16.02.2019
SPIRITS OF FIRE
Vydání debutu kapely SPIRITS OF FIRE, ve které se sešli ..více

16.02.2019
TANK
Na svá mladá léta vzpomínají britští veteráni TANK. ..více

16.02.2019
THE TRIGGER
V síti Massacre Records uvízli srbští THE TRIGGER, z ..více

16.02.2019
MASTORD
Finští powerprogresivci MASTORD vydávají pětiskladbový ..více

16.02.2019
NANOWAR OF STEEL
Italští smíšci NANOWAR OF STEEL připomínají své ..více

16.02.2019
HELL`S GUARDIAN
Na loňském albu "As Above So Below" melodeathařů HELL`S ..více






MAD HATTER - Mad Hatter
Pro mě velmi kvalitni debutove prekvapeni, ktere ..

WARKINGS - Reborn
...psat o nejakych primitivnich hlasovych pasmech ..

EVERGREY - The Atlantic
Evergrey se neustále poslednímy alby zlepšují, ..

EVERGREY - The Atlantic
Zaděláno na desku roku! Jednoznačně. ..

DELFINIA - Deep Elevation
Absence speedu naprosto nevadí. Power metal ve st ..

Finnish Female Fronted Rock/Metal Tour, 28.-30.9., Berlin - Vilnius (část III.)
Blackland je skvělý klub, to mohu potvrdit. V b ..

GATHERING OF KINGS - First Mission
Rádo se stalo, díky za reakci! ..

ANCIENT BARDS - Origine - The Black Crystal Sword Saga Part 2
V rámci female symfo metal kapel jsem vždy Bardy ..

GATHERING OF KINGS - First Mission
dokonalé album! Jako starý metloš AOR sem tam d ..

SEPULTURA - Beneath The Remains
Pre mna album, kde Sepultura konečna našla svoj ..




Za poslední měsíc:
Redaktorská bilance roku 2018 - František Šafr
1268x

WITHIN TEMPTATION - Resist
995x

VIRGIN STEELE - Seven Devils Moonshine
862x

SEPULTURA - Morbid Visions
762x

SEBASTIEN - Behind The World
644x

FLOTSAM AND JETSAM - The End Of Chaos
610x



22.02.2019
NAŠROT..
Jihlava - Brick Bar, začátek od:20:00, vstupné: 150

15.03.2019
VIHAR, MARANA, AUTUMN COLD, AMOK, NOCTURNAL PESTILENCE ..
Fatal Music club - Praha, začátek od:18:00, vstupné: 150,-

12.04.2019
PINK FLOYD revival Distant Bells JANIS JOPLIN revival JIMI HENDRIX revival S..
BRNO - SEMILASSO, začátek od:18:00, vstupné: 290 KČ



článků celkem: 6795
recenzí: 5536
reportů: 542
rozhovorů: 364













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


EDGUY - Space Police - Defenders Of The Crown

„ …haló haló, tady Houston, identifikujte se, přepínám.“
„ Tady průzkumná loď třídy A, E.D.G.U.Y., mluví kapitán Sammet, přepínám.“

„Pokračujte kapitáne, přepínám.“

„Vracíme se z průzkumné cesty po zatím známém univerzu. Na naší pouti jsme navštívili mnoho světů, a o těch, které nás zaujaly, bychom vám rádi poreferovali blíže. Zajímá vás to? Přepínám.“
„Tak to jsou skvělé zprávy, kapitáne. Můžete být malinko konkrétnější? Přepínám.“
„Ale jistě. Z těch desítek světů nás zaujalo dvanáct, o nichž vezeme rozsáhlejší záznam. Kupříkladu temně pohádkové království baby Jagy. Démonické, strašidelné město plné požíračů stínů, ve kterém málem poručík Exxel přišel o ten svůj. Planeta plná jeskynních lidí, na které byl téměř zneužit palubní technik Ludwig, nebýt mého chrabrého zásahu. Svět, na němž rukou pevnou a pracovitou vládne Věčný poutník … sice opravdu pevně, ale jen sám sobě. Nechybělo mnoho a vládl by i palubnímu vědci Sauerovi. Svět plný t-t-t-tygrů, na kterém bylo takové množství lásky, že by tam málem zůstal i palubní topič Bohnke. A to ani nemluvím o bojích s ochránci koruny, nebo o úniku před vesmírnou policií! Huh, ale byla to vskutku úžasná dobrodružství, ta nejlepší, jež jsme kdy zažili, ale také ta nejtvrdší. Přepínám.“
„Ano ovšem. Jsme si jisti tím, že záznamy o těchto dobrodružstvích všechny vaše obdivovatele opět zvednou ze židle, tak, jak tomu bylo už mnohokrát předtím. Ještě jednou klobouk dolů, kapitáne. Posílám koordináty k přistání vaší lodi…“

