obrovské zklamání - Anonim

Tak už jsem tuhle desku taky párkrát slyšel a vaše nadšené reakce tak trochu nechápu. Pro mě je tohle album zklamáním roku a společně s Triumph or Agony nejhorší album Rhapsody. Na desce naprosto chybí nové nápady a hlavně pro Rhapsody typické silné melodie. Poslouchal jsem to 5x a v hlavě mi neutkvěla jediná melodie. Nemůžu si pomoc, ale From Chaos To Eternity nesahá předchozí řadovce ani po kotníky.

25. 07. 2011 10:59

- GNT

Kvalita hudby určitě není v tom, zda je rychlá nebo pomalá: téměř skoro každou skladbu lze zaranžovat jako pomalou, středně tempou, rychlou či speedovou. Už jsem to tady vysvětloval vícekrát, proč mi spojení famózní melodie se super refréném a bleskurychlého tempa přijde tolik skvělé - jednoduše je geniální spojení, když se speedovka obzvlášt povede, funguje jaksi samozřejmě, jakoby žila vlastním životem. Nevím jak koho, ale mě tahle hudba povznáší, nadnáší, dává křídla, přináši mi libé pocity atd., proto ji mám rád, vyhledávám ji a po spolcích, které se považují za powerspeedové, ji vyžaduji.

23. 06. 2011 13:51

- GNT

Pes bude zakopán ve více věcech, dlouhodobý autorský půst nezaručí kvalitu a platí to i o přetlaku. Kdyby byl lidský život dvakrát tak dlouhý a kapely měly v průměru 50 let existence, tak ať alba klidně vychází po pěti letech. Soudím, že člověk se zlepšuje zkoušením a opakováním a má právo na omyly, chyby. "slepé vývojové větve". A vždy je lepší oprava včasná: vydat jedno blbé album po pěti letech a pokoušet si vylepšit reputaci po pěti a více letech zavání průserem a ztrátou fanoušků (kdo by chtěl čekat 10 let na nové a dobré album? já už ne, dva roky na album je tak na hranici snesitelnosti).

23. 06. 2011 6:26

to GNT a Soichiro Honda - Anonim

Já mám za to, že Turilli a Staropili skládají muziku společně, takže se nedá říct, že by jeden psal rychlejší skladby než ten druhý. Co se týče frekvence vydávání desek, já osobně preferuju kvalitu nad kvantitou - klidně jedna výborná deska za 5 let než průměrná deska každý rok. to GNT: Kdyby si někdy v životě zkoušel skládat muziku, zjistil bys, že to nefunguje, tak že si člověk řekne, ted napíšu 10 rychlejch a melodickejch hitů a z fleku je napíše. Když Rhapsody vydali Triumph or Agony, Turilli prohlašoval, že má pro Rhapsody připravenej materiál na další tři desky (možná také trpí tvůrčím přetlakem), ovšem ten kdo slyšel Triumph or Agony asi tuší, že ten materiál pravděpodobně za moc nestál. Ono někdy méně znamená více.

22. 06. 2011 22:43

GNT - Soichiro Honda

:D Možno preto, že skladá aj Staropoli... Ja by som to bral z druhej strany, Lucove sólovky sú preto také dobré (zvlášť tá druhá), lebo ho k nim nikto netlačí, skladá vtedy, ked sa mu chce, ked má nápady. Kdežto pri Rhapsody, ked tlačilo vydavateľstvo, tak vydali Triumph Or Agony. Na Frozen Tears som sa po viac ako 3 rokoch tešil ako blázon (a výsledok bol po rokoch super), túto novinku som bral už len ako "aha, má to výsť, nezabudni kúpiť" a to bolo všetko. Áno, ked má kapela plodné obdobie, napr Helloween 1985 - 1993 tak je to iné, ale pri Rhapsody mám taký pocit, akoby chceli tú svoju ságu rýchlo dokončiť. EP a tento album mi prídu dosť surové, narýchlo urobené, aj ked kvalita tu je, to nepopieram. A pri Tobiasovi je to tak trochu na škodu, ked skladal pre radosť, vznikla Metal Opera I, II, teraz je to viac komerčné, keby vlani nerobil dva albumy, mohol by vzniknúť jeden geniálny, nezabudnuteľný album, takto sú tu síce dve, ale len dobré dosky.

