ANVIL - One And Only

Letité hořekování nad tím, že Anvil nikdy nedosáhli takového úspěchu jako třeba Metallica nebo Judas Priest, přestože s nimi v osmdesátých letech sdíleli jedno pódium, je notně obehraná písnička, která už ani moc nebaví. Nejde o to, že kapela pochází z Kanady, kde byl úspěch mnohem větším oříškem než v britsko-americké aglomeraci, a nejde ani o to, že by Anvil chybělo pověstné štěstíčko. Jde také o hudbu. Anvil nehráli špatně, heavy metal měli v malíku a frontman Steve „Lips“ Kudlow se „hard n´heavy“ slovy oháněl snad častěji než Joey DeMaio,..více

[recenze]

[15.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

RISK - Dirty Surfaces

V podání Risk byl konec osmdesátých let (reprezentovaný třetím albem „Dirty Surfaces“) určitým vyvrcholením dění z předchozích dvou alb a náznakem, že by se v životě kapely něco mohlo změnit. Naposledy se na obálce objevila parta roztomilých zvířátek „Hell`s Animals“, která tentokrát dorazila na pláž, aby si mohla dělat šoufky ze žraloka a tím pomohla krotit úvodní paniku („Beach Panic“), znamenal v řadách Risk labutí píseň nejen pro čtyřnohou havěť, ale i pro kytaristu Thilo Hermanna, jenž už svoji další desku nahrával o čtyři roky později v Running Wild,..více

[recenze]

[14.11.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

GREAT WHITE - Rising

Mohlo se zdát, že kapela chytla druhý dech, když vyšla comebacková deska „Back To The Rhythm“ a rozhovory hýřily nadšením nad znovunalezenou společnou chemií a dávným přátelstvím. Jenže co se skrývalo pod povrchem, nebylo tak růžové a okolnosti comebacku Great White byly mnohem smutnější, než se mohlo na první pohled zdát. Jako už několikrát v minulosti byl znovu na vině alkohol a drogy. S tím měl zpěvák Jack Russell problémy od pradávna a jestliže střídal období, kdy pil jako duha a kdy byl střízlivý,..více

[recenze]

[14.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

SAINT - Immortalizer

Trnová koruna omotaná kolem zeměkoule v kombinaci s názvem kapely by mohla být dobrou nápovědou pro to, jakým směrem se ubírá lyrická stránka amerických heavíků Saint, pokud jste během posledních čtyř dekád dokázali minout jejich již dvanáct vydaných alb (pamětníci přelomu sedmdesátých a osmdesátých let by mohli pamatovat kořeny téhle party v Power Faith a následně v The Gentles, které z aktuální sestavy zažil jen basák Richard Lynch). S ohledem na to, jak dlouho Saint fungují (byť obligátní pauza neminula ani je), ..více

[recenze]

[13.11.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

XIII. STOLETÍ - Noc vlků

Už jsme si zvykli, že XIII. století si s vydáváním řadových desek dává pořádně načas. Kapela sice pravidelně zásobuje fanoušky různými kompilacemi a jinými neřadovými nahrávkami, ale na kolekci nových písní jsme museli tentokrát čekat dlouhých osm let. Naštěstí se i tentokrát potvrdilo, že dlouhé čekání za to stálo a formace okolo bratří Štěpánů opět přišla s kvalitním materiálem...více

[recenze]

[13.11.2024]

[Moloch]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]

Vladimír MIŠÍK - Vteřiny, měsíce a roky

Úctyhodná kariéra Vladimíra Mišíka, zakládajícího člena slavných průkopnických kapel The Matadors či Blue Effect, má další pokračování. Respektovaný umělec před lety oznámil, že kvůli zdravotním problémům končí s koncertováním, poté přišel s vynikajícím albem "Noční obraz", které navázalo na klasickou práci s kapelou Etc., a po neméně výborné nahrávce "Jednou tě potkám" potvrdilo správnost spolupráce s producentm Petrem Ostrouchovem. Ostrouchov nejen usednul na producentskou stoličku,..více