… tak bohužel. Kapitán Sammet svým příslibům dostál odhadem tak z poloviny. Asi nejdiskutovanější termín „nejtvrdší album“ mi ovšem naprosto uniká, na albu, pro znalého posluchače, není zhola nic, co by se tímto termínem dalo označit. Tvrdá, nekompromisní rytmika, bestiálně podladěné kytary, využití nemelodických vokálních poloh (Meshuggah, Suicide Silence, Mortician…) - prvky tvořící „jádro tvrdosti“ všech metalových kapel obecně … naprosto nic takového, a této kapele by cokoli podobného ani nemohlo slušet stejně tak, jako tomu je u převážné většiny skupin honosících se nálepkou „power“, „speed“ a jim podobných. Realita je taková, že kapitán Sammet nám předkládá dvanáct písní na pomezí poweru a hard rocku. Většina, jak je již pro tento žánr tradicí, šlape ve středním tempu, minorita lehce sešlápne plynový pedál, ovšem pro výlet nad atmosféru to není.

Pravdou ale je, přiznejme, že tento vesmírný výlet je šťavnatější než exkurze na ušní, nebo debata o využití žolíků. Přesto ve mně zůstává pocit, že kapitán Sammet má na víc (což jasně dokázal loňskou Avantasií). Že své nejlepší nápady využije na zmiňovanou operu a přebytky předloží své domovské kapele. Přebytky kolikrát i o řád horší a nudnější. Sice je zajímavé se ohánět „vtipnými“ názvy skladeb nebo atypickým obalem, hlavní je (a musí být) hudba samotná. A ta je obdobná už skoro deset let. Logické pokračování éry, jež se započala vydáním „Rocket Ride“. Na albech z této dekády kapela postupně vyměnila speed za hard rock, power z určité části díkybohu zůstal (a to hlavně díky nikdy se nevytrativší melodičnosti, převážně v refrénových pasážích).

Úvodní čtyřlístek se mi jeví jako velmi podařený, příjemně melodický a lehce stravitelný (jen – otevírák „Sabre And Torch“ mohl mít vyvedenější refrén, „Space Police“ a „Defenders Of The Crown“ by se v klidu obešly bez prostředních, vatovitých pasáží a glamový „Love Tyger“ měl dostat lepší vizuální zpracování, rozhodně ne těžce lacině působící kreslenku). „Realms Of Baba Yaga“ táhnou dolů frázovaním a rytmikou lehce atypické refrény, „Rock Me Amadeus“ uprostřed desky mi přijde jako nepovedený vtip. Cover od zesnulého rakouského vokalisty bych bral jako bonus na konec, zde jen svojí nezpěvností zbytečně brzdí melodickou rozjuchanost. „Do Me Like A Caveman“ je příjemná střednětempá záležitost, v „Shadow Eaters“ na nás sice vykouknou speedové výhonky, jedinkrát za celou desku, ale píseň jako celek je jen lehce nadprůměrná. Balada „Alone In Myself“ je naprosto standardní rocková balada, klenotům „Land Of The Miracle“ nebo „Scarlet Rose“ se rovnat nemůže ani náhodou. Nejdelší položka, skoro devítiminutový „The Eternal Wayfarer“ oplývá několika místy, jež nás nechají s láskou zavzpomínat na doby dávno minulé (nosné klávesové pasáže, nebo skvěle harmonicky vedené sólo zhruba v polovině písně a její vokální pokračování). Zde skutečně zaslechneme ducha „The Seven Angels“ nebo „Theater Of Salvation“. „England“ je zábavná rockůvka s textem, který oslavuje anglické hrdiny (s výrazným zaměřením na Iron Maiden) a finální „Aichym In Hysteria“ (vlastně podobně jako „England“) jest výletem do zhruba 30 let staré hudební historie.