22. 06. 2011 15:42

- GNT

Soichiro Honda: no když budou hrát Rhapsody melodicky a speedově, pak mi nevadí ani industriální příchuť. Některé skladby z "turillské kosmiky" mají vskutku famózní melodii a zhruba pět kousků tu jede v opravdu speedovém tempu a v refrénech to opravdu "bouchne", tak jak to má u speedu být. Dokonce sám autor se v doprovodném textu na bookletu přiznává, že má podobný model skladeb rád (speed s velkým refrénem): a tu se ptám? Tak proč jich takových víc neskládáš, "troubo"?

22. 06. 2011 15:17

- GNT

Soichiro Honda: Grave Digger neposlouchám, je to mě už moc hrubozrný a méně melodický power. Ale v podstatě máš pravdu, tohle úskalí tu je, člověk má na výběr - buď několik podobných alb rychleji za sebou nebo dvě tři "vývojové" počiny za desetiletí. Kdyby mi bylo dvacet, tak mi asi prodlevy mezi řadovkami nevadí, ale mně je už 44 pryč (duševně se na ně vůbec necítím, fyzicky už je to horší, bolí mě nohy jako psa - vnitřní křečové žíly, špatně ledviny, což je naše rodové prokletí) a cítím, že čas ubíhá podstatně rychleji, že už jsem na té horší a kratší straně života. A právě proto, kvůli svému sobectví, volám po častější frekvenci alb (ale i kvůli muzikantům, kteří také nemládnou). A pak je tu stěží popsatelný pocit autora po dokončené práci - vím, o čem mluvím, psal jsem články do různých časáků o indiánských válkách, a čím jich přibývalo, tím se ten pocit násobil (možná mi zdejší recenzenti, co také duševně plodí, budou rozumět). Kreativní člověk chce stále tvořit, lhostejno, zda se to dnes povede lépe či hůře, vše zhodnotí až čas. Proto se divím hudebním komponistům, že je nic netlačí k napsání nových skladeb, že jim to stačí jednou za pár let. Mým člověkem je v tomhle směru Tobias Sammett, ten je opravdu plodný a já mu věřím, že tvoří z přetlaku, proto že musí. Takže asi tolik k tomuhle tématu.

22. 06. 2011 14:52

- Soichiro Honda

No zober si ale príklad z Grave Digger, tí vydávajú nový album každé 2 roky, niekedy ani to nie, aj častejšie, a ich hudba ide od Rheingoldu od deseti k peti... Radšej si budem púšťať každé štyri roky kvalitu, ako každý rok vatu. A druhý Lucov album mám tiež rád, paradoxne sa mi zdá, že Rhapsody by mali väčšie uplatnenie na poli Industrial power metalu, ako na poli Symphony metalu.

22. 06. 2011 14:27

- GNT

Co se frekvence řadových alb týče, spíše bych uvítal častější frekvenci. Dříve kapely vydávaly i dvě desky ročně (a ještě si mnozí hudebníci udělali sólovku). A většinou hlušina nevznikala, desky ze 70. let jsou brány za klasiku. Problém bude asi v něčem jiném, možná že v penězích, dříve firma skupiny nutila (aby využila jejich popularitu) k novým a novým nahrávkám (a také na to dávala prachy), dnes kapela vydání desky považuje za finanční oběť, málem trest. A ještě jeden aspekt - když se dnes sejdou 30-letí a starší hudebníci a založí speedové seskupení, kolikpak asi do padesátky (či do jakého věku, kdy už nebudou schopni hrát velmi rychle) při současné frekvenci (3 a více let) vydají řadovek? Navíc je pro fanouška šok, když po čtyřech letech zjistí, že jeho milovaná grupa už hraje úplně jiný styl (dříve ho několik alb na změnu mohlo postupně připravit).

22. 06. 2011 12:26

- GNT

Co se speedu týče Rhapsody až na Power of the Dragonflame nikdy moc "nesprintovali", kopáky měli rychlé to ano, ovšem rukama Alex Holzwarth sekal spíše rychlejší střední tempo. Pro mě je nejlepší dvojice alb Dawn of Victory a výše zmíněné POTD. Tam jejich styl vykrystalizoval a zřejmě dostoupil možného vrcholu. Co bylo pak byl větší či menší ústup "ze slávy". Nové album zatím nemám zažité, není to průser jako Triumph or Agony, ovšem předchozí řadovka byla dle mě lepší. Co bude dál, toť otázka, experimenty s blackem mohou nabýt větší důležitosti, což bych nerad (zpěvák velkého rozsahu by měl využívat daru, kterého se mu dostalo, a neničit si zbytečně hlasivky nějakým skřehotáním). Dalším speedovým vrcholem Turilliho tvorby je sci-fi album (dvojka projektu Turilli). Prostě jsem v rozpacích, z nového alba i z dalšího možného směřování téhle taliánské party.