[recenze]

[12.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

SILENT WINTER - Utopia

Až doposud byla alba řeckých melodiků Silent Winter sázkou na jistotu. Kvalitní power - heavy metal s výborným zvukem a příjemně excentrickým vokálem Mikea Livase, jenž se v současnosti stává pilířem mnoha dalších uskupení. V tomto ohledu můžeme hudebníka Kiriakose Balanose považovat za průkopníka, jenž Livasovy schopnosti objevil dlouho před ostatními. A zatímco někteří jiní své původní chlebodárce opouštějí pod vidinou větší slávy (zdravíme Yannise Papadopoulose), frontman Silent Winter zůstává, ..více

[recenze]

[12.11.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

FLASHBACK OF ANGER - Prisoner Of War

Italové Flashback Of Anger vloni oslavili dvacáté výročí své existence, a jen díky tomu, že nejsou žádní dříči a alba z nich běžně padají zpravidla po pěti až šesti letech, nemám potřebu tvrdit, že jejich tvorba i výkon ztrácí jakoukoliv naléhavost, vnitřní pnutí, život a chuť překonávat sama sebe každým rokem, takhle jsou ta období přece jen delší. Ne, že by muzika Flashback Of Anger nudila, ale už na minulém albu „Shades“ skladby tak nějak klouzaly po povrchu, aniž by se měly potřebu zavrtávat pod kůži (nemluvě o tom, že by to šlo i hlouběji). ..více

[recenze]

[11.11.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

SLADE - Return To Base

I přes brutální úpadek popularity dobrá nálada Slade neopouštěla. Kapela získala uměleckou volnost, když se s manažerem Chasem Chandlerem dohodla na kompromisu, a měla se starat o uměleckou stránku věci a Chandler o obchodní. Špatnost rozhodnutí, které manažerovi dalo volné ruce k odírání muzikantů až na kost, si kapela uvědomila až o několik let později, protože na konci sedmdesátých let si užívala tvůrčí svobodu, neboť nebyla svazována Chandlerovými požadavky na hit, na stylové směřování, ani na směšnou image, ..více

[recenze]

[11.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

GRAND MAGUS - Sunraven

Definitivně zapomeňte na Grand Magus jako na stoner rockovou či doom metalovou kapelu. Sice se nevzdala někdejších vlivů, pramenících z geniality Black Sabbath, ale to, co definovalo jejich první desky, je pryč. I reminiscence na původní tvorbu bývalou kapelu zpěváka Jannea "JB" Christofferssona Spiritual Beggars jsou skoro neslyšitelné. Jak Michael Amott a jeho kumpáni po Christofferssonově odchodu stále více směřovali k coverdaleovsko-hughesovskému období Deep Purple, tak Grand Magus kráčí jiným směrem. ..více

[recenze]

[10.11.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SHINING FORCE - Spiritual Warfare

Vzhledem k tomu, že pojmy Holy Father či Jesus Christ vám ze čtvrtého alba texaských metalových křesťanů (tisková zpráva mluví o metalových titánech, ale asi by v tomto ohledu bylo lepší nekoukat do nebes a držet se při zemi) na vás budou vyskakovat poměrně často, nelze začít jinak než citací ideového základu, o který se americká formace Shining Force opírá: „Naším posláním je používat křesťanskou hudbu jako nástroj k tomu, abychom k lidem dostali poselství o Boží lásce, uzdravení a vysvobození. ..více

[recenze]

[09.11.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

SWALLOW THE SUN - Shining

Finská melancholie = Swallow The Sun. Asi by se našlo rovnítko i s dalšími kapelami, ale doomaři z Jyväskylä jsou pro tuhle charakteristiku ideální. Od minulé nahrávky „Moonflowers“ uběhly tři roky a Finové jsou tady s novinkou. Jestliže minule to byla v podstatě sázka na jistotu, tentokrát Swallow The Sun zariskovali. Pro novou desku „Shining“ získali producenta Dana Lancastera, který se proslavil především jako producent a spolupracovník Bring Me The Horizon, Enter Shikari, Don Broco či naší Lenny...více