Zvuk je slušný, poměrně dobře vyvážený, možná lehce retro znějící. Nástroje jsou svými majiteli natočeny dobře, kapitánův zpěv je klasický (a je dobře, že si letos odpustil hodně svých vibrát ve vysokých polohách). Kláves zde příliš nenajdeme, a pokud, tak dotvářejí hlavně atmosféru a harmonie pod kytarová kila.

Celkově jde o lehce nadprůměrné album - nijak extrémně nenadchne, ani fanouška žánru i kapely neurazí. Několik písní, k nimž se rádi vrátíme, zde lze najít, stejně jak takové, jaké si dobrovolně již nepustíte. Kapela zkrátka předvedla své současné – nikterak mizerné, nikterak dokonalé – schopnosti.

Hermes             

Němečtí Edguy se po třech letech vrací s novým albem. Opět jsme se měli těšit na nejlepší album, které kdy tato kapela nahrála, a které ji mělo pasovat hned vedle velikánů, jakými jsou např. Iron Maiden. K tomu však hlavní tahoun Tobias Sammet oznámil, že navíc dostal chuť si opět pořádně zařvat a natočit desku, která se dá označit jako nejtvrdší za celou existenci kapely. Mnozí však vědí, že Sammetova slova jsou často velmi nadnesená, a že je nutné brát je s velkou rezervou.

Při pohledu na obal jsem nabyl přesvědčení, že se kluci opravdu zbláznili (o adeptu na nejodpornější obal letošního roku mám zatím zcela jasno). Podobný pocit u mě převládá i u videoklipu k singlu "Love Tyger", který mi přijde nezajímavý, odbytý a jinak velmi zdařilé skladbě nedává téměř žádnou možnost vyniknout. S albem samotným je to však již o poznání lepší.

Úvodní vypalovačka "Sabre & Torch" vás sice na chvíli donutí k zamyšlení, zda jste si nepustili "Invoke The Machine" z posledního alba projektu Avantasia. Již první sloka, kde Tobias Sammet tahá svůj hlas až z paty, vás však donutí hodně rychle na nějaké porovnání zapomenout. Jeho vokální výraz je příjemným překvapením, neboť po posledních dvou studiových albech jsem měl pocit, že na vysoké tóny již rezignoval. Celkově zpívá velmi jistě, vysoko a je slyšet, jak si zpívání opět užívá plnými doušky. Refrén skladby je sice jednoduchý, ale na mne působí doslova jako živá voda. Úvod alba, jak se sluší a patří.

První titulní věc "Space Police" osobně řadím na jednu z nejlepších věcí této desky. Příjemná, šlapavá, heavy záležitost, která je plná vesmírných vsuvek, které ji dodávají nádech moderny. Refrén je však typicky "edguyovský" a věřím, že se k této skladbě budete vracet se stejnou chutí jako já.

Metalová euforie přichází s druhou titulní věcí "Defenders Of The Crown", která mě posadila na zadek. Majestátní metalová záležitost, která nemůže nechat na pochybách žádného fanouška tohoto žánru. Mohutné rify, svižné bicí a Tobiasův hlas, který létá do nebeských výšin, vás nenechají vydechnout ani na vteřinu. Pro mě je toto vrchol nové desky, který mi několikrát přivodil příjemné mrazení v zádech.

Po euforii přichází příjemné odlehčení s hair metalovou záležitostí "Love Tyger", o které jsem již psal v úvodu. Skladbu řadím na pomezí mezi hity "Lavatory Love Machine" a "Fucking With Fire (Hair Force One)". Nemám absolutně nic, co bych této skladbě vytkl, protože vám navodí příjemnou atmosféru, což dokazuje i fakt, že si stále dokola pobrukuji "t,t,t,t,t,t,t, TYGEEER!". Jasná koncertní tutovka.

Pokud jsem do této chvíle šířil nadšení z této desky a každé skladbě věnoval samostatný odstavec, tak teď musím zmínit i její druhou stránku. Jak se již stává zvykem, tak od alba "Tinnitus Sanctus" se na deskách Edguy objevují jak skladby nadprůměrné, tak i skladby, bez kterých bych se obešel. Nejinak je tomu i letos.

Mezi odpadlíky řadím "The Ralms Of Baba Jaga", která nepřináší do ranku heavy metalu absolutně nic nového a jedná se pouze o tuctovou výplň alba, která narušuje nastolenou kvalitu první poloviny desky. Podobný pocit mám i se speed/power záležitostí "Shadows Eaters", která mě doslova nudí a nepřimhouřím oko ani u slaďáku "Alone In Myself", která není vyloženě špatná, ale při vzpomínce na to, jaké balady má Tobias Sammet na kontě, si jsem jistý, že tato se s nimi srovnávat nemůže.

