April Weeps – takový smutný název a přitom mi udělali velkou radost. Vlastně jméno kapely i trochu napovídá, v jakém hudebním odvětví se pohybují. Jejich hudba je silně atmosférická, chvilku doommetalová, jindy deathově zahřmí a ten „pláč“ je v ní také obsažen, i když rozhodně depresivně nepůsobí, spíš naopak.
Slovenská kapela vznikla v roce 2010, i když kořeny sahají až do roku 2004. Vloni vydala první desku „Outer Calm, Pain Within“ a radostně volám „konečně!“ Dostala se i ke mně.
April Weeps jako by měli vlastní svět, kde se střídají všelijaké nálady. Základem je melodický death metal, podpořený klávesami, kvalitním riffováním (krásně sytým) a povznášejícími melodickými refrény. Taková je první skladba „Sacrificial Rite“ ve které nechybí ani pěkné neoklasicistní kytarové sólo. V podstatě ve všech písních se střídá hrubý murmur zpěváka „N“ (asi tajnůstkář) a vzletný vokál zpěvačky Marty (jestli vydají i DVD, budu neustále nalepený na monitoru – je vskutku pohledná). To se děje i v „Dream – Master“, která je prvním vrcholem nahrávky. Svižná skladba, kde vás Marta doslova uhrane. O žádné gotické zpívánky se však nejedná a tvrdostí či rychlostí mi přístup April Weeps připomíná Trail of Tears. Jenže prostřední část změní celou náladu na doommetalovou a zaujmou především krásné kytarové harmonie. Skupina si zde hraje a buduje atmosféru. Mě je velice příjemná. Z instrumentální složky hudby Aril Weeps jsem doslova nadšený. Je tu plno nápadů, zvratů, kytarových motivů a výtečně zvládnutých riffů. Skoro jako by chtěli ochutnat i trochu progu.
Druhým vrcholem desky je titulní skladba (která bodovala i u nás v Metalparádě). Začíná ji opět úderný riff a pak se píseň všemožně rozvíjí a vy z ní můžete čerpat tu ohromnou energii. Tvrdost, melodie a muzikantství. Cítím, jak to hráče baví a mají radost z hraní (opravdu to z té nahrávky sálá). V této písni musím ocenit zejména zpěvačku, protože zní velice netypicky a moc pěkně se poslouchá. V rámci celé scény si myslím, že má Marta rozpoznatelný hlas, který se pohybuje poměrně vysoko (avšak žádné operní výstřelky nečekejte), ale snaží se i o dravost. Přesto si dovolím říci, že se má kam posouvat. To samé platí i pro growlera N, který má pořádný murmur, ale ještě by mohl být o maličký kousek srozumitelnější.
„Forever Falling“ je změnou. Pomalá skladba, zpočátku jemná a zvolna začíná zrychlovat a košatět. Při jejím poslechu se mi vybaví Draconian. Píseň bych charakterizoval jako atmosférický doom metal. Maximálně své schopnosti projeví kapela v epické „Shards“, nejdelší písni celé desky. Prolínání nálad, temp a vokálních soubojů N a Marty. Druhá polovina není už tak výrazná, to však neznamená, že by nudila nebo nebyla dobrá. Kvalitativní laťka neklesá, spíš se skupina drží svého pojetí metalu. Pravda je, že skladby mají většinou podobný scénář, ale chytlavost materiálu vás nenechá mít kritické myšlenky.
Závěr desky je opět velice nápaditý. Po rychlé „Positive Energy“ (krásný název pro metalovou skladbu, nemyslíte? A navíc v kombinaci se jménem kapely) a doomové „Faded Memory“ (pomaličká, pomalá…ale krásná) přichází závěrečná „Pass Away“ s dechberoucím klavírem a skladba funguje jako takový příjemný relax po energickém albu.
April Weeps jsou teprve v začátcích, ale už teď působí nesmírně sehraně a cílevědomě. Mají jasně rozpoznatelnou tvář, přitom můžou udělat radost těm, kterým chybí kvalitní kapely se střídáním growlingu a ženského vokálu. Zrovna tak ale mohou zaujmout každého fandu metalu obecně, protože zde najdou tvrdost, nápaditost a skvělé melodie. Pojem atmosférický metal není u April Weeps na ozdobu, ale jasně odpovídá tomu, co hrají.
Původně jsem nechtěl dávat tak vysoké hodnocení, ale opakované poslechy mě utvrdily v tom, že si ho prostě tahle kapela jednoznačně zaslouží. Držím palce a doufám, že je čeká úspěšná budoucnost.
|
