| RISK - The Reborn Pre mňa je zase uťahané nič doska nasledujúca,... |
| RISK - The Reborn Já bohužel nemohu s recenzí souhlasit,pro mně je... |
| RISK - The Reborn U nás šířil osvětu místní majitel CD půjčovny.... |
| Jack RUSSELL - Shelter Me Tyhle reedice vůbec nekupuj, to nemá... |
| Jack RUSSELL - Shelter Me Koukám, že dnes je na netu za 15 euro, což není... |
| RISK - The Reborn Výborná deska od začátku do konce nemá chybu... |
| Jack RUSSELL - Shelter Me Jo jo, nejdražší cd mojí sbírky. Tehdy jsem za ní... |
| Michael KISKE, Andi DERIS (HELLOWEEN) - Vydali jsme ze sebe to nejlepší Z poslední desky hráli "Best Time", "Mass... |
| Michael KISKE, Andi DERIS (HELLOWEEN) - Vydali jsme ze sebe to nejlepší „Budeme hrát polovinu nového alba a ne jen staré... |
| DEVIN TOWNSEND - PowerNerd Miloval som Devina, aj som nejake 2-3 koncerty... |
| EDGUY - Space Police - Defenders Of The Crown |
„ …haló haló, tady Houston, identifikujte se, přepínám.“ „Pokračujte kapitáne, přepínám.“ „Tak to jsou skvělé zprávy, kapitáne. Můžete být malinko konkrétnější? Přepínám.“ „Ale jistě. Z těch desítek světů nás zaujalo dvanáct, o nichž vezeme rozsáhlejší záznam. Kupříkladu temně pohádkové království baby Jagy. Démonické, strašidelné město plné požíračů stínů, ve kterém málem poručík Exxel přišel o ten svůj. Planeta plná jeskynních lidí, na které byl téměř zneužit palubní technik Ludwig, nebýt mého chrabrého zásahu. Svět, na němž rukou pevnou a pracovitou vládne Věčný poutník … sice opravdu pevně, ale jen sám sobě. Nechybělo mnoho a vládl by i palubnímu vědci Sauerovi. Svět plný t-t-t-tygrů, na kterém bylo takové množství lásky, že by tam málem zůstal i palubní topič Bohnke. A to ani nemluvím o bojích s ochránci koruny, nebo o úniku před vesmírnou policií! Huh, ale byla to vskutku úžasná dobrodružství, ta nejlepší, jež jsme kdy zažili, ale také ta nejtvrdší. Přepínám.“ „Ano ovšem. Jsme si jisti tím, že záznamy o těchto dobrodružstvích všechny vaše obdivovatele opět zvednou ze židle, tak, jak tomu bylo už mnohokrát předtím. Ještě jednou klobouk dolů, kapitáne. Posílám koordináty k přistání vaší lodi…“ … tak bohužel. Kapitán Sammet svým příslibům dostál odhadem tak z poloviny. Asi nejdiskutovanější termín „nejtvrdší album“ mi ovšem naprosto uniká, na albu, pro znalého posluchače, není zhola nic, co by se tímto termínem dalo označit. Tvrdá, nekompromisní rytmika, bestiálně podladěné kytary, využití nemelodických vokálních poloh (Meshuggah, Suicide Silence, Mortician…) - prvky tvořící „jádro tvrdosti“ všech metalových kapel obecně … naprosto nic takového, a této kapele by cokoli podobného ani nemohlo slušet stejně tak, jako tomu je u převážné většiny skupin honosících se nálepkou „power“, „speed“ a jim podobných. Realita je taková, že kapitán Sammet nám předkládá dvanáct písní na pomezí poweru a hard rocku. Většina, jak je již pro tento žánr tradicí, šlape ve středním tempu, minorita lehce sešlápne plynový pedál, ovšem pro výlet nad atmosféru to není. Pravdou ale je, přiznejme, že tento vesmírný výlet je šťavnatější než exkurze na ušní, nebo debata o využití žolíků. Přesto ve mně zůstává pocit, že kapitán Sammet má na víc (což jasně dokázal loňskou Avantasií). Že své nejlepší nápady využije na zmiňovanou operu a přebytky předloží své domovské kapele. Přebytky kolikrát i o řád horší a nudnější. Sice je zajímavé se ohánět „vtipnými“ názvy skladeb nebo atypickým obalem, hlavní je (a musí být) hudba samotná. A ta je obdobná už skoro deset let. Logické pokračování éry, jež se započala vydáním „Rocket Ride“. Na albech z této dekády kapela postupně vyměnila speed za hard rock, power z určité části díkybohu zůstal (a to hlavně díky nikdy se nevytrativší melodičnosti, převážně v refrénových pasážích). Úvodní čtyřlístek se mi jeví jako velmi podařený, příjemně melodický a lehce stravitelný (jen – otevírák „Sabre And Torch“ mohl mít vyvedenější refrén, „Space Police“ a „Defenders Of The Crown“ by se v klidu obešly bez prostředních, vatovitých pasáží a glamový „Love Tyger“ měl dostat lepší vizuální zpracování, rozhodně ne těžce lacině