[recenze]

[09.11.2024]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

DIAMOND ALICE - Diamond Alice

Křísit dávno zašlou slávu Sunset Stripu je pořád v módě. Sice méně, než tomu bylo před deseti či patnácti lety, ale přece jen se sem tam najdou kapely či projekty, které se k něčemu takovému odhodlají. Jedním z aspektů slávy glam metalových kapel byla skutečnost, že byly v pravý čas na pravém místě, macho-éra osmdesátých let i striktní politika prezidenta Ronadla Reagana jim přála a uvolněný duch doby prostupoval deskami a vytvářel specifickou atmosféru, kterou dnes napodobit nejde, ať se o to snaží, kdo chce...více

[recenze]

[08.11.2024]

[Jan Skala]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

KOMUNÁL - Nedáme se zlomit

Komunál z Chlumce má venku nové album. Kdyby si náhodou někdo myslel, že už toho rockového cirkusáctví bylo dost, hudebníci mu servírují pádnou odpověď ve formě titulu "Nedáme se zlomit". Především jde ale o vzkaz fanouškům, jejichž jádro má Komunál tvrdé a věrné jako málokterý jiný tuzemský spolek. Chlumečtí si proto zas a znova mohou dovolit patetická gesta, mezi které spadá i foto sestavy na obalu novinky, ale především Suchánkovy texty a hudba útočící na první fanouškovskou signální...více

[recenze]

[08.11.2024]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

RISK - Hell`s Animals

Vysoké pracovní tempo bylo ve Faithfull Breath, bývalém působišti Heimiho Mikuse a jeho parťáků, zcela standardní záležitost, a tak asi nikoho nepřekvapilo, že na frekvenci vydávání desek v tempu (téměř) co rok – to album pánové najeli i v Risk. Po předchozích zkušenostech se nedá tvrdit, že by žhavé tvůrčí nějak německou pětici (ke kvartetu, které nahrálo debutovou desku, se znovu připojil Thilo Hermann) vyčerpalo, přesto je zjevné, že se ve výrazu Rick něco změnilo. Jako by si kluci nebyli jistí tím, kterým směrem se na „Hell`s Animals“ vlastně vydat, ale širší roztažení stylových nůžek v konečném součtu nebyl špatný tah...více

[recenze]

[07.11.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 7,5/10]

GREAT WHITE - Back To The Rhythm

Když Great White dohráli silvestrovské vystoupení v poslední den roku 2001, u čehož byl znovu Mark Kendall i basista Sean McNabb, neznamenalo to nový začátek. Účast obou muzikantů (chyběl bubeník Audie Desbrow) nebyla výstřelem k novému startu, ale spíše symbolické rozloučení s kapelou, která byla v troskách. Jack Russell nebyl typ člověka, který by jí dokázal udržet a na turné, jehož se místo Kendalla účastnili nástupci Matthew Johnson a později i nebohý Ty Longley, bylo chaotickým podnikem, který poznamenal Russellův návrat k alkoholu a částečně i k drogám...více

[recenze]

[07.11.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

ARCH ENEMY, IN FLAMES - 25.10.2024, Praha, Sportovní hala Fortuna

Melodický death metal se u nás těší obrovské popularitě, o čemž svědčí fakt, že tři jeho přední představitelé dokážou bez problémů zaplnit obrovskou sportovní halu. Něčeho podobného jsme byli svědky před pěti lety, když Velkou sportovní halu na pražském Výstavišti dobyla sestava švédských formací Amon Amarth, Arch Enemy a Hypocrisy. Letos se situace opakovala a na stejném místě se tentokrát předvedla švédská trojka Soilwork, In Flames a Arch Enemy. ..více

[reporty]

[06.11.2024]

[Moloch]

[5 komentářů ]