Páteční den byl ve Vizovicích opět ve znamení brutálních veder, které mnohým narušovaly festivalovou pohodou. Ono stát na přímém slunci při tak vysokých teplotách, není úplně košer. Přesto se fanoušci po celý den pod podiem snažili, i když bych řekl, že oproti předešlým ročníkům byl jejich počet opravdu slabší. Myslím tím přes den, večer to byla vřava.
Pátek přinesl hlavního headlinera festivalu – MANOWAR. Ačkoliv si z jejich účasti dělal kdekdo srandu, já se na koncert těchto samozvaných králů metalu těšil. Před třemi lety v Plzni předvedli naprosto parádní show, která se mohla pochlubit precizně sestaveným playlistem. Ve Vizovicích to byl ale naprostý opak. Právě výběr skladeb bylo to, co vystoupení MANOWAR úplně zazdilo a nahrálo tak do karet všem posměváčkům. Kapela vsadila na poslední desky, přičemž snad až na „Black Wind, Fire and Steel“ nezahrála vůbec nic starého. Je sice fajn, že člověk neslyší pořád jen stejné skladby, ale tady to bylo opravdu nešťastné. Lidi skladby neznali, tudíž se začínali poměrně brzy nudit. Jaké to bylo probuzení, když se spustila „Warriors Of The World“. Všichni křepčili jak o život. Ale to byl tak jediný okamžik. A nepotěšil ani cover od BLACK SABBATH „Heaven and Hell“. Byl chladný, bez emocí... Na druhou stranu, alespoň Joey hrál ve správné tónině (podívejte se na Youtube, jak to dokázal zprasit jinde). Celý koncert MANOWAR ještě k tomu narušoval špatný zvuk, což už byla totální třešnička k naprosté devastaci jména. Zkrátka, MANOWAR byli největším zklamáním...
Naproti tomu příjemným překvapením byli následující HOLYHELL, kteří patří do rodiny MANOWAR. Za těch pár let existence udělali opravdu posun a jejich skladby začínají znít velmi slušně. V tomto případě cover „Children Of The Sea“ od BLACK SABBATH potěšil. Palec nahoru.
Vrcholem pátečního dne byla, alespoň tedy pro mě, slovenská TUBLATANKA. Maťo potvrdil, že má tato kapela neustále plno energie. Že to v žádném případě není pouhé plácání slámy a parazitování na jméně. Koncert byl hodně slušnou jízdou, která neměla slabší okamžik. Všemi odzpívaná „Matka“, perfektní novinka „Svet v ohrození“ a na závěr naprosto luxusní trojlístek „Skusíme to cez vesmír“, „Pravda víťazí“ a „Žerav znamenie osudu“. Byl to masakr! TUBLATANKA má prostě šťávu.
Protikladem tomu bylo vystoupení další letité legendy – CITRONu. Ačkoliv kapela zahrála poměrně slušně, chybělo tomu nasazení, adrenalin, prostě něco víc. Chlapi na mě působili unaveně, neměl jsem z toho zrovna nejlepší pocit. Ale staré hitovky samozřejmě potěšili. Jako nostalgie dobré, nic jiného by asi člověk očekávat neměl. Však, kam by se ve svém věku pánové honili.
Neslaný nemastný dojem jsem měl i z německých thrasherů DESTRUCTION. Ti to sice drtili ze všech sil, ale skladby se do sebe slévaly a člověk tak nakonec neměl nic, čeho by se mohl chytnout. Snad jen „Mad Butcher Strikes Back“ opravdu potěšila. DESTRUCTION nebyli špatní, ale stejně tak žádná pecka. Škoda.
Páteční den byl z celého festivalu nejslabší. Kapely byly spíše zklamáním. Ještě bych neměl zapomenout na EPICU, která předvedla svůj standard a QUEENSRŸCHE, které jsem ale bohužel neviděl, což mě docela mrzí.
|