působící kreslenku). „Realms Of Baba Yaga“ táhnou dolů frázovaním a rytmikou lehce atypické refrény, „Rock Me Amadeus“ uprostřed desky mi přijde jako nepovedený vtip. Cover od zesnulého rakouského vokalisty bych bral jako bonus na konec, zde jen svojí nezpěvností zbytečně brzdí melodickou rozjuchanost. „Do Me Like A Caveman“ je příjemná střednětempá záležitost, v „Shadow Eaters“ na nás sice vykouknou speedové výhonky, jedinkrát za celou desku, ale píseň jako celek je jen lehce nadprůměrná. Balada „Alone In Myself“ je naprosto standardní rocková balada, klenotům „Land Of The Miracle“ nebo „Scarlet Rose“ se rovnat nemůže ani náhodou. Nejdelší položka, skoro devítiminutový „The Eternal Wayfarer“ oplývá několika místy, jež nás nechají s láskou zavzpomínat na doby dávno minulé (nosné klávesové pasáže, nebo skvěle harmonicky vedené sólo zhruba v polovině písně a její vokální pokračování). Zde skutečně zaslechneme ducha „The Seven Angels“ nebo „Theater Of Salvation“. „England“ je zábavná rockůvka s textem, který oslavuje anglické hrdiny (s výrazným zaměřením na Iron Maiden) a finální „Aichym In Hysteria“ (vlastně podobně jako „England“) jest výletem do zhruba 30 let staré hudební historie. 
Zvuk je slušný, poměrně dobře vyvážený, možná lehce retro znějící. Nástroje jsou svými majiteli natočeny dobře, kapitánův zpěv je klasický (a je dobře, že si letos odpustil hodně svých vibrát ve vysokých polohách). Kláves zde příliš nenajdeme, a pokud, tak dotvářejí hlavně atmosféru a harmonie pod kytarová kila. Celkově jde o lehce nadprůměrné album - nijak extrémně nenadchne, ani fanouška žánru i kapely neurazí. Několik písní, k nimž se rádi vrátíme, zde lze najít, stejně jak takové, jaké si dobrovolně již nepustíte. Kapela zkrátka předvedla své současné – nikterak mizerné, nikterak dokonalé – schopnosti. |
Hermes  |
 |
Němečtí Edguy se po třech letech vrací s novým albem. Opět jsme se měli těšit na nejlepší album, které kdy tato kapela nahrála, a které ji mělo pasovat hned vedle velikánů, jakými jsou např. Iron Maiden. K tomu však hlavní tahoun Tobias Sammet oznámil, že navíc dostal chuť si opět pořádně zařvat a natočit desku, která se dá označit jako nejtvrdší za celou existenci kapely. Mnozí však vědí, že Sammetova slova jsou často velmi nadnesená, a že je nutné brát je s velkou rezervou. Při pohledu na obal jsem nabyl přesvědčení, že se kluci opravdu zbláznili (o adeptu na nejodpornější obal letošního roku mám zatím zcela jasno). Podobný pocit u mě převládá i u videoklipu k singlu "Love Tyger", který mi přijde nezajímavý, odbytý a jinak velmi zdařilé skladbě nedává téměř žádnou možnost vyniknout. S albem samotným je to však již o poznání lepší. Úvodní vypalovačka "Sabre & Torch" vás sice na chvíli donutí k zamyšlení, zda jste si nepustili "Invoke The Machine" z posledního alba projektu Avantasia. Již první sloka, kde Tobias Sammet tahá svůj hlas až z paty, vás však donutí hodně rychle na nějaké porovnání zapomenout. Jeho vokální výraz je příjemným překvapením, neboť po posledních dvou studiových albech jsem měl pocit, že na vysoké tóny již rezignoval. Celkově zpívá velmi jistě, vysoko a je slyšet, jak si zpívání opět užívá plnými doušky. Refrén skladby je sice jednoduchý, ale na mne působí doslova jako živá voda. Úvod alba, jak se sluší a patří. První titulní věc "Space Police" osobně řadím na jednu z nejlepších věcí této desky. Příjemná, šlapavá, heavy záležitost, která je plná vesmírných vsuvek, které ji dodávají nádech moderny. Refrén je však typicky "edguyovský" a věřím, že se k této skladbě budete vracet se stejnou chutí jako já. Metalová euforie přichází s druhou titulní věcí "Defenders Of The Crown", která mě posadila na zadek. Majestátní metalová záležitost, která nemůže nechat na pochybách žádného fanouška tohoto žánru. Mohutné rify, svižné bicí a Tobiasův hlas, který létá do nebeských výšin, vás nenechají vydechnout ani na vteřinu. Pro mě je toto vrchol nové desky, který mi několikrát přivodil příjemné mrazení v zádech. Po euforii přichází příjemné odlehčení s hair metalovou záležitostí "Love Tyger", o