O tomto splitku mi básnil kolega z jednoho nejmenovaného zinu, jak moc mě kapela PÁTEK 13 navnadí na starou dobrou tuzemskou ultra metalovou vlnu. :„Ty vole, je to jako KRYPTOR před lety,“ doslova lákal v hospodě u piva. Nedopil jsem ani to svoje čtvrté pivo a rychle běžel do tepla domova, kde na mě kotouček čekal. Manželka sice nebyla příliš nadšená, že jí v noci pouštím nějakou kovou smršť, ale měla smůlu, zvědavost zvítězila. Jenomže, nakonec převládla nuda, zklamání, vyhození CD z přehrávače, do kterého zpátky putoval „Morrison Hotel“ od THE DOORS. Nechápal jsem, kde pramenilo kolegovo nadšení. „Vždyť je to fakt hrůza,“ honilo se mi hlavou, jenomže znáte to, ráno je moudřejší večera. Neváhal jsem tedy a CD vrazil do discmana s tím, že si ho bedlivě naposlouchám v autobusu cestou do práce. Nevěřili byste tomu, ale já se do té práce díky PÁTKU 13 těšil. Těšil jsem se, až dojedu do cílové stanice a vytrhnu si sluchátka z uší (Proč jsem tak neučinil ještě za jízdy? Jednoduché, ticho v autobusu mě uspává, takže potřebuji nějaký rámus do uší).
Možná trošku netypický začátek recenze, ale budiž, aspoň se nenudíte u mých věčně stejných keců. Nebudu chodit okolo horké kaše, mohla by mi vychladnout, tohle splitko je vážně špatné! PÁTEK 13 se sice snaží ze všech sil, ale nějak to zůstává v hluboké šedi velice slabého průměru. Kytaristé se sice snaží a je celkem radost jejich um poslouchat, ale špatně frázující zpěvák solidní počínání šestistrunců slušně zabíjí. Člověk si opravdu vzpomene na KRYPTOR, ale bohužel spíše na ten dnešní, i když je proti němu popravdě PÁTEK 13 naprosto profesionální a vyhraná parta. Vadí mi také podivná dramaturgie skladeb, kdy se křečovitě skočí do naprosto jiného riffu. Přijde mi to jako snaha, aby se dokola neopakovaly stále dva stejné riffy. Pokud bych měl PÁTEK 13 přirovnat k nějaké dnešní kapele, tak bych vybral asi výborné HEIDEN nebo slabší PERGAMEN. Umím si tyhle tři party představit na stejném podiu, i když by kvalita byla přece jenom rozdílná, ale tak už to na společných koncertech bývá. „Seance na druhé straně světa“ není úplný průser, ale dneska v konkurenci těžko obstojí. Myslím, že i před těmi takřka dvaceti lety by měli kluci co dělat. Je škoda, když je obal nahrávky lepší než samotná hudba.
Jako druhý projekt se na splitku prezentuje podivnost s názvem RES NULIUS. Naprosto kanálový black metal, který se snaží čarovat i s nějakou tou epickou atmosférou, tak bych RES NULIUS charakterizoval po poslechu úvodní skladby „Elegy To An Endless World“. Proč soudím podle jedné písně? Protože mi pošta doručila prasklé CD a víc mi prostě nehraje. Otázkou je, jestli mám litovat...
Závěrečné hodnocení se tedy týká pouze PÁTKU 13. Slyšet ale split celé, asi bych šel ještě o bodík dolů...
P.S.: Co ten vykradený MEGADETH ve skladbě Frank Zito? (smích)
|
