Před dvěma lety spatřila světlo světa deska, na kterou netrpělivě čekalo mnoho fanoušků melodického metalu. Bezejmenný debut měla na svědomí kapela Unisonic, ve které (po neuvěřitelných 22 letech) spojily své síly ikony německého metalu Kai Hansen (ex-Helloween, Gamma Ray) a Michael Kiske (ex-Helloween, Place Vendome…). Přestože jsme se nedočkali speed metalových salv, neboť hlavním tahounem kapely je hard rocker Denis Ward (baskytara), tak samotný obsah nemohl výrazně zklamat žádného „pumpkins fan“.
Vznik a budoucnost kapely vyvolal žhavé diskuze po celém světě. Michael Kiske se konečně zbavil přesvědčení, že metaloví fans jsou jen nebezpeční blázni (děkujeme Tobimu Sammetovi a jeho projektu Avantasia) a začal si jejich zájem užívat plnými doušky. Nástup do regulérní kapely byl tak logickým krokem vpřed. Po světovém turné, kdy kapela zavítala i do České republiky, jsme se mohli všichni přesvědčit, že jí to skvěle šlape po všech stránkách. S obrovskou chutí a energií do publika vysázela jak rockověji laděné skladby z debutu, tak i speed metalové kousky od kapely Helloween, kde Kiske s Hansenem působili. Na řadu tedy přišla otázka, zda se kapela na druhém albu, které nakonec dostalo název „Light Of Dawn“, odbočí ke speed metalu, nebo se bude držet stejného směru, kterým se vydal debut.
Netrpělivé fanoušky muselo příjemně překvapit EP „For The Kingdom“, které v titulní skladbě servíruje speed metal té nejvyšší kvality. Chytlavý refrén, drtivé rify a vysoký Kiskeho vokál nemohou nechat chladným žádného fanouška tohoto žánru, a přestože skladba pouze recykluje to nejlepší z žánru, tak mé srdce plesá. I druhá věc „You Come Undone“ se řadí mezi tvrdší kousky a je velká škoda, že právě tuto skladbu kapela zvolila pouze jako bonus, neboť by si na samotném albu své místo jistě našla. Zbytek EP je pro českého fanouška zajímavý především tím, že nabízí čtyři skladby z předloňského ročníku festivalu Masters Of Rock ve Vizovicích, kde kapela Unisonic vystoupila.
Vše tedy napovídalo, že připravované album bude nenásilným návratem do období legendárních „Keeper Of The Seven Keys Pt.1 a Pt. 2“. Nebo nás jen kluci vedli za nos podobně jako u debutu (singl „Unisonic“ také naznačoval, že by mělo být album kvapíkem)?
Po spuštění CD mne okamžitě zaujalo intro „Venite 2.0“. Musel jsem se ujistit, zda neposlouchám ústřední melodii seriálu „Game of Thrones“, ale nechtěl jsem si nechat kazit dojem hned v prvních minutách poslechu. Po minutě a půl se doslova vyřítila speed metalová „Your Time Has Come“. Ano, ano, ano! Takto jsem si představoval Kiskeho návrat na scénu. Samozřejmě někteří mohou namítat, že bicí v drtivé většině nefičí v typickém dvoukopákovém tempu, ale pokud budete pozorně naslouchat, tak zjistíte, že Kosta Zafirou se do kopáků opře vždy v ideálním načasování (kytarové sólo a v závěrečný refrén). Klipovka „Exceptional“ začíná chytlavou baskytarovou hrou a příjemným Kiskeho hlasem. Tento song je typickou ukázkou současné tvorby Unisonic. V nastolené kvalitě nepolevujeme ani u třetí (již zmíněné) speedovky „For The Kingdom“, která skutečně nenechá nikoho na pochybách. Je však překvapivé, že tyto skladby má na svědomí Denis Ward a nikoli Kai Hansen, jak by se dalo očekávat. Albu bych v této chvíli nasadil čistých deset bodů.
Další skladby však bohužel nedosahují kvalit úvodu alba. Naštěstí se však stále drží v silném nadprůměru (podobně to mám i s novými alby od Edguy, Gamma Ray) a u drtivé většiny není nutné hledat tlačítko pro vypnutí. Za všechny však musím alespoň jmenovat „When The Deed Is Done“ (adept na druhý singl), což je velmi příjemná skladba ve středním tempu, jejíž refrén doslova hladí. Dále stojí za zmínku nakažlivá „Not Gonna Take Anymore“, která má neuvěřitelně vlezlý refrén (nevím, zda to myslím v dobrém či špatném slova smyslu). S ní album pomalu vrací vzpomínky na debut (zvláště se mi vybavuje "Star Rider"). Nakonec musím také napsat několik slov o pomalejší záležitosti s názvem „The Blood“, která své kouzlo sice vychrlí až za několik poslechů, ale poté vás již nepustí.
Skladby „Night Of The Long Knives“, „Find Shelter“ a „Throne Of The Dawn“ (původně nazvána „Light Of Dawn") albu rozhodně ostudu nedělají, ale jen těžko se vyrovnají zářezům v úvodu alba. Naštěstí si v nich kapela drží svůj vysoký standard a na albu nepůsobí jako zvuková vata, která by mi kazila dojem a srážela tak body albu samotnému.
Není však všechno zlato, co se třpytí a bohužel mi pár ran do zad na závěr album naštědřilo. Závěr alba totiž obstarává svižnější „Manhunter“, kterou snad kluci ukradli z připravované desky Iron Maiden. Proč právě tato skladba nemohla být zvolena jako bonus? A na úplný závěr pak (stejně jako na debutu) kapela zvolila baladu. Skladba „You And I“ na mne nejprve měla skvělý účinek. Romantická nálada a procítěný Kiskeho vokál se mi bez problémů vryly pod kůži zejména při refrénu. Stále mi však něco říkalo, že jsem již tuto skladbu někde musel slyšet. Pak mi to došlo... Schválně si pusťte skladbu „Worlds Apart“ od kapely Dreamland. Od té doby na mne působí poslech této závěrečné balady jako pěst na oko.
Nesmím zapomenout na dva bonusy "Dare" a "Judgement Day". Byla by velká škoda, kdybyste se o tyto dva kousky ochudili. Vyhledejte si je, neboť stojí za poslech (zejména druhá jmenovaná je hit jak se sluší a patří!).
Kapela Unisonic albem „Light Of Dawn“ zužitkovala svůj potenciál a potvrdila svojí silnou pozici v žánru melodického metalu, neboť všichni zúčastnění využili své schopnosti do sytosti. Myslím si však, že malá změna pořadí skladeb by albu neuškodila, neboť se po slibném rozjezdu v druhé půli album vleče a ztrácí. To je však jen malá kaňka na této skvělé desce, která mne opět přesvědčila o tom, že nikdy nepřestanu milovat melodický metal, ve kterém slyším Michalea Kiskeho, kterému zdárně sekunduje na kytaru Kai Hansen. Tak za dva roky, pánové.
|