Sestup kvality alba však skvěle vyvažuje "Do Me Like A Caveman", která na sebe strhává moji pozornost. Jedná se o svižnou věc, kterou bych s klidem zvolil jako druhý singl desky, neboť její refrén se mi doslova vrývá pod kůži.

Další prvotřídní záležitost přichází s epickou hymnou "The Eternal Wayfarer", která sice okatě vykrádá ústřední motiv skladby "The Piper Never Dies", ale její refrén z hlavy nevyženete. Všem doporučuji především závěrečný přechod z pomalé pasáže do sborového refrénu, který prostě kluci zvládají stále na jedničku s hvězdičkou. Závěr alba, jak má být!

Málem bych zapomněl na sladký bonbonek v podobě coveru "Rock Me Amadeus" od (bohužel zesnulého) zpěváka Falca. Musím se přiznat, že původně jsem nemohl věřit, že to skutečně zpívá sám Tobias Sammet. Ten se v této skladbě skutečně vyřádil a vůbec by nebylo na škodu, kdyby v budoucnu podobně experimentoval i ve vlastní tvorbě. Jedinou záhadou však pro mě zůstává, že je tato skladba zařazena doprostřed desky a jako bonusy jsou zvoleny songy z vlastní dílny. Dovedl bych si ji skvěle představit jako závěrečný bonus, který by vytvořil skvělou, úsměvnou tečku.

Zmíněné bonusové skladby se odehrávají v pozvolném tempu, které však nic neubírá na jejich kvalitě - ba naopak. Jak "England" (s rozkošným závěrečným proslovem!), tak i "Aychim In Hysteria" nabízejí nádhernou pohodovou atmosféru a poukazují na další tvář kapely. Velmi rád bych je viděl jako regulérní songy alba místo "odpadlíků", které jsem zmínil o několik vět výše.

Tobias Sammet je, i přes svoji nadprůměrnou plodnost (co se hudebních nápadů týká), stále nedostižný a právem je považován za současného krále melodického metalu. Je to showman a šašek, který ví, jak na sebe přilákat pozornost. Samozřejmě se nejedná o nejtvrdší album kapely. Ani nevěřím, že toto album zařadí kapelu na trůn k Iron Maiden. Přesto si myslím, že kapele ostudu neudělalo a pokud se příště ještě více zapracuje na tom, které skladby mají být na albu a které by se měly odsunout na EP, tak věřím, že se dočkáme desky, která si právem zaslouží plné hodnocení. Letos k tomu dva bodíky chybí.

František Šafr 8/10

www.edguy.net

YouTube ukázka - Love Tyger

Seznam skladeb:
1. Sabre & Torch
2. Space Police
3. Defenders Of The Crown
4. Love Tyger
5. Realms Of Baba Yaga
6. Rock Me Amadeus
7. Do Me Like A Caveman
8. Shadow Eater
9. Alone In Myself
10. The Eternal Wayfarer
11. England
12. Aichym In Hysteria

Sestava:
Tobias Sammet – zpěv, klávesy
Jens Ludwig - kytara
Dirk Sauer - kytara
Tobias Exxel - baskytara
Felix Bohnke - bicí

Rok vydání: 2014
Čas: 54:15
Label: Nuclear Blact
Země: Německo
Žánr: heavy/power metal

Diskografie:
1995 - Savage Poetry
1997 - Kingdom Of Madness
1998 - Vain Glory Opera
1999 - Theater Of Salvation
2001 - Mandrake
2004 - Hellfire Club
2006 - Rocket Ride
2008 - Tinnitus Sanctus
2011 - Age Of Joker
2014 - Space Police - Defenders Of The Crown

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 25.05.2014
Přečteno: 5796x




počet příspěvků: 34

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Mno musim rict, ze...30. 09. 2015 23:35 Stepan
Rocket Ride určite...31. 05. 2014 11:23 Soichiro Honda
Edguydo fošny Hellfire...31. 05. 2014 10:31 b.wolf
Dle mého mdlého...30. 05. 2014 22:23 Pepsi Stone
xxNezlobte se panove...30. 05. 2014 10:21 kokoska


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18675 sekund.