které jsem již psal v úvodu. Skladbu řadím na pomezí mezi hity "Lavatory Love Machine" a "Fucking With Fire (Hair Force One)". Nemám absolutně nic, co bych této skladbě vytkl, protože vám navodí příjemnou atmosféru, což dokazuje i fakt, že si stále dokola pobrukuji "t,t,t,t,t,t,t, TYGEEER!". Jasná koncertní tutovka. Pokud jsem do této chvíle šířil nadšení z této desky a každé skladbě věnoval samostatný odstavec, tak teď musím zmínit i její druhou stránku. Jak se již stává zvykem, tak od alba "Tinnitus Sanctus" se na deskách Edguy objevují jak skladby nadprůměrné, tak i skladby, bez kterých bych se obešel. Nejinak je tomu i letos. Mezi odpadlíky řadím "The Ralms Of Baba Jaga", která nepřináší do ranku heavy metalu absolutně nic nového a jedná se pouze o tuctovou výplň alba, která narušuje nastolenou kvalitu první poloviny desky. Podobný pocit mám i se speed/power záležitostí "Shadows Eaters", která mě doslova nudí a nepřimhouřím oko ani u slaďáku "Alone In Myself", která není vyloženě špatná, ale při vzpomínce na to, jaké balady má Tobias Sammet na kontě, si jsem jistý, že tato se s nimi srovnávat nemůže. Sestup kvality alba však skvěle vyvažuje "Do Me Like A Caveman", která na sebe strhává moji pozornost. Jedná se o svižnou věc, kterou bych s klidem zvolil jako druhý singl desky, neboť její refrén se mi doslova vrývá pod kůži. Další prvotřídní záležitost přichází s epickou hymnou "The Eternal Wayfarer", která sice okatě vykrádá ústřední motiv skladby "The Piper Never Dies", ale její refrén z hlavy nevyženete. Všem doporučuji především závěrečný přechod z pomalé pasáže do sborového refrénu, který prostě kluci zvládají stále na jedničku s hvězdičkou. Závěr alba, jak má být! Málem bych zapomněl na sladký bonbonek v podobě coveru "Rock Me Amadeus" od (bohužel zesnulého) zpěváka Falca. Musím se přiznat, že původně jsem nemohl věřit, že to skutečně zpívá sám Tobias Sammet. Ten se v této skladbě skutečně vyřádil a vůbec by nebylo na škodu, kdyby v budoucnu podobně experimentoval i ve vlastní tvorbě. Jedinou záhadou však pro mě zůstává, že je tato skladba zařazena doprostřed desky a jako bonusy jsou zvoleny songy z vlastní dílny. Dovedl bych si ji skvěle představit jako závěrečný bonus, který by vytvořil skvělou, úsměvnou tečku. Zmíněné bonusové skladby se odehrávají v pozvolném tempu, které však nic neubírá na jejich kvalitě - ba naopak. Jak "England" (s rozkošným závěrečným proslovem!), tak i "Aychim In Hysteria" nabízejí nádhernou pohodovou atmosféru a poukazují na další tvář kapely. Velmi rád bych je viděl jako regulérní songy alba místo "odpadlíků", které jsem zmínil o několik vět výše. Tobias Sammet je, i přes svoji nadprůměrnou plodnost (co se hudebních nápadů týká), stále nedostižný a právem je považován za současného krále melodického metalu. Je to showman a šašek, který ví, jak na sebe přilákat pozornost. Samozřejmě se nejedná o nejtvrdší album kapely. Ani nevěřím, že toto album zařadí kapelu na trůn k Iron Maiden. Přesto si myslím, že kapele ostudu neudělalo a pokud se příště ještě více zapracuje na tom, které skladby mají být na albu a které by se měly odsunout na EP, tak věřím, že se dočkáme desky, která si právem zaslouží plné hodnocení. Letos k tomu dva bodíky chybí. |
| František Šafr 8/10 |
www.edguy.net |
| Vydáno: 25.05.2014 Přečteno: 7724x |
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| Mno musim rict, ze... | 30. 09. 2015 23:35 | Stepan | |
| Rocket Ride určite... | 31. 05. 2014 11:23 | Soichiro Honda | |
| Edguy | do fošny Hellfire... | 31. 05. 2014 10:31 | b.wolf |
| Dle mého mdlého... | 30. 05. 2014 22:23 | Pepsi Stone | |
| xx | Nezlobte se panove... | 30. 05. 2014 10:21 | kokoska |
|
Dnes je 22.11.2024, svátek má Cecílie
|
 LATERS – Vládce čas 132 hlasů |
| KOMENTÁŘ REDAKCE |
| HAMMERFALL - Avenge the Fallen |
| POWERWOLF - Wake Up the Wicked |
| SEVEN SPIRES - A Fortress Called Home |
| FREEDOM CALL - Silver Romance |
| ACCEPT - Humanoid |
| KORPIKLAANI - Rankarumpu |
| Lars: Že by pricna Ray-ky? :-) .. |
| lenin2001: A zase nic. Nevadí. Takže: Emerald Sun, album: M .. |