22. 06. 2011 6:39

dzuzo - dzuzo

podla mna pohodovy album,pocuva sa velmi dobre. ja by som dal 9/10

21. 06. 2011 14:46

- Soichiro Honda

No, dovolím si nesúhlasiť. Doska je síce v žánri kvalitná, no kvality predošlého albumu a starých dosiek nedosahuje. Intro je pekné, po nudných recitáciach (nič proti Ch. Leemu) konečne dobrý úvod, aj ked Ira Tenax bola lepšia. Titulka Chaos From Eternity je najlepšia na albume a tiež ju radím k najlepším skladbám Rhapsody vôbec. Ďalšie tri ma velmi neokúzlili, album som počúval 5x no vobec si z nich neviem vybaviť melodiu, pri Anima Perduta sa aj nudím. To ale zachranuje záver dosky. Aeons je super, som trochu rád, že sa Taliani nechali inšpirovať tvršími žánrami, ten blackovo spievaný refrén my veľmi sadol, lepšie ako keby mal byť spievaný čistým hlasom. I Belong To Stars je s titulkou najlepšia na albume. Ten sekaný riff spolu so zborom nemá chybu. Tornado je tiež dobré, ale nepôsobí ani nejako nadpriemerne. A hlboko nesúhlasim pri titulke, po Mystic Prophecy Of Demonknight sa jedná o najlepšiu dlhú skladbu, asi na úrovni Mighty Ride Of Firelord. A je lepšia ako Gargoyles, tá mala svoju špecifickú atmosféru, ale nápadov na svoju dlzku veľa nemala. Táto nimi tiež neprekypuje, ale je lepšie zaranžovaná, nikdy som nemal pocit, že by trvala viac ako 10 min. A obsahuje aj dosť emócií na to, aby bola záverom ságy, na konci po prvom vypočutí som len pozeral s otvorenou pusou. Takže celkovo album nie je zlý, viac menej by som ho radil na úroveň Symphony Of Enchanted Lands II, ktorá bola veľmi vyrovnaná, no prakticky bez veľkého hitu, nerátam trápny Magic Of The Wizards Dream. No keďže mnohí radia Symphony dvojku medzi to naj od Rhapsody, viď recenzie na Metalopolise, myslím, že to ani nie je kritika pre tento album. No spolu s Triumphom Of Agony sa jedná o najmenej speeový album s tým, že na TOA prevládal orchester, tu je väčší dôraz na progresivitu a ako tvrdí Pagan, aj na nenápadnosť a menšiu chytľavosť, takže neviem, ako ho prijmú speedari. V tomto roku to však určite patrí k tomu lepšiemu. No a len tak na záver malá úvaha, som zvedavý, ako budú pokračovať Rhapsody. Ságu ukončili a na daľšiu rozprávku v štýle Lord Of The Rings nie som veľmi zvedavý. Skôr by sa mohli venovať niečomu aktuálnejšiemu, nevravím, že majú skladať piesne o zalubených upíroch, no skôr by ich dalšie smerovanie mohlo ísť cestou posledného albumu Turilliho. A ak je novina, že Luca chce nakrútiť Keepera III (Legacy nerátam) pravdou, myslím, že by sme sa mohli na čo ťešiť. A samozrejme, s Hayerom za mikrofónom, ktorého by som chcel zase počuť pri Rhapsody hudbe. Fabio by mohol nahradiť Roya v Kamelote, lebo kvalita sa dá nahradiť iba kvalitou, čo Fabio je. A keby náhodou ani jednu vec nevydalo, tak poprosím další album minimálne až za tri roky, takouto cesto, tri dosky za dva roky, sú taliani na najlepšej ceste do priemeru, čo by bola pri Rhapsody dvojnásobná škoda.

21. 06. 2011 14:20

- oyodo

Tak po devíti letech zase dobrá deska s dobrými nápady. Tedy až na poslední skladbu. Ta bohužel spadá do toho mizerného období. Jinak naprosto přesná recenze.

21. 06. 2011 10:36