metalových kotlíkářů považuji právě Týr za jedny z „nejkotlíkovějších“ (tedy, řekněme kovově umírněných) nositelů severských lidových tradic. Že tahle studnice je nevyčerpatelná a dokonale variabilní, dokazuje právě aktuální album „Ragnarok“, vycházející ze skandinávské folklórní hudby, zabalené do heavy riffů. Takhle nějak mohli končit debaty a oslavy vítězných bitev vikingů. Nejdřív razancí Amon Amarth převálcování protivníka, pak ve stylu divokých Korpiklaani lidová veselice bez zábran a nakonec, nad ránem, kdy už oheň pohasíná, ještě poslední emotivní, laskavá a lehce melancholická vzpomínka na ty, kteří, za zvuků vokálních ekvilibristik Týr, vstupují do sálu Valhally. Citlivě dávkovaná pompéznost, smíchaná s osudovostí a severskou přímočarou syrovostí.
Kapela se hrdě hlásí k odkazu svých předků tím, jak využívá motivy tradiční hudby. Tu převezme celou skladbu a udělá z ní metal, tu převezme motiv a citlivě jej dotvoří do konečné podoby. Kovový hábit dodá muzice Týr šmrnc, ale celé kouzlo je založeno na vokálních linkách. A přitom jsou obě tyto složky srovnány v tak dokonalé rovnováze, že jedna bez druhé by sice mohla zaujmout, ale asi by neohromila. K navození atmosféry jednotlivých skladeb slouží instrumentální intra a album je tak strukturované do osmi příběhů.
V úvodním „The Beginning“, intru dosahujícím stopáže klasické skladby, se důkladně zaposlouchejte, jak Týr dokáží zpracovat fragmenty jednotlivých skladeb. Ve zbytku alba pak můžete odškrtávat, kterou pasáž do úvodního představení dokázala kapela zakomponovat. Tady je čas na vnímání skladatelské (či snad aranžerské schopnosti) Týr. Na vokální linky je ještě čas a smysluplné pospojování útržků (které, pravda, na světlo světa vyleze až s dalším poslechem) působí naprosto samozřejmě.
Osobně jsem nejsilnější část alba našel v jeho samotném středu. Jasně, je to právě ten moment, kdy Týr použijí domorodštinu. Už kolikrát jsem velebil kapely, které sáhnou ke svému rodnému jazyku. A dělám to znovu. Koneckonců, ve folk-metalu to je snad nejjednodušší způsob, jak interpretaci folkových motivů dotáhnout k dokonalosti. Přirozená vikingská syrovost a majestátnost (podivné spojení, souhlasím, ale stačí ochutnat) v „Torsteins Kvaedi“, postavená na kontrastu rozmáchlých nápěvů a kousavého kytarového riffu dělá ze skladby dokonalou hymnu. Následující dvojka „Wings Of Time“ se svým intrem “Grímur Á Midalnesi“ čerpá z podobného kontrastu mezi ubručeným popěvkem domorodého nachlazeného medvíděte (postupně rozvinutého do chorálové dramatičnosti) a vazbou agresivních kytar. Podobně napjatá atmosféra vládne i v titulním „Ragnarok“. Tento výraz v severogermánské mytologii označuje zánik světa a vládnoucích bohů (cosi jako biblický Armageddon) a je to přesně ta nálada dohasínajích plamenů a utajovaných vzpomínek na věci a lidi, kteří se nikdy nevrátí. Konejšivý nápěv, zvonivé kytary, povznášející chorál, praktická ukázka, jak jednoduše může znít pocitová bouře. To samé platí i o „Brother´s Bane“, skvěle odzpívané rozvážné melodii, jediné skladbě na albu, isnpirované dánským folklórem (ne snad, že by se nějak výrazně lišil od faerského). K doplnění všech národnostních vlivů jen doplňuji, že bonus „Valkyries Flight“ a „Valhalla“ vychází z tradic irského skotačení.
Možná se můj praděda kdysi plavil v Severním oceánu s partou Vikingů. Možná proto mě dokáže folk-metal (a ten severský obzvlášť) totálně posadit na zadek. A nebo to bude jednoduše tím, že tahle muzika má grády a zvláštní kouzlo. A taky proto, že Týr prostě umí.
